Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Křehkosti, je Tvé jméno Nitra? (No. 1)
V rámci rozšiřování obzorů i vlastní psychohygieny jsem se poprvé a dobrovolně svěřil do náruče jednoho z nejvýznamnějších festivalů ve středoevropském kontextu, slovutné Divadelní Nitry. Přijměte pozvání k ochutnávce pěny rozbouřených dní.
Performance Jana Mocka Virtual Ritual. Foto: archiv festivalu
Již má cesta do sídla pod vrchem Zobor rozhodně nebyla dobrodružství prosta: z domovského přístaviště jménem Ostrava jsem sice vyrazil na čas a snést se dala i půlhodinka prostoje v Hranicích na Moravě zpestřená návštěvou místní nádražní restaurace za účelem konzumace bohužel podprůměrné gulášovky. Díky zpoždění Českých drah a jedné milné informaci v místě dalšího přestupu jsem okusil specifika Slovenských železnic a na více než dvě hodiny uvízl v Mecce gumárenského průmyslu: v Púchově. Obsluha zdejšího bufetu byla sice příkladně ochotná i milá, ale při mé prosbě o slovenské pivo mi byla nabídnuta volba vskutku obskurní: Staropramen, nebo Gambrinus. Při ujištění, že nejde o mystifikaci, ale o pouhou neznalost, jsem zvolil jen trochu menší zlo. Nucená cestovní pauza již pak naštěstí uplynula rychle a do Nitry jsem dorazil těsně po šesté hodině. Na tomto místě musím poděkovat místní obyvatelce, která mně na nitranském nádraží nejen správně navigovala směrem k mému cíli, jímž bylo Divadlo Andreja Bagára, ale po zjištění, že aktuálně nepřekypuji tvrdou evropskou měnou, neb zapomněl jsem vyměnit, i z vlastní iniciativy přispěla na taxi, abych příliš nezmeškal.
Festival mne v zápětí přátelsky uvítal nejen naprosto bezproblémovým odbavením, ale především mojí vstupní programovou položkou, jíž se stala okouzlující performance Jana Mocka Virtual Ritual. Atraktivní exkurz do světa MMOG, tedy masivně multiplayerových online her velmi chytře využívá obří popularity virtuálního simulátoru zločinu GTA V. Trojice performerů tvořená fotografkou a gamerkou Adélou Vosičkovou, youtuberem Atletem a urbanistou Osamu Okamurou, společně testují nejen komplexní možnosti digitální megapole, ale především vtipně glosují paralely, i neslučitelné rozpory života v sítí a reálného. Kreativitou i nezbytnou dávkou sociální kritiky nabušená hodina sice některé postarší diváky motivovala ke znechucenému odchodu, zbytek ovšem reagoval s nadšením, což ostatně potvrdila i diskuse následující bezprostředně po představení. Nitranské publikum je zjevně zvídavé, vzdělané a mimořádných zážitků lačné. Brána událostí je otevřena dokořán.
Choreograf Pawel Sakowicz: Amando. Foto: archiv festivalu
Následně jsem se přemístil do místní synagogy, jež byla v čase nočním propůjčena prvnímu z dvojice vystoupení dalšího z důležitých hostů letošního programu, polského tanečníka a choreografa Pawla Sakowicze. Amando je sólovým výstupem, který působivě kombinuje prvky nejrůznějších tanečních technik klasickým baletem počínaje a opakovanými citacemi Jacksonova Moonwalku zdaleka nekonče. Přítomna je moderní klauniáda, i řada preapokalyptických temnot, naopak zbytnou se jeví řada uměle prodlužovaných repetic. Suma sumárum ale vkusné završení sobotní divadelní noci, na něž navázala vernisáž výstavy prací Mykoly Kovalenka, ukrajinského grafika žijícího na Slovensku, který se zavázal vytvořit za každý den válečného konfliktu jeden plakát, osobitě, často reklamní estetikou komentující válečné hrůzy. Zasahující umělecká akce, jež se snad již brzy dočká svého konce. Sobota končila nedělním ránem v autentickém srdci festivalového divočení, punkovém baru Uránia. A sakra dobře bylo.
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Křehkosti, je Tvé jméno Nitra? (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
