Listování krajinou
Na pár dní skupina divadelníků kolem producenta Jana Kvasničky a režiséra Filipa Nuckollse obsadila starodávný železniční vagon přezdívaný pro svůj tvar Kredenc a vydávala se na cestu krajinou Českého středohoří. Vlakové divadlo samozřejmě není nic nového pod sluncem – ostatně k inspiraci projektem Divadla Continuo Krajina na znamení z roku 2009 se tvůrci hlásí. Letní české krajině totiž není třeba přidávat romantický opar, je půvabná, a člověku tedy stačí se kochat kombinací variací zeleně stromů, luk a polí, žlutí slunečnic a okrem polních cest, kde se popásají koně či udiveně vzhlížejí srny. Napravo na obzoru vidíme Milešovku, nalevo tajemný hrad Házmburk. K takovému výletu, zprvu ozářenému sluncem a postupně probarvenému červánky až do hvězdné noci, vlastně ani není třeba nic přidávat.
Vlakový projekt Kredenc vypráví o historii a půvabu Českého středohoří… FOTO JIŘÍ DVOŘÁK
Ale – nakonec pár informací z historie a pár duchů dávno zemřelých i romantických postav z balad a pověstí – neškodí. A tak nám na začátku divadelně-výletnického projektu Kredenc průvodčí (Anita Krausová) začne vyprávět o místní krajině a jejích obyvatelích. Z prvního historického protagonisty Kašpara Kaplíře ze Sulevic (nejstaršího českého pána popraveného na Staroměstském náměstí v roce 1620) vidíme jen hlavu ve skleněné krabici. A už jsou tu muži v kápích se zobany přes obličej – je to svědectví o morové ráně, která postihla kraj, a my kromě nich zahlédneme v poli hrozivé maskované postavy. Vlak s cuknutím zastaví, aby bylo možno označit bílým křížem dům nakažených. A už do vlaku nastupuje starý hrbatý pán v nočním čepečku (Zbyšek Humpolec) a pronásleduje mladičkou dívku v bílém (Marie Stanková). Mně je sedmnáct, vám sedmdesát dva, říká dívka. Posloucháme příběh J. W. Goetheho a mladičké Ulriky von Levetzow… Ale proč se vypráví (a trochu hraje) o této lásce? Ulrika byla paní zdejšího panství a strávila zde 75 let života. Zemřela v Třebívlicích v roce 1899 jako 95letá stařena, která se nikdy nevdala a do poslední chvíle chovala ve vzpomínkách Goetha.
A pak už vystupovat! Vydáváme se do sadu obsypaného dosud nezralými jablky. Jsme svědky setkání vojáka a dívky, a ještě jim k tomu romanticky zabrnká hudební skladatel Daniel Fikejz. Za pár minut už nás rozlícený zahradník na chůdách žene zpět do vlaku. Den zvolna pohasíná, a než dojedeme zpět do Lovosic, bude tma. Mezitím ale ještě zažijeme nejdelší zde předváděný příběh o Lenoře a jejím mrtvém milenci podle balady G. A. Bürgera. Dočkáme se nejen detailů zkrvavené tváře mrtvého vojáka, který poskakuje ďábelsky uvnitř vagonu, ale i zombies (parkuristů), kteří přelézají hřbitovní zeď, aby předvedli několik svých kousků. Konečně dospěje mrtvý s dívkou na místo určení, aby tu zpečetili svůj slib lásky a společně se ponořili do hrozivé tmy nebytí. To my jedeme dál, pozdravováni obrovským červeným robotem…
Projekt má zkrátka příliš různorodých částí, které jako celek nepůsobí kompaktně. Hodnotit herecké výkony ani moc nejde, vše je založeno na atmosféře, otevření všech smyslů, na touze prožít si tu cestu historií i krajinou. Zatím je Kredenc spíš svébytný storytelling s vizuálními bonusy. Ale vlak se na Švestkovou dráhu vydá i další léta a bude se jistě zdokonalovat.
Spolek Kult – Filip Nuckolls: Kredenc. Scénář a režie Filip Nuckolls, hudba Dan Fikejz, loutky Lukáš Kuchinka, Jan Bažant, ilustrace Aneta Bendáková. Premiéra 16. srpna 2017.
Komentáře k článku: Listování krajinou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
