Kritické teze Josefa Hermana (No. 2/2019): Tajné manželství
Mám pochybnosti o volbě právě Cimarosovy opery buffy Tajné manželství pro studentskou inscenaci. Je to partitura hudebně a pěvecky obtížná hlavně v tom, že vyžaduje precizní provedení, jaké těžko od studentů čekat, a průměrnost v tomto případě k uspokojivému výsledku prostě nestačí. Problémy nastaly jen co orchestr řízený Filipem Urbanem nasadil se spoustou nepřesností a chyb. Pěvcům se také občas hodně nedařilo. Jenže po přestávce se všechno nečekaně zlepšilo, což je věru hodně neobvyklé.
Ondřeji Liňovi pauza sice nepomohla k přesnější intonaci a vysokým tónům tenorového partu Paolina, pěvecký projev však zpřesnily Jana Dvořáková (Elisetta) a Anna Podracká Bendová (Carolina) v roli vdavekchtivých dcer otce Geronima, a také Alžběta Symerská v roli jeho vášnivé sestry Fidalmy. Nakonec své postavy předvedly pozoruhodně. Basista Hang Bai působil herecky neobratně, pěvec je to jistě perspektivní. Pavel Slivka zvládal otce Geronima vcelku bezpečně už v první části představení, poctivě držel svou postavu jako karikaturu mafiánského bosse. Jeden z podle mého prvoplánových nápadů režisérky Kateřiny Reichové, k dalším počítám jízdu automobilem s patřičným natřásáním. Nemyslím, že bylo třeba přidat němé postavy Trhovců alias Dělníků. Že se příběh odehrává na současné italské benzínce, jak režisérka deklarovala, nebylo ze skoro prázdné (správně!) scény vůbec zřejmé, natož z jednání postav. Ještě tak z jejich kostýmů. Hlavně přece časová a místní konkretizace v situační komedii ničemu nepomůže, zvlášť když se hraje italsky, což je v tomto případě diskutabilní. Režisérka modelovala herecké jednání v tradici italské buffy, a proč ne, jen na můj vkus až příliš spořádaně režírovala jednotlivosti, gesta a pohyby na hudbu, méně postihla logiku situací. A styl – kdyby všechno bylo jednou velkou karikaturou, nic bych nenamítal proti mafiánovi ani autu. A kdyby to hemžení směřovalo k nějakému úběžníku, k důvodu, proč zrovna teď a tady tímto způsobem hrát tuto operu. Třeba k tomu se opravdu hodně zasmát! Vyblbnout se. Pěvci vše požadované plnili docela šikovně, potěšitelně.
Pěkně zněla reinstrumentace partitury Damianem Binettim, tedy když orchestr začal po přestávce opravdu hrát.
Nedá mi to, abych nezobecnil: V režii je myslím patrné tápání, jestli uvádět na jeviště dílo skladatele, jak zřejmě Reichová slyší od svých učitelů, nebo nad dílem a jeho prostřednictvím formovat svou jevištní vizi, vyjádřit se za sebe, stvořit své inscenační dílo. Kvůli tomu není třeba všechno převrátit a “zmodernizovat”, jde o smysl režie, ne o hračičkaření s nepodstatným, třeba s benzínkou.
Vysoké produkční a pracovní nasazení bylo v nastudování zřejmé. Jako obvykle a sympaticky tady. Určitě se na tom studenti hodně naučili.
Komorní opera HF JAMU Brno – Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manželství). Instrumentální úprava a hudební nastudování Damiano Binetti. Dirigent Filip Urban, režie Kateřina Reichová, scéna a kostýmy Tereza Jančová, světelný design Zuzana Bottová, produkce Tereza Kropíková a Dagmar Petrů. Premiéra v Divadle na Orlí 24. března 2019 (psáno z druhé premiéry 26. března).
Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana (No. 2/2019): Tajné manželství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Valeš
Na fotce
se nenacházím já, nýbrž můj kolega, skvělý herec Martin Urbaník.
01.04.2019 (23.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Dobrý večer,
omlouvám se za chybu, jména jsem však pečlivě opsal z popisu fotografií, který jsem obdržel od PR.
Píšete na fotce, ale jste tedy mylně uveden na dvou fotkách, i změnil jsem raději obě. Když tak napište a opravíme ještě jednou.
Mějte se pěkně.
02.04.2019 (0.27), Trvalý odkaz komentáře,
,