Králova řeč bez handicapu
Jak je těžké přijmout vlastní nedostatky a jak se s nimi lze poprat, vypráví Králova řeč Daniela Seidlera. V režii kmenového režiséra Petr Novotného ji nyní uvedlo Východočeské divadlo Pardubice. A na rozdíl od hlavního postavy Bertieho, vévody z Yorku, promlouvá inscenace s lehkostí.
Martin Mejzlík (Bertie) a Petra Janečková (Alžběta) FOTO JOSEF VOSTÁREK
Novotný před časem režíroval v pardubickém divadle muzikál Cabaret, který se setkal s velkým diváckým úspěchem. V Králově řeči však spatřuji sílu a atraktivitu i bez hudební okázalosti. Velice emotivním účinkem disponuje už samotný příběh, jenž je vytvořen podle skutečných dějinných událostí. Budoucí král Jiří VI. se musí vyrovnat nejen s očekáváním britského společenství, ale hlavně sám se sebou.
Ve většině pardubických inscenací je stavěna na odiv ilustrativní scéna a honosné kostýmy, což někdy může vzbudit dojem zbytečné přesycenosti. Není tomu tak v případě Královy řeči. Scéna Iva Žídka je salónem Westminsterského paláce, kde sídlí vládní orgány, nebo Westminsterským opatstvím, v němž dochází ke korunovaci králů. Tvoří ji několikery elegantní dvoukřídlé dveře umístěné po celé délce jeviště i po jeho stranách. Na zemi je položen červený koberec a celek formuje už jen pár židlí, gramofón a visící mikrofón, který slouží ke královským projevům. Kontrastně k této přepychovější rovině královského sídla sjíždí vepředu šedivá stěna s policemi a skříňkami značící ordinaci logopeda Loguea. Kostýmy Romana Šolce vhodně dokreslují třídní příslušnost, ale nejsou přehnaně okázalé, nebo naopak nedbalé. Vládní kabinet (včetně krále) je oděn převážně do tmavých společenských obleků, Alžběta má šaty elegantní, leč nikterak nadměrně vznosné, a Lionel Logue nosí oblek civilnější, stejně tak jeho žena Myrtle, která má na sobě obyčejné bavlněné šaty bez příkras.
Scéna a vážná hobojová hudba vhodně dolaďují působivý příběh handicapovaného krále Jiřího VI. Martin Mejzlík (Bertie) a především Jiří Kalužný (Lionel Logue) dovedou, bohužel jako jedni z mála z mužské části souboru Východočeského divadla, vystihnout postavu v celé její „šíři“. V podání Kalužného se Lionel jeví zprvu jako odměřený a možná trochu neochotný člověk neskrývající svou bezprostřednost, na niž Jeho veličenstvo rozhodně není zvyklé. Postupně však odkrývá pokoru a hlavně empatii, které mu pomohou pochopit ne příliš šťastnou duši vévody a vytvořit přátelské pouto, jež Bertie doposud téměř nepoznal. A rozhodně ne s člověkem z nižší společenské vrstvy. Zdržuje se přehnaných gest a sází spíše na klidný psychologický projev založený na hlasu a mimice. Lionel sám není postavou šťastnou. Též se snaží dostát svému snu a stát se slavným hercem, což se mu v Británii nedaří, je ovšem ochoten pomoci. Kalužný nepřehrává a zcela přirozeně a věrohodně odkrývá charakter své postavy. Martin Mejzlík je mu téměř rovnocenným partnerem, jemně dávkuje nejistotu, nedůvěru a nízké sebevědomí. Prvotní zdrženlivost, s níž přistupuje k Lionelovi, znázorněná strohou, avšak ráznou mluvou, střídmou gestikulací a vzpřímeným postojem, se postupně proměňuje v přízeň a náklonnost. Mejzlíkovy pohyby jsou uvolněnější, hlas přívětivější a milejší, čímž jen vystihuje Bertieho nabývání sympatií k Lionelovi. Mejzlík však občas, zvláště ve chvílích rozčílení, zapomene na zadrhávání a mluví „bezchybně.“ Ale takové náhlé zlepšení by snad ani nebylo možné. I přes tyto drobné „prohřešky“ je Mejzlíkovo ztvárnění hodnověrné.
Jiří Kalužný (logoped Lionel) a Martin Mejzlík (Bertie, budoucí král) FOTO JOSEF VOSTÁREK
Petra Janečková v roli Alžběty spíše jen sekunduje Martinu Mejzlíkovi, ale i tak z ní cítíme sounáležitost s postavou svou, i s postavou Bertieho. Ostatní herecké výkony, zejména u postav vládního kabinetu, se tak nějak slévají dohromady. Alexandru Postlerovi coby Winstonu Churchillovi však nelze upřít smysl pro suchý britský humor, který může v dostatečné míře projevit v roli anglického politika a který i jako součást celého příběhu příjemně okořeňuje vážné chvíle.
Králova řeč obhájila i ve Východočeském divadle své čestné místo. Dramaturgyně Jana Uherová a režisér Petr Novotný ke konci sezony obohatili hlavní scénu Východočeského divadla v Pardubicích o silnou inscenaci, která jistě zůstane na repertoáru delší čas.
Východočeské divadlo Pardubice – Daniel Seidler: Králova řeč. Překlad Jitka Sloupová. Režie Petr Novotný, dramaturgie Jana Uherová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 26. dubna a 27. dubna 2014. Psáno z reprízy 2. května 2014.
Komentáře k článku: Králova řeč bez handicapu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
