Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Krajina tance a architektury (No. 3)
Jméno barokního architekta Jana Blažeje Santinino patří ve Žďáru nad Sázavou k nejskloňovanějším. Obzvláště letos při příležitosti výročí tříset let od jeho smrti. Třetí den festivalu KoresponDance vzdal hold tomuto géniovi neotřelým způsobem: žonglováním, ale i představením, které choreografka Béatrice Massin vytvořila poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého přímo na míru.
Na Zelené hoře v samotné kapli se dnes opět setkáváme s francouzským souborem Compagnie Fêtes Galantes. Foto: Dragan Dragin
423. 5511. 45501. Čísla. Bez těch se architektura neobejde. Co ovšem tanec? Joris de Jong, Sophia Oltmanns a Harm van der Laan z nizozemské cirkusové skupiny Tall Tales Company jsou přesvědčení, že mají se Santinim hodně společného. Santini byl nepochybně žonglér, prohlašují umělci v úvodu svého představení. Square Two totiž není jen o žonglování. Je to svět sám o sobě plný cifer a kódů s nespočtem možných kombinací. Na zábavné prohlídce žďárského zámku cirkusové míčky v pohybu opisují linie historických kleneb a proměňují se v planety kroužící po své oběžné dráze. Po setkání s tímto podmanivým triem žonglování už nikdy nebudou jen působivé triky. A možná se i odhodláme vystoupit ze svých vlastních navyklých kódů a trochu zariskovat.
Santini používá hmotu způsobem, aby se člověk dostal za zkušenost každodenního života, zažívá podobné pocity v blízkosti architektových staveb umělec Roman Zotov-Mikshin. Tento zážitek by rád sdílel s ostatními. S kolegy ze skupiny Ferst Dadler nás proto bere na meditativní pouť Žďárem Ferst Dadler kráčí po Santiniho stopách, která vede ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Zde naše cesta však nekončí, nýbrž teprve začíná.
Na Zelené hoře v samotné kapli se dnes opět setkáváme s francouzským souborem Compagnie Fêtes Galantes. Foto: Dragan Dragin
Na Zelené hoře v samotné kapli se dnes opět setkáváme s francouzským souborem Compagnie Fêtes Galantes. Jsou to tanečníci, nebo andělé, kteří sestoupili z nebes? Ladnými plynulými pohyby v zářivých rouších za doprovodu živé hudby českého barokního orchestru Collegia 1704 působí jako oživlé sochy, které zdobí impozantní prostory. Chtěla jsem roztančit celý kostel, prozrazuje Béatrice Massin svůj záměr. Jak je ale u choreografky zvykem, barokní gesta prolíná se současným tancem a v performerech rozpoznáváme smrtelníky, jako jsme my sami. I to je jeden z důvodů, proč s námi její Rezonance může rezonovat.
Komentáře k článku: Krajina tance a architektury (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
