Kostlivci z almary Jana Rejžka
Potkal jsem onehdy na udílení literární ceny českého PEN klubu Jana Rejžka. Na otázku, jak se mu dýchá po volbách, vystřelil od boku: Už jsi čet moje paměti? A hned mi jedny za tři stovky střelil. Aby se neřeklo, začal jsem je i číst. Vzápětí jsem ale zbystřil a už o pár stránek dál jsem si poručil napsat o nich. Nakladatelství Galén Lubomíra Houdka s redaktorem Janem Šulcem ušetří za recenzní výtisk a za tu vydřiduškou sumu nebudu muset Rejžka ani trochu chválit.
Nad vlastním volnomyšlenkářským životem na volné noze, s výjimkou krátké epizody v prezidentské kanceláři Václava Havla, podivil se kritik, fejetonista sloupkař, esejista a sršatý člověk Rejžek hned v titulu třísetstránkového vzpomínání sám sobě: Jste to vy? Nejprve jsem si myslel, že otázkou oslovuje všechny, které v žití běhu potkal, pobyl s nimi a ve vlastní tvorbě je pak třeba pohladil, výjimečně i za uchem podrbal, hlavně však nemilosrdně na kopačky nabral a pak s ironií a sarkasmem rozcupoval.
A že jich je a bylo! Jen jmenný rejstřík, na který si v Galénu potrpí, je další třiadvacetistránkovou přidanou hodnotou knížky. Na každé lidí až pětasedmdesát, tak si to spočítejte: Na sedmnáct stovek osobností dobrých i zlých si Rejžek vzpomněl. A dalších sedm stran rejstříku názorového, chceme-li věcného. Nechybějí pojmy jako Abbey Road, Biletářka, Nesmrtelnost, O slavnosti a hostech, Rolling Stone: 500 nejlepších alb všech dob, S Jiřím Černým na věčné časy a nikdy jinak!, Želary, Život Clinta Eastwooda, Žlutá ponorka. Nebo je libo Akce B, Čapí hnízdo, Já volím StB, Ruský šváb?
Co vědí o Rejžkovi jeho posluchači, čtenáři, souputníci, v demokracii trpící normalizační pokladničky a patolízalové! Dozvědí se. Dětství v krajině ve stínu Vitorázska, láska k fotbalu s „čuchem“ na góly, ale především tvrdá droga bigbítu, rocku, popu, domácího i světového. A sršatost, nezkrotnost, přímočarost, vyrušování lidí z normalizačního pohodlíčka – třeba při sběru podpisů pod petice proti hroutícímu se bolševickému režimu. Některé zvlášť truchlivé příklady pozdní neodvahy Rejžek v pamětech i milosrdně smlčel.
Zato pozdějšímu soudnímu sporu s Helenou Vondráčkovou vtiskl novou dimenzi (ne každý to četl v předbabišovských Lidovkách, že ano…). Polistopadový režim zpěvačku dusil, a protože ji s Janem pojilo dávné přátelství, kauzu o „mafii“ držící ji při životě si spolu vymysleli spoléhajíce na nepíli soudů. Podnikatelský záměr se vydařil. Vlekoucí se popotahování mnoho let živilo bulvár, a oba sudiči se zase stali populárními a napakovali se. Mrk, mrk! Dodává pro jistotu pro méně chápavé hvězdy na nebi Rejžek.
Nactiutrhačná břitkost, otevřenost, nesmlouvavost, nekompromisnost vedly někdy k rozchodům a koncům: televizní Katovny a také poslechového pořadu hovorů s Vladimírem Justem na Svobodné Evropě transformované do Českého rozhlasu 6. Ne vždy vede k cíli sebevražedná zabejčenost.
Tytéž vlastnosti perzóny Rejžek zdobí i jeho paměti. S křiklavým příkladem líčení vyhazovu z Babišem definitivně ochočených Lidovek. Jako by to v roce 1970 bylo, napadne hned člověka, který zažil oba póly devótní služebnosti vyzbrojené poslušností. A tak se autor Jste to vy? v závěru vzpomínání obrací v kapitole Už tam na mě čekají k lidem, kteří ho obohatili a kteří už nejsou. Jaroslava Adamová, Pavel Bobek, Jiří Cerha, Jiří Cieslar, Věra Čáslavská, Petr Čepek, Oldřich Černý, Jaroslav Filip, Jan Foll, Jiří Hanák, Radim Hladík, František Horáček, Ladislav Horáček, Vlasta Chramostová, Jiří Josek, Ladislav Kantor, Svatopluk Karásek, Jiří Křižan, Vladimír Kučera, Zuzana Navarová, František Segrado, Zdenek Sirový, Petr Skoumal, Andrej Stankovič, Věra Špinarová, Pavel Šrut, Marián Varga, Jan Vodňanský, Rudolf Zeman, Miroslav Žbirka. Třicítka pro paměť nám i budoucím.
Ano, jsem to já! dopovídá za Rejžka na poslední straně přebalu jeho Jste to vy? ilustrátor Štěpán Mareš smáčeje brko v pravé ruce tušeného ryšavého pichlavce v kalamáři s nápisem TOUCHÉ čtvera významů: zajisté barva, ale i fanfára, sprcha a zásah. Jako by se do posledních stránek vkradla nostalgie Harlekýnových milionů. Je to možné? Rejžek posmutněl? Ale vždyť přece teprve sjíždí „sedmý gumy“ (sedmdesátku oslaví o posledním dni Blíženců v roce 2024), jak by lakonicky zhodnotil bod na Rejžkově životní polopřímce věhlasný autor brněnského univerzitního kampusu a Moravského zemského archivu Karel Tuza.
Hned s vydáním stávají se Rejžkovy paměti významným pramenem a dokumentem o hodině mezi psem a vlkem české populární hudby, filmu, divadla, šedé zóny transformované do pražské kavárny ovlivňující se s brněnskou, ostravskou, ústeckou… Ze všeho nejvíc se však stanou svědectvím společensky zpackaného nevyrovnání se s minulostí, hrozícího vyústit do další čecháčkovsky malověrné normalizace. Budou ale také možná apelem pro příští generaci, jak „nedat se a nelhat“ může být i za cenu sebeničení přece jen ve výsledku činěním inspirativním. Ve smyslu činy i činu.
Jan Rejžek: Jste to vy? Galén 2022, 324 stran.
Komentáře k článku: Kostlivci z almary Jana Rejžka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
