Divadelní noviny > Názory – Glosy
Království za koně!
Ředitelka a zakladatelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová rozeslala umělcům e-mail, v němž popisuje strukturální změny ve své organizaci, bez vysvětlení oznamuje zrušení pozice umělecké ředitelky a odchod klíčových manažerů. Reakce byla bouřlivá. Petici s názvem Za Tanec Praha podepsalo 318 umělců a osobností, mezi nimi většina umělců vystupujících v divadle PONEC včetně mě samotného. Požadujeme svolání správní rady, odtajnění jmen vznikajícího poradního sboru nahrazujícího funkci umělecké ředitelky, založení dozorčího orgánu a rozpravu, co s Tancem Praha v budoucnosti. Po šestnácti dnech vydala Yvona Kreuzmannová tiskové prohlášení, ve kterém svolává na 20. prosince setkání s názvem Diskuze o budoucnosti Tance Praha. Přes 60 umělců a pracovníků, kteří vystupují v divadle PONEC, schůzku odmítlo vzhledem k tomu, že nebyl zaručen ani jeden z požadavků petice, a navrhli setkání po novém roce na „neutrální půdě“ za účasti zkušeného mediátora. S tím, že bude svolána správní rada a že budou odtajněna jména nově vznikajícího poradního sboru. V této chvíli již nejde o nedorozumění ani nakonec o zrušenou funkci umělecké ředitelky, nýbrž o samotnou podstatu řízení organizace, v níž má jedinec absolutní moc, kterou může zneužívat.
Současný tanec kvalitou přesahující tuzemskou scénu nemá vlastní příspěvkovou organizaci. Nepoměr s divadlem je kruciální. Tanec Praha tuto propast přemosťoval, nahrazoval chybějící příspěvkovou organizaci. ALE – v příspěvkovkách města a státu je možné vyhlásit konkurz na nové umělecké vedení, když však zapsaný ústav vlastní ředitelka a zakladatelka v jedné osobě, je v konečném důsledku neodvolatelná, tvoří se absolutní moc, rodí se království. Nikdy předtím jsem nezažil tak silnou sounáležitost s tak velkým počtem spřátelených umělců jako v této krizi. Je to neuvěřitelná vlna manifestovaná touhou po uznání, že jsme osobnosti, které chtějí mít odpovědnost a podíl na rozhodování ve společném dialogu, ne být jen kolečkem ve stroji ovládaném jediným člověkem. Na konci této krize může zaznít: Divadlo PONEC za jednoho jediného tanečníka! Protože organizace bez umělců je jen prázdnou skořápkou. Nikdo z nás nechce být součástí systémů strachu.
Během dopisování tohoto textu odstoupili tři členové komise pro Českou taneční platformu, což může mít nedozírné následky pro pořádání každoročního setkání s mezinárodními odborníky, jelikož nebude splněno minimum transparentnosti. Jak je vidět, krize se prohlubuje a může skončit katastrofou.
Komentáře k článku: Království za koně!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Schůzka,
či spíše veřejné setkání v Ponci se 20. prosince uskutečnilo za poměrně vysoké účasti zájemců*zájemkyň včetně zástupců*zástupkyň zaměstnaných či bývalých zaměstnaných v Ponci či Tanci Praha a umělců*umělkyň s Poncem, resp. Tancem Praha dlouhodobě spolupracujících.
