Kreativní statečná žena
Nika byla českou herečkou, měl bych tedy mluvit česky. Byla však také herečkou vídeňskou a mezinárodní, takže se s ní zde ve Vídni mohu rozloučit anglicky. Či spíše anglicky i česky.
Nika Brettschneiderová v úvodu hry Jiřího Koláře Jáma, Theater Brett Vídeň. Podle sdělení Ludvíka Kavína oba považovali Jiřího Koláře za patrona svého uvažování o umění a o divadle. FOTO ARCHIV THEATER BRETT
Pamatuji si Niku z doby, kdy studovala na JAMU. Již tehdy bylo možné rozpoznat, že bude vyhraněným typem herečky. Nelze se tedy divit, že ji do svého souboru pozvalo tehdy mladé a k pozdější slávě se teprve rodící Divadlo na provázku. Zde jsem se s Nikou jako mladý dramaturg po návratu z vojenské služby poprvé krátce pracovně setkal. Ještě předtím, hned po ukončení studia, byla Nika jednu sezonu členkou Studia Ypsilon a poté působila též jednu sezonu v HaDivadle. Na počátku své herecké kariéry tedy prošla třemi nejvýznamnějšími studiovými divadly.
Ve stejné době se s Margitou Havlíčkovou podílela na založení nezávislé divadelní skupiny PIRÁM zaměřené na české surrealisty. A začala se tu profilovat jako herečka myšlenkově náročných postav.
Její občanské svědomí ji i jejího manžela Ludvíka Kavína hned na počátku roku 1977 přivedlo k podpisu Charty 77. Následovala policejní perzekuce. V polovině téhož roku na pozvání spolkového kancléře Bruna Kreiského společně odešli do emigrace v Rakousku.
V cizojazyčném prostředí se divadla nevzdali, spolu s Luvíkem založili Theater Brett. Hrála nejprve jako klaunka na ulicích nejen ve Vídni, ale i jinde v západní Evropě. Zkušenost intelektuální uliční klaunky vylíčila ve své profesorské přednášce v roce 2007.
Theater Brett si postupně vydobyl své místo na mapě divadelní Vídně. Zprávy, které k nám o Ničině a Ludvíkově divadelní tvorbě v osmdesátých letech přes železnou oponu pronikaly, však byly jen kusé. Ale byly i pro naši práci povzbuzením a vyvolávaly pocit silného spříznění.
Je typické, že se Nika hned po sametové revoluci vrátila do Brna. Ale zároveň zůstali s Ludvíkem věrni Vídni. Theater Brett měl teď možnost zvát ke spolupráci české divadelníky. Řada mých přátel a divadelních kolegů na to ráda vzpomíná.
Nika také začala v roce 1990 učit na Divadelní fakultě JAMU, v roce 1997 se stala docentkou a o deset let později profesorkou. Rozvíjela svou vlastní, velmi kreativní metodu výuky k herectví, postavenou na schopnosti improvizace a na podrobném porozumění a interpretaci dramatického textu. Vychovala dlouhou řadu dnes úspěšných herců. Nikdy neslevovala ze svých pedagogických nároků. Předávala svým studentům nejen svoji bohatou a různorodou hereckou a divadelní zkušenost, ale ovlivňovala je i svými etickými zásadami a občanskými postoji. Měla ke svým studentům přátelský vztah a řada z nich si takový i po létech praxe udržuje k ní. Její někdejší studentka a později jedna z nejbližších hereckých partnerek a přítelkyň, Andrea Buršová, o ní a o její práci napsala a přede dvěma roky obhájila doktorskou práci The profile of Theater Brett till the fall of the „iron curtain“.
Nika Brettschneiderová byla umělecky kreativní a statečná žena!
Vybráno a upraveno ze smutečního projevu
Komentáře k článku: Kreativní statečná žena
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
