Dobře vržené kostky
Inscenací s poněkud dlouhým názvem Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi uzavřelo Studio Ypsilon svůj triptych, kam patří tituly posledních dvou sezon Swing se vrací neboli o štěstí a Varieté Freda A. aneb Chytání větru. Jsou to všechno hudební revue ve stylu třicátých let, samozřejmě přetvořené v ryze ypsilonském duchu.
I nejnovější inscenace v Ypsilonce je hudební revue ve stylu třicátých let FOTO JIŘÍ KOTTAS
Kostky se opírají o uvolněný, improvizační styl Silvestrů, což byly velmi úspěšné časové revue Osvobozeného divadla, uvedené vždy jen jednou. Jakousi kostru, ovšem jen lehce nahozenou, pak představuje kondenzovaný digest ze hry Don Juan & Comp. Primární inspirace hry tak zůstala vlastně jen v názvu, neboť Kostky jsou vrženy (1929) se nedochovaly. Soudě podle dobových kritik – což je ovšem pramen velmi relativní hodnoty – byly Kostky považovány za jednu z nejslabších her dvojice V + W. Její autoři ji ani nevydali tiskem, což bylo za první republiky zcela ojedinělé, a ani později nebyla zahrnuta v souborném vydání her Osvobozeného divadla. Principála Ypsilonky Jana Schmida zřejmě zaujal ve fragmentech hry obsažený dobový poetismus, zcela apolitický, i dadaistická hravost a naivismus divadla „odpoutaného“ – vysvobozeného z okovů strnulé dramatické praxe, jež je stejně tak i znakem pozdějšího Dona Juana (1931).
Zatímco prvý díl triptychu, Swing se vrací, podával průřez historií tohoto jazzového stylu a Varieté Freda A. bylo o českých kořenech fenomenálního tanečníka, Kostky proplétají pásmo hudební revue vyrovnávající se po ypsilonském způsobu s prvky revuálního divadla V + W se skladbami Jaroslava Ježka, jehož portrét se Schmidovi a spol. podařilo vykreslit v živých barvách a s odzbrojující bezprostředností – také díky vynikajícímu výkonu Dominika Renče, jenž si Ježka u klavíru, ale i v navazujících hereckých etudách zahrál s velkou chutí. Pestrý sled populárních písniček, které Ježek psal pro Osvobozené divadlo, je střídán i uvážlivě vybranými ukázkami jeho artificiální tvorby, jež v podání ježkovského specialisty Tomáše Víška názorně dokládá druhou stránku – možná méně známou širší veřejnosti, ale rozhodně ne méně důležitou – jeho všestranné, avantgardně zaměřené skladatelské osobnosti. Nesmí samozřejmě chybět Bugatti step, pianisticky krkolomná parafráze futuristického symbolu, vozu Bugatti československé závodnice Elišky Junkové, ale zazní i na třicet dalších známých písniček, mimo jiné Babička Mary, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Civilizace, Ezop a brabenec.
Hudebnědivadelní revue s četnými prvky improvizace je základní tvůrčí metodou Studia Ypsilon již přes půlstoletí – je to však díky neustále probíhajícmu procesu sebeobnovy poetika i nadále životaschopná a inspirující. Tentokrát Jan Schmid dosáhl, také díky transfuzi čerstvé krve (velmi talentovaná Lumíra Přichystalová), mimořádně zdařilého výsledku. Základní kvalitou je citlivé hudební aranžmá Miroslava Kořínka, které nejen splácí dluh velké postavě meziválečné hudební avantgardy, ale i celý večer znamenitě baví. Velkým přínosem inscenace je i výkon Jana Ondera jako tanečníka v roli Dona Juana i jako autora vynalézavé, dynamické choreografie, která nachází přiléhavou pohybovou charakteristiku pro každou z postav. Není divu, že se mladým hercům pod takovým vedením dobře hraje, zpívá a tančí. Nutno vyzdvihnout spontánně živelné, vitální, ale přirozené výkony především Petra Vrška, Lenky Loubalové, Jaroslavy Kretschmerové, Kamily Kikinčukové či Jiřiny Vackové, z nichž vyzařuje neskrývaná radost z týmové hry.
Duch dvojice V + W je rozpuštěn v celém souboru, někdy pravda se vznáší nad těmito Kostkami jako Damoklův meč, ale nebezpečí pietních doslovismů je vždy chytře zažehnáno – Schmidův soubor nejde cestou imitace jednotlivých známých gagů, ale jde na to jako vždy po svém, v mantinelech vlastní ypsilonské tradice. V ní už má ostatně fenomén Osvobozeného divadla po léta své pevné místo, už v roce 1978 uvedl Schmid na své scéně Ostrov Dynamit. Vždyť se k poetice V + W Ypsilonka hlásí jako ke svým duchovním kořenům, stejně jako Semafor Jiřího Suchého.
Studio Ypsilon, Praha – Jan Schmid etc.: Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. Režie Jan Schmid, výprava Ondřej Zicha, hudební aranžmá a nastudování Miroslav Kořínek, Dominik Renč, Jan Bradáč, choreografie Jan Onder, dramaturgie Jaroslav Etlík. Premiéra 15. prosince 2017.
Komentáře k článku: Dobře vržené kostky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
