Komunita divadelní i lidská
Když slyším Divadlo X10, automaticky mi naskočí jméno: Lenka Havlíková. Je to už pár let, kdy tato odvážná žena se specifickým viděním divadla z Olympu Národního divadla sestoupila doslova do podsvětí. Protože vzít na sebe úkol oživit divadlo v okrajové čtvrti Prahy je skutečně hodně odvážné, skoro sebevražedné. I proto jsem se zájmem sledovala, jak se ta scéna proměňuje a nekompromisně trvá na původnosti. A navíc dokáže získat mladé herce, pro které je radost (a myslím, že i čest) s tímhle divadlem spolupracovat a stát se doslova součástí rodiny Divadla X10.
Je fakt, že pro můj poněkud konzervativní pohled na divadlo tady nevařili vždy podle mého gusta. Ty chutě na mě byly často až příliš ostré. Ale pár pozoruhodných projektů, lidí a obrazů mi právě svou vykloubenou poetikou silně utkvělo v paměti: Scratch!, Den bez Rusáka, A teď: Svět!, Sibiřská výchova, ale i Spodní proudy Jiřiny Haukové, site-specific projekt v průmyslové zóně V Korytech, nebo Patent na oko ve Waldesově muzeu. Odvážné, syrové, divácky nekomfortní, originální divadlo, mnohdy bolestně se zařezávající do duše diváků. Komunita, která funguje nejen divadelně, ale i lidsky.
Komentáře k článku: Komunita divadelní i lidská
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
