Krev, déšť a vítr na otáčku
Dracula Brama Stokera je klasika. A zároveň z dnešního pohledu tak trochu béčkový žánr, kde se propojuje napětí, černý humor a možnost pohrát si s nejrůznějšími klišé. To vše vzali do hry tvůrci nejnovější jevištní verze Draculy inscenované na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Náhoda tomu chtěla, že při mé návštěvě pršelo celé představení, takže jsem ocenila i to, že herce nezaskočilo ani nepříznivé počasí a hráli jako o život. Iluze nehostinné Transylvánie tak byla dokonalá!
Je patrné, že tvůrčí dvojice režisér Martin Glaser a dramaturgyně Olga Schubertová důvěrně prostředí otáčivého hlediště v Českém Krumlově znají, stejně jako znají vkus diváků, kteří se sem na letní produkci vypraví. Neboť více než umělecká hodnota provedení se u tohoto typu produkcí cení atraktivita. Vyžaduje se známé téma v efektním obalu, směs napětí, ponurosti, nevinnosti a humoru, esteticky líbivé prostředí jak ve scénografii tak kostýmech a rozumná délka představení. U Draculy se podařilo splnit základní zadání ve všech bodech. To ostatní už záleží na počasí a taky na vkusu diváků…
Démonický Dracula Petra Halíčka. FOTO PETR NEUBERT
Scénografické prvky, které se mění s rychlostí tak překvapivou, že si divák vychutná nejen zázrak točícího se hlediště, ale i to, že ho po každé otočce čeká zcela nové prostředí, vytvořil pro inscenaci Pavel Borák. Dočkali jsme se tedy nejen exteriéru a interiéru Draculova hradu a rudě ďábelské ložnice plné krvežíznivých upírek, ale také přírodního labyrintu keřů nedaleko místního blázince, lodní paluby plné rakví, ponurého hřbitova, rušné londýnské ulice plné kamelotů či romantického prostředí anglického sídla. Mezitím se tu herci brodí bahnem a nepohodou a přijíždějí či odjíždějí bryčkou taženou párem koní. Stejně malebné jako prostředí barokního parku jsou kostýmy se starodávnou patinou Markéty Oslzlé-Sládečkové. Je to svět konce devatenáctého století plný elegantních cylindrů a půvabných ženských rób a vedle toho ušmudlaných a otrhaných transylvánských chudáků žijících pod knutou krvavého hraběte Draculy.
Děj, kopírující v základních bodech známý drakulovský příběh, doslova „odsýpá“ (Petr Halíček a Kamila Janovičová). FOTO PETR NEUBERT
Děj, kopírující v základních bodech známý drakulovský příběh, doslova „odsýpá“. Díky otáčivému hledišti si režie dovoluje rychlé filmové střihy z jednoho prostředí do druhého. Sólové či komorní scény střídají pečlivě vybudované skupinové scény z vesnice pod Draculovým hradem či ze zahradní party na anglickém hrabství. V kostýmech a líčení stejně jako gestech a mimice je patrné pohrávání si s oblíbenými a očekávanými klišé. Dočkáme se vyceněných tesáků upírů i potoků krve… Na jedné straně jsou tu postavy až sladce romantické (Jonathan Václava Švarce, Mína Kamily Janovičové či Lucy Beáty Kaňokové), k tomu plejáda anglické vyšší společnosti (Quincey Ondřeje Veselého, Arthur Tomáše Havlínka) a na druhé straně jsou postavy téměř pohádkové, u nichž se hrůzostrašnost kombinuje s humornou nadsázkou (vedle démonického Draculy Petra Halíčka trojice sugestivně dekadentních upírek, komiksově expresivní doktor van Helsing Pavla Oubrama či bizarní blázen Jana Dvořáka).
Pokud se vám vydaří počasí, je to zkrátka podívaná. FOTO PETR NEUBERT
Pokud se vám vydaří počasí, je to zkrátka podívaná. Ale není to k zahození, ani když prší. Ostatně, na Draculu je vyprodáno na celé léto.
Jihočeské divadlo České Budějovice / Otáčivé hlediště Český Krumlov – Bram Stoker, Martin Glaser, Olga Šubrtová: Dracula. Režie: Martin Glaser, dramaturgie: Olga Šubrtová, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, hudba: Jiří Hájek, světelný design: Martin Špetlík, pohybová spolupráce Martin Pacek. Premiéra: 6. června 2018. Psáno z reprízy 18. června 2018.
Komentáře k článku: Krev, déšť a vítr na otáčku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
