Divadelní noviny > Blogy Kritika

Kritické teze Josefa Hermana: Jeníček a Mařenka v přidružené Státní opeře

Inscenace opery Engelberta Humperdincka Jeníček a Mařenka (Hänsel und Gretel, poprvé 1893) láká dětičky na operu kýčovitým žvatláním jako babička, co přijede jednou za čas s pytlíkem cukroví omatlat potomka. Bodrostí připomíná strýčka Jedličku blahé paměti. Poetikou je blízká zdejší Rusalce v pojetí Zdeňka Trošky.

Proč je inscenace Matěje Formana, jehož k inscenaci myslím správně pozvali, víc přebarvenými obrázky než očekávaným zpola loutkovým hraním lze zvenku sotva odhadnout. Loutky produkci nijak neozvláštnily, a nové cirkusové reálie jsou jen oslím můstkem k průvodu komediantů a k jejich vystoupení před budovou u magistrály o přestávce – záblesk autentického Formanova divadelního světa, tady ovšem zbytečný. Přitom se myslím přímo nabízelo zahrát tuto operu třeba prostředky nového cirkusu, případně loutek, ale důsledně, nepopisně, v interakci s hledištěm. Na inscenaci je vidět hodně poctivě odpracovaného, jenže směrem ne zrovna smysluplným.

Cirkusové reálie zabudoval do šikovného nového překladu libreta Radek Malý, co na zpěvních textech upravoval dirigent Martin Leginus není zřejmé. Přes hlučný orchestr nebyli pořádně slyšet (v 10. řadě v parteru) dobří sólisté, pěvecky, dikcí i přesným herectvím – holt předepsaným přehráváním a pitvořením. Nejvíc prostoru měli Michaela Kapustová – Jeníček, Jana Sibera – Mařenka a Jaroslav Březina – Ježibaba.

Dirigent vedl operu v pěkných klidných tempech, orchestr by si zasloužil doladit a precizovat v souhře – chyby v žestích tu nebývají obvyklé.

Pochybuji, že obstarožními kýčovitými prostředky vyprávěná už dneska trochu infantilní pohádka přitáhne do hlediště současné děti, co hrají na tabletu bojovky a leccos ví o ošklivostech současného světa. A rozhodně vyznávají jinou hudbu než slepenec operety s wagnerianismem podle Humperdincka. Spíš bych se obával, aby je ten zážitek od další návštěvy opery neodradil. A těch, které neodradí, bych se později v hledištích obával…

Národní divadlo Praha / Státní opera – Engelbert Humperdinck: Jeníček a Mařenka. Pohádková opera o třech obrazech. Adaptace libreta Adelheid Wetteové Matěj Forman, Andrea Sodomková a Radek Malý, přebásnění Radek Malý. Hudební nastudování, úprava zpěvního textu a dirigent Martin Leginus, režie Matěj Forman, scéna Matěj Forman a Andrea Sodomková, kostýmy Andrea Sodomková, choreografie Veronika Švábová, animace Anna Krtičková a Magdalena Bartáková, sbormistr Jiří Chvála, dramaturgie Beno Blachut ml. Premiéra 23. dubna 2015.

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 25. dubna 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana: Jeníček a Mařenka v přidružené Státní opeře

1. Dáša Trávníková

   

   Vážený pane Hermane,
   po přečtení vašeho elaborátu mám pocit, že jsme asi každý viděli jiné představení?
   Státní operu jsme navštívili uplynulou neděli a budete se divit, ale onen „infantilní kus“ přitáhl do hlediště kromě nás opravdu mnoho dětí, které se během představení smály, bály a spontánně reagovaly…
   Kromě dětí jsme se výborně bavili i my (ač můj partner operu navštěvuje více méně z donucení). Možná právě pro netradiční pojetí díla a jeho vyjadřovací prostředky, které činí dílo stravitelnějším.
   Když jsem na internetu letmo shlédla ukázky interpretací této opery ve velkých evropských operních domech, mohu s klidem říci, že Matěj Forman opět (jako již v díle Kráska a zvíře) dokázal hravě a poeticky ztvárnit tradiční a stokrát ohrané téma a věřím, že ve srovnání s bojovkou na tabletu má tento kulturní zážitek opravdu co dát dětskému i dospělému publiku.
   Dle reakcí po skončení představení soudím, že opera nikoho z diváků neodradila, ba naopak. A pokud byste se později takových diváků v hledišti obával, nutí mne to přemýšlet, jaký typ diváka by tedy byl pro vás ten ideální???

   Dáša Trávníková
   absolventka oboru hudební výchova, herečka a lektorka netradičních pohybových her

   03.06.2015 (11.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Josef Herman

     

     Vážená paní Trávníková,
     nijak vám neberu váš názor, a svůj jsem již vysvětlil. Prostě se každý díváme jinak na operní divadlo, asi vůbec na divadlo, vycházíme z jiné představy, z jiného vkusu. Vám se líbí tento způsob komunikace s dětmi, mě se nelíbí. Nic víc bych v tom nehledal.

     03.06.2015 (11.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Petr Vávra

       

       Pane Hermane,
       pro koho je divadlo? Pro jednoho kritika, co uznává jen těžce stravitelný kalibr? Nebo také pro naprosto výjimečně plný sál dětí s rozzářenýma očima, co si v temných (jak píšete kýčovitých), pasážích okusují strachy nehty, ale na druhou stranu v ten samý okamžik hltají poetičnost pojetí a nemohou odtrhnout oči?

       Ano, opeře se dá leccos vytknout, ale já osobně bych vytkl to, že klasickému pojetí zpěvu není vůbec rozumnět (není to o jazyce), ale o výslovnosti a pokřivení přirozeného života (proto jsou na představeních promítané titulky). Toto pojetí nezajímá běžné lidi, přijdou jednou. Víckrát ne. Nezaujme je.

       Věřte tomu, že po shlédnutí takového díla, které předvedl Formanův tým, moje čtyřletá dcera škemrá, kdy že zase půjde do divadla.

       Žijte si ve své umělecky kritické nezáživné bublině s leckdy přetěžko stravitelným obsahem, co leží v hlavě několik let a nedovolí pozřít další kus a teoretickým kecáním o přešlechtěné „kultuře“, která je zcela mimo realitu. My vám do ní nepolezeme. To se nebojte.

       A vy nám zase nechte to naše dětské, lidské pojetí…

       Krásný večer
       Petr Vávra

       03.06.2015 (23.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

       • Josef Herman

         

         Pane Vávro,
         mohl bych odpovědět: Žijte si ve své umělecky kýčovité bublině s leckdy tak lehko stravitelným obsahem, že po něm v hlavě nezůstane nic pořádného. Atd.
         Neudělám to, protože nikdy nikomu neberu jeho přesvědčení – na rozdíl od vás a vaší agresivity! Já napsal, co si o věci myslím, vy udělejte totéž, máte-li potřebu. Je dobré, když se názory kříží, není jen jeden, protože v umění pravda neexistuje – ani moje, ani vaše. Proto povýšenecky nesuďte, jestli někdo „kecá o přešlechtěné kultuře, která je zcela mimo realitu“. A nemluvte jménem všech „běžných lidí“, já vím, že si tím dodáváte váhy a odvahy, v operních diskusích je to běžný způsob demagogie, ale zkuste to sám za sebe. Doufám, že dceru nenecháte dlouho škemrat.

         04.06.2015 (0.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