Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Křehkosti, je Tvé jméno Nitra? (No. 2)
I Divadelní Nitra přirozeně myslí na Ukrajinu, a tak byl nedělní doprovodný program zahájen projekcí krátkometrážního filmového dokumentu Ti, kteří zůstali za účasti jeho tvůrců, režisérky Viery Dubačové a kameramana Michala Vasila. Otevřené zpovědi lidí, kteří navzdory nebezpečí neopustili svá bydliště, a s nasazením vlastních životů se snaží pomáhat potřebným, doplnila živá a bezprostřední diskuse moderovaná Lucií Štasselovou.
Foto: archiv festivalu
Trochu živoucí energie bohužel postrádalo následující scénické čtení uměleckého záznamu dramatické současnosti na Ukrajině Kronika války, nenávisti a lásky. Performativní work in progress stylového crossoveru mezi dokumentem filmovým a divadelním, byl živě odprezentován trojicí studentů místní ZUŠ, kteří se opakovaně potýkali s technickými lapsy zjevně na honem připravené akce. Filmové fragmenty budoucí inscenace svou úderností logicky zastínily poněkud úmorné divadelní části. Ve válce evidentně mlčí múzy a rozhodně je důležité, aby se stejně nechovali umělci. I do válečných vřav ovšem může proniknout kreativita, nadhled a především lehkost. Autorům projektu, Marii Yasinské, Sashko Bramovi a Liuda Batalové, tímto přeji hodně zdaru při finalizaci jejich tvůrčích záměrů.
Foto: archiv festivalu
Bez participace naturščiků se neobešla ani další položka nedělního programu, scénická performance PRIMA, s níž se vůbec poprvé v programu Divadelní Nitry zjevil tanečník, performer, choreograf, režisér a absolvent Ateliéru fyzického divadla na brněnské JAMU, Viktor Černický. Otevřená spolupráce profesionálů s amatéry, kteří se přihlásili na základě výzvy festivalu, zaujala kolektivní souhrou, i intuitivním světelným designem Zuzany Režné, méně už absurdně přepálenou stopáži i skutečností, že jde jen o propracovanější variantu klasického cvičení skupinové koncentrace. Je nicméně velmi dobře, že festival myslí i na jiné než čistě divácké zapojení občanů svého města. Nitro, díky!
Kostlivci ukrytí ve stovkách španělských skříní pak hlasitě zachrastili na hlavní scéně Divadla Andreja Bagára, prostřednictvím inscenace Encyklopedie bolesti, díl 1.: Zůstane to mezi námi. V ní se dramatik a režisér Pablo Fidalgo nekompromisně vyrovnává s traumaty pošramoceným dětstvím i neuralgickými body historie vlastního národa. Emocionálně zdrcujícímu monodramatu, v němž je zdařilý text korunován pokorným hereckým výkonem renomovaného divadelníka i filmaře Gonzalo Cunilla, by sice zcela jistě více slušelo komorní Studio, i na jevišti velkém se ale jednalo o zážitek z rodu nepominutelných. Plynulost navazující diskuze poznamenala nepřítomnost španělského mluvčího, avšak upřímné vzájemné nadšení tvůrců i jejich pozorného publika jazykové bariéry rychle a s ladností zdolalo.
Událostmi nabitý večer pak svým druhým vystoupením zakončil Paweł Sakowicz. Emotivní taneční sólo Jumpcore je osobitou poctou osobnosti a tvorbě umělecké legendy newyorského undergroundu 60. let, herce, tanečníka, choreografa a spoluzakladatele Judson Dance Theater, tragicky předčasně zemřelého Freddie Herka. Sakowicz zde hekticky fúzuje prvky a estetiku klasického baletu s extaticky nervními pohyby, neodmyslitelně spojenými s kulturou rave. Ohledávání hranic vlastních schopností je vizuálně vtahující, vtipné, a všeobecně šmrncovní. Výtečný hřebík noci.
Pokračování příště.
Komentáře k článku: Křehkosti, je Tvé jméno Nitra? (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
