Košer dialog nejen o gay lásce
Vůči agenturním inscenacím mívám většinou nedůvěru. Netvrdím, že je to spravedlivé a že to vyvěrá z příliš obsáhlé empirie, ale do mysli se vtírá předpoklad, že se jedná většinou o komediální tutovky, pořízené se známými herci za nepříliš vysoké náklady.
Reprízu Návštěv u pana Greena (Visiting Mr. Green) – představení Agentury FDA v pražském Divadle Rokoko – jsem absolvoval dlouho po premiéře a setkal se s kvalitním hereckým dialogem v pečlivé a citlivé režii filmaře Vladimíra Michálka. Hra amerického dramatika Jeffa Barona akcentuje témata židovské i homosexuální minority („trampoty“ s obojím zná autor z vlastní autopsie), patří k textům výsostně politicky korektním a má poněkud nabádavý, výchovný akcent. Obsáhle vysvětluje především gay-problematiku s celou plejádou odpovědí na otázky, které může téma probouzet. K prospěchu vyznění přispívají velmi živé, nikoliv „papírové“ kreace obou protagonistů, Stanislava Zindulky v roli pana Greena a Matěje Hádka, který ztvárnil třicátníka Rosse.
K osamělému starému pánovi je Ross „odsouzen“ chodit na výpomoc, protože kvůli rychlé jízdě je spoluviníkem nehody, která pana Greena – ale částečně i jeho vinou – na ulici potkala. Celkem nic se mu nestalo. Ross za ním začíná docházet, trochu nevrlý stařík se zprvu brání, ale pak si na vcelku pozorného mladého muže začíná zvykat. (Ross: Přinesl jsem vám lahůdkovou košer polévku od Fina a Schapira. Jestli ji chcete jíst, jezte, jestli nechcete, nejezte.) Ross tedy donáší především potraviny a také se – bez úspěchu – nabízí, že ovdovělému panu Greenovi poklidí. Příslušnost ke stejnému etniku se nevyjeví hned, ale postupně. (Green: Vy jste Žid? Ross: Kdo vám řekl, že nejsem?) Oba muži se spřátelí. Green vypráví láskyplně o své zesnulé manželce i o tom, že je bezdětný, začne se zajímat i o Rossovo soukromí. Padne ovšem kosa na kámen. Starý pán, i v rámci přísné židovské víry, odmítne akceptovat Rossovu menšinovou sexuální orientaci. (Green: Říkám vám, takhle to Bůh nechtěl. Ross: Vy si vážně myslíte, že Bůh chce, abych žil sám? Green: Ne. Chce, abyste žil se ženou). I přes zásadní rozpory v této otázce přátelství obou mužů – lehce pochroumané – trvá. V dobře fabulačně rozvržené hře se brzy dozvíme, že Green není bezdětný, ale že jeho dcera Ráchel, která si vzala za muže „góje“, pro něho tím pádem zemřela.
Víc už z děje prozrazovat nebudu, na zájezdech i při hostování v pražském Rokoku nadšeně aplaudovaná inscenace rozhodně stojí za zhlédnutí. Zindulkův Green je ve své zaťatosti a nabručenosti velmi přesvědčivý. Jeho postupné „roztávání“, kombinované s občasným zpětným zakaboněním, působí velmi autenticky. I pod drobnými gesty je cítit výbušnost muže silných vášní, které stáří neoslabilo. Hádkův Ross se ve svém partu pohybuje přirozeně, nenajdeme tu ani stopu po karikatuře „čtyřprocentního“ chování. I repliky, které by mohly být obsaženy v zevrubně vysvětlující publikaci o homosexualitě, sděluje nenásilně, jen s lehce zjitřenou citovostí.
Ano, i v agenturní nabídce divadelních inscenací existují rozdíly a lze si mezi nimi vybrat inscenačně sice standardní, ale herecky kvalitní „kousek“.
Hodnocení: @@@ 1/2
Agentura FDA – Jeff Baron: Návštěvy u pana Greena. Přeložil Benjamin Kuras. Režie Vladimír Michálek, scéna Jiří Hlupý, kostýmy Katarína Hollá. Premiéra 26. dubna 2011. (Psáno z reprízy v Divadle Rokoko v Praze 30. října 2012.)
Komentáře k článku: Košer dialog nejen o gay lásce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří T.
Jaký je rozdíl mezi agenturním divadlem a „řádným“ kamenným?
Možná ve státních a jiných veřejných dotacích. Pokud je dobrý titul, herci, režisér – není proč ohrnovat nos. Určitě to dopadně lépe než v Divadle pod Palmovkou či na Vinohradech!
10.12.2012 (15.50), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Ano,
divadelní pojmosloví je věčný problém, na jehož řešení nelze – v zájmu kvalitní komunikace – nikdy rezignovat.
Pojmenování agenturní divadlo nebo agenturní skupina je de facto historické, nic takového již – v původním slova smyslu – neexistuje. Za „normalizace“ se tím myslelo profesionální divadlo (skupina), které „pokrývala“ některá z krajských uměleckých agentur (popř. celostátní PRAGOKONCERT), které na jejich zřizovaní měly monopol – kdo nebyl pod agenturou, nemohl profesionálně hrát, byla to forma ideologického dohledu a cenzury.
V Praze to byla agentura PKS a „její“ skupiny, např. Divadlo bez opony, Divadlo Strýčka Jedličky, Divadlo na okraji. Někteří Pražáci se utíkali pod křídla SKKS (středočeská a.).
Jakkoli ostré hranice mezi významy pojmů, s nimiž se pracuje ve sféře umění, existují málokdy, právě v tomto případě lze užívat pojmenování dosti přiléhavá, obecně (shodně) srozumitelná:
Statutární divadlo – instituce, která má v základu statut vydaný státem, krajem, městem či městskou částí; ten zavazuje zřizovatele k tomu, aby divadlo financoval. Zřizovatel jim zpravidla pořizuje i stálý prostor, můžeme je tedy označit i jako „kamenná“, jakkoli mezi ně patří i Divadlo Na zábradlí, Studio Y nebo Divadlo S+H.
Ostatní divadla jsou nestatutární a můžeme je dále dělit na pevná (chcete-li, rovněž „kamenná“), divadla se stálým působištěm (např. Semafor, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo Na Fidlovačce, Malé vinohradské divadlo, Divadlo na Jezerce, Divadlo Ungelt) a AMBULANTNÍ (kočovné) skupiny (např. Continuo, Športniky, Buchty a loutky – jakkoli v posledních letech našly domicil ve Studiu Švandova divadla).
Sem patří zřejmě i shora zmiňovaný soubor Agentury FDA.
16.12.2012 (19.17), Trvalý odkaz komentáře,
,