Své vyjádření/postoj jsem – aniž bych znal tento text – zveřejnil na i-DN: https://www.divadelni-noviny.cz/obrana-yvony-kreuzmannove
Není myslím dobré, odmítá-li jakákoli strana dialog, zvlášť když oběma jde v zásadě o to samé – aby měl tanec u nás prostor pro tvorbu a kreativní dialog s diváky. Yvona Kreuzmannová je jistě razantní šéfová a je zvyklá rozhodovat sama. Tak ale vystupuje od roku 1990, kdy převzala vedení festivalu Tanec Praha a později založila organizaci stejného jména. Toto tehdy v zásadě celá česká veřejnost – včetně umělecké – chtěla. Aby si každý svými činy a postoji stál za tím, co dělá, a ručil sám sebou. Obdobné je to s Divadlem Archa, s tištěnými kulturními médii (SaD, Dn, Taneční zóna, Loutkář…), s festivalem 4+4dny, …příští vlna/next wave… a dalšími v té době (ale i později) vzniklými. Chtějí-li nyní umělci*umělkyně kolektivní vedení a rozhodování, je to návrat před listopad 1989, nejspíš až k vizím levicových umělců*umělkyň první republiky. Hej rup, kdo má sílu, / Hej rup, ruce k dílu / Hej rup, všichni za jeden táhnem provaz, / Hej rup, pro nás to platí jako pro vás / Hej rup, Hej rup, jsme mladý chceme žít… Proč ne, v zásadě je to nastavení principů, jež dávají smysl. Ovšem je to proměna celého paradigmatu polistopadového vývoje naší společnosti. A velmi hrozí, že se s vaničkou vyleje i dítě…
Neobhajuju každý čin Yvony Kreuzmannové a do současné situace se neodvažuju vstupovat, ale ultimáta vesměs vedou k destrukci a nenapravitelným škodám. Především mě děsí zatahování sporů do rozhodování o grantech a do mezinárodních projektů, jak naznačuje poslední odstavec textu hrozící obstrukcemi ČTP. Je to akce, skrze niž se česká taneční komunita otevírá světu a měla by se důstojně uskutečnit děj se co děj. Během ní by měly zbraně zmlknout jak v antice války v dobách olympiád. Jde o vyšší smysl a dopady, než kdo bude šéfovat a jak Ponci, resp. v Tanci Praha z.ú.
30.12.2023 (12.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Boháč
Drahý Vladimíre,
byl jsem přesvědčen, že nebudu odpovídat, protože si myslím, že ti absolutně uniká meritum věci. Ukazuje se, že jsme prostě jiná generace. To se nedá nic dělat. Ale rozhodně se musím ohradit tomu, že do toho zatahuješ rozhodování o grantech! Citace tvého textu: „Především mě děsí zatahování sporů do rozhodování o grantech a do mezinárodních projektů, jak naznačuje poslední odstavec textu hrozící obstrukcemi ČTP.“ A teď moje citace: „Během dopisování tohoto textu odstoupili tři členové komise pro Českou taneční platformu, což může mít nedozírné následky pro pořádání každoročního setkání s mezinárodními odborníky, jelikož nebude splněno minimum transparentnosti.“ Kde tam čteš zatahování sporu o grantech? Jeden jediný náznak kromě tvého antagonistického vidění světa? Já jen oznamuji, že tři členky ze šesti oznámily, že musí odstoupit z komise. Nepočítám k nim Markétu Perroud, o které nevím, jestli v komisi zůstává. Oznámení komentuji tím, že hrozí nahlodání transparentnosti, protože prostě nebude nezávislá komise.
Vladimíre, promiň, ale o žádné naznačování nejde, protože to oznámení o odstoupení už proběhlo.
PS. Promiň, ale nikdo jiný si neuvědomuje důležitost České taneční platformy jako ti, co jsou její účastníci a kteří o ni mohou přijít, tedy my umělci, mě nevýjimaje, který tam má přihlášené představení.
30.12.2023 (17.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Petře,
ono „zatahování sporů do rozhodování o grantech“ se řešilo na onom setkání v Ponci 20. prosince a píšu o tom ve svém textu, který jsem na i-DN publikoval záhy poté a odkazuju na něj i ve svém vstupu zde.
Teprv další část věty zní „a do mezinárodních projektů, jak naznačuje poslední odstavec textu hrozící obstrukcemi ČTP“. Zde skutečně reaguju na odstoupení tři členů komise pro ČTP. Toto Tvé sice věcné, ale důrazné konstatování jasně naznačuje dopady, jež může mít jednání Yvony Kreuzmannové, nebude-li se řídit výzvami petice Za Tanec Praha. Tedy to vnímám jako svého druhu vydírání, a to dokonce „až do roztrhání vlastních těl“, jak píšeš nyní. Nevím, kdo a proč z komise odstoupil, nikdy jsem v porotě ani žádné komisi ČTP nebyl, ale každý by měl pečlivě zvážit svůj krok, případně (je-li to z nějakého důvodu nezbytné) za sebe doporučit/najít náhradu. ČTP by se zkrátka měla konat, i kdyby byla česká taneční scéna jakkoli rozkolísaná.
A mimo jiné na to ve svých reakcích upozorňuju.
30.12.2023 (18.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Boháč
Ještě jednou
důrazně odmítám zatahování grantů do tohoto sporu. Prosím, zjisti si všechna fakta, jinak tvé interpretace jsou často jen a pouze dojmologie. Tak předně, ono „zatahování sporů do rozhodování o grantech“ se dělo dříve, než celý spor mezi taneční komunitou a YK vznikl. Jednoduše někdo anonymně nahlásil na MK ČR problémy v Tanci Praha. Ale upozorňuji, že to bylo dříve, než vznikla celá Petice! S námi to nemá nic společného. To je nutné říci velmi, velmi důrazně. Prosím ověřuj si fakta!
A ještě jednou k mému textu: zásadně odmítám jakékoliv vydírání. Taková interpretace není jen zcestná, ale i manipulativní. No těch manipulací z tvé strany je více, například ta, že jsi taktně opomenul, že v průběhu setkání bylo přečteno prohlášení, proč jsme se ho nemohli/ nebo nechtěli učastnit. Mimochodem jej podepsalo přes 80 umělců vystupujících v Ponci. Jinak celý text odkazuje k jedinému, že my umělci, každý samozřejmě za sebe, máme velký strach, že nebudeme moci pracovat v tak toxickém prostředí, jako je Ponec/Tanec Praha. Každý to cítí různě a v určité míře, ale je to přítomné. Je to velký strach, protože cítíme, že je to naše domovské prostředi. Ty si tady kejklíš s fakty a my „možná hrajeme o všechno“. Upozorňuji, že mluvím za sebe, ale na druhou stranu jsem u něčeho, co lze nazvat emancipační vlnou, která mě jako jedince přesahuje. A ty nám de facto radíš, abych „drželi hubu a krok.“ Pro vyšší cíle. Aby ti mocní a důležití měli čas na práci.
Jinak Česká taneční platforma se uskuteční 100%, ale je přeci důležité se ptát, jestli neztratí transparentnost a kredibilitu, když ve chvíli, kdy se má rozhodovat, polovina, nebo více než polovina komise odstoupí.
30.12.2023 (19.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Petře,
argument „prověřuj či zjisti si všechna fakta…“ je jinými slovy řečeno „drž hubu, nediskutuj, nelze mít jiný pohled na danou situaci, má jej jen ten, kdo nezná ona ´všechna´ fakta“. Svým způsobem máš možná pravdu, ale… kdo zná všechna fakta?! Ani Ty ne, možná ani Pánbu. Obdobně o situaci v Ponci/Tanci Praha 20. prosince mluvila i Yvona – že autoři petice neznají všechna fakta, že Ponec nefungoval dobře z toho a onoho důvodu a že je to interní věc. A že dané situaci nerozumějí, že ona rozhoduje na základě svých mezinárodních zkušeností a že oni tanci u nás svými radikálními prohlášeními na sociálních sítích škodí (a jako argument uvedla mj. i ony granty – nikdo nerozporoval, že to s danou situací nesouvisí). Od toho ale veřejná i neveřejná setkání jsou – aby se pohledy na „fakta“ utříbily, vyjasnily, osvětlily. Proto jsem pro diskuse a setkávání, pro – korektní – veřejné pře (mj. i tuto naši). A kvitoval jsem, že Kreuzmannová takové svolala.
Tvůj argument „nebudeme moci pracovat v tak toxickém prostředí, jako je Ponec/Tanec Praha“ je pro mě těžko pochopitelný a těžko přijatelný. Každý tvůrce pracuje na své vizi a od okolí – ať je toxické, či nikoli – si do toho nemůže nechat mluvit. Proto uspěje – jako Ty s Miřenkou v rámci Tantehorse, resp. Spitfire Co., Jakub Čermák s DDTpP, Martin Talaga s PinkBusem ad. Jinak je jen vějičkou ve větru.
A to je možná to, čemu nerozumím a snažím se rozporovat. Tanec Praha, resp. Ponec dlouhodobě fungují a spoustě osobnostem a souborům pomohly a věřím i nadále budou (a samozřejmě někdy i někoho nespravedlivě, necitlivě odvrhly, např. kdysi Lenku Tretiagovou – s tím se ale nedá moc dělat, od toho, aby se jich zastaly a umožnily fungovat, jsou Alty, Akropole, Alfredi ve dvoře, Venuše ve Švehlovce ad.). Ale náhle je v Tanci Praha a v Ponci „toxické prostředí a velký strach“. Z mého – vzdáleného – pohledu jde spíš o určitou opotřebovanost, únavu, možná osobní ambice a narušené lidské vztahy, což se dotkne každého dlouhodobě existujícího organismu a soužití. Otázkou je, jak to řešit. A jelikož nejsem pro radikální řešení a postoje, pro rozvody a rozchody – byť ty situaci vždy pročistí nejvíc – snažím se apelovat na domluvu a vzájemné porozumění. To je vše. To neznamená „držet hubu a krok“, ale schopnost a ochotu k setkání a diskusi. Jsem přesvědčen, že jak autorům petice, tak Yvoně jde o maximální fungování a podporu českého tanečního prostředí a o žádné „toxické“ prostředí nestojí. A doufám, že se i tato situace zvládne a pročistí.
A co se týká toho, že se většina z autorů petice setkání neúčastnila, z prohlášení těch, co tam byli, čteného 20. prosince, plynulo, že autoři petice Kreuzmannové nevěří, ostře se vyhraňují vůči jejím rozhodnutím, a dokud nebudou splněny jejich podmínky, nemá pro ně smysl se setkávat. Tyto podmínky pak rozporovala správní rada řkouc, že na to, co Yvona – ať s ní souhlasíme či nikoli – dělá, má naprosté právo… Nepsal jsem o tom, neb jsem psal krátkou glosu a snažil se bránit jedince (Yvonu) vůči rozvášněnému davu a pochopit/osvětlit její kroky a myšlení, nikoli reportáž. S přesvědčením a vírou, že jiné pohledy – a zvenčí – jsou pro mysl a argumenty ve vlastní bublině upouzdřených ozdravné.
Nejsem proti tomu velkou moc jakýchkoli jedinců mírnit a omezovat, ale znamená to změnu zákonů a možná i proměnu či návrat organizací jako Ponec či Tanec Praha (ale i Archa ad.) zpět na příspěvkové či nějakým jiným právním způsobem skupinově vedené či nadřízenou organizací (skupinou, městem, státem) omezované. Tedy v zásadě změnit polistopadové kulturně-společenské paradigma, o kterém jsem psal v prvním příspěvku. A zdůrazňuju – jako člověk věřící ve veřejnou prospěšnost, ergo veřejnoprávnost mnoha kulturních a společenských organizací nejsem v zásadě proti. Mnohdy, mnohde a mnohému by to pomohlo. Ovšem něco by to zas zakonzervovalo jinak, zkomplikovalo a znemožnilo.
31.12.2023 (0.50), , Trvalý odkaz komentáře,