Koňská laterna magika

Letos třiapadesátiletý „cikánský král“ Bartabas, vlastním jménem Clément Marty, zakladatel slavného Jezdeckého divadla / Theatre equesre Zingaro (italsky Cikán), začal v roce 1984 slavnou éru tehdy nového cirkusového souboru, který dodnes představuje jedno ze stěžejních a vůdčích seskupení nového cirkusu.

Jeho Zingaro je stále věrné jedinému cirkusovém umění – koňské krasojízdě vycizelované do maximální možné dokonalosti a přesnosti. Bartabas se nechává pro své jezdecké divadlo inspirovat světovým hudebním a dramatickým uměním, přičemž jeho cílem bylo a je vytvářet netradiční jezdecké divadlo, které skrz člověka a koně vypráví silné příběhy.

Za dosavadní existenci Zingara vytvořil Bartabas se svým souborem devět inscenací, pro něž sbíral náměty po celém světě – v Indii, Číně, Koreji, Rusku, Austrálii. Jsou reflexí jeho zážitků a jeho nahlížení na odlišné kultury a jejich duchovní život. Ve svých inscenacích zobrazuje vysoce metaforickým jazykem mýty, symboly a archetypy těchto kultur a společností. K tomu využívá vysoce moderní technologie, tradiční hudebníky z Orientu, vynikající akrobaty, kteří jsou i dobrými herci, a výsostně trénované koně. Desátá inscenace, která měla premiéru 4. prosince minulého roku na pařížském předměstí v Aubervilliers, se jmenuje Darshan. Kritické ohlasy byly velice příznivé.

Obřadní slavnost

Ve velmi netradiční a obskurní jezdecké slavnosti mísí Bartabas okouzlující stíny koňů a jezdců, píše v Le Figaro 8. 12. 2009 redaktorka Armelle Héliot. Takto popisuje atmosféru v legendárním amfiteátru v Aubervilliers: V jezdeckém divadle Zingaro začíná obřadní slavnost již při vstupu do první budovy areálu. Přívětivé a prostorné foyer je útočištěm pro expozice jezdeckých fotografií, kostýmů a rekvizit z dřívějších inscenací. Dalším cílem cesty každého návštěvníka dřevěné vesničky Zingaro, navržené architektem Patrickem Bouchainem, je hlavní budova, kde se nacházejí i stáje, jež svým dechem zahřívají ušlechtilí Bartabasovi koně.

Darshan – rituál moudrosti a ctnosti

Hlavní sál byl kvůli inscenaci Darshan kompletně přestavěn. V centru manéže je umístěna pyramida postavená z kostek, na níž diváci postupně usedají. Před jejich zraky se rozkládá jiná kruhová manéž, jejíž pozadí dotváří cyklorama, na které jsou promítány barevné obrazce. Toto obrovské plátno je vedené téměř kolem celého obvodu sálu. Místy jsou vytvořeny průřezy, jimiž vjíždějí na scénu jezdci s koňmi. A je to především toto plátno, čtyřicet koní a dvanáct jezdců, kteří vytvářejí velkolepou podívanou, koňskou laternu magiku propojující stínové divadlo s realitou.

Darshan je označení tibetského rituálu, při kterém se odhalují sochy tamních božstev. Těch, která zastupují moudrost a ctnost. Takové je i téma inscenace. První výstup uvádí diváky do atmosféry dalekého Tibetu a jeho symbolů charakterizovaných mnišskými zpěvy a postavou Buddhy. Diváci jsou společně s jezdci doslova vrženi do rotujícího pohybu stínového divadla, který dává pocit, jako by se všichni točili na kolech větrného mlýna. Obrazy se opakují a stoupají k horizontu, kde se vytrácejí a zase znovu objevují na jiném místě cykloramy.

Taková akce si od jezdců a jejich koňských partnerů vyžaduje přesnost a bezchybný timing. Všechny obrazy vznikají přímo před zraky diváků – sledují živé performery, jezdce, koně, na cyklorámě formou stínového divadla vidí let ptáků nebo tmavou siluetu jezdce. V inscenaci tentokrát nevystupují živí hudebníci, ale doprovází ji hudební montáž sestavená Jeanem Schwarzem de Bachem, který mísí tradiční hudbu z Mongolska, Gabonu a Sardinie s úryvky skladeb Haydna, Mozarta a Wagnera.

V této fantaskní symfonii nosí performeři divé zvířecí nebo znepokojivě posmrtné masky. Diváci sledují jakýsi tanec smrti – danse macabre. Jednotlivé obrazy jsou údajně tak uchvacující, že jsou schopny vtáhnout přihlížející do hlubin jejich nevědomí. Finální scéna způsobuje téměř závrať. Jezdci bez koňů se marně snaží dohnat třicet pět argentinských plnokrevníků. Tímto vyčerpávajícím, nekonečným a očistným bojem o život, zápasem s nezkrotnou koňskou duší Darshan končí.

Z francouzského tisku vybrala, přeložila a komentář napsala