Divadelní noviny > Blogy Kritika

Kritické teze Josefa Hermana: Prodaná v Národním divadle

Režisérka Alice Nellis vystoupila z dlouhé řady těch, kteří ve zlaté kapličce po desetiletí vymýšleli obměny notoricky známých scén nejnárodnější opery Bedřicha Smetany. Ve snaze rezignovat na inscenační tradici předvedla na jevišti zkoušení operní inscenace, od prvního civilního setkání aktérů na zkušebně až do snového závěru v černobílé tonalitě a tradičním aranžmá. Vzpomínka na staré časy? Bílí na černém pozadí skákali už komedianti coby opičáci na trampolínách, svěží číslo.

Úmysl režisérky je mi sympatický. Jenže nahradit hudbou geniálně vyprávěný příběh o malých českých poměrech a podrazech vágními historkami z “natáčení” je nicotné. Z dramatických scén zbyla jednotlivá, na sebe nenavazující hudební čísla, v nichž nebylo o čem hrát a zpívat

Nejvíc na diskontinuitu doplatil part Mařenky, o který se v nové žabomyší logice zákulisního boje o roli podělily hned tři sopranistky: vstoupila do něj hodně dobře Maria Kobielska, a moc jsem litoval, že z nich jistě nejlepší Kateřina Kněžíková musela některé partie přepustit výtečné Markétě Klaudové. Ony dvě promeškaly životní šanci vytvořit celou Smetanovu dramatickou postavu, Kněžíková dokonce v nejvhodnější chvíli své kariéry.

Jaroslav Kyzlink hnal premiéru strojovým zběsilým tempem, bez nuancí zvukových i dramatických. Především úroveň hudebního nastudování neodpovídá parametrům Opery ND. Už proto neměli pěvci šanci stvořit postavy, sotva stihli odzpívat party. Pěknou výjimkou byl Ondřej Koplík jako Vašek. Roman Janál, je mi líto, na prestižní jeviště Národního divadla už řadu let nepatří, jakkoli na něm vytvořil řadu vynikajících postav, coby Krušina spolu s Yvonou Škvárovou v roli Háty naprosto zdevastovali proslulý sextet Rozmysli si Mařenko, tak hanebné provedení aby pohledal. Richard Samek v pěkném podání Jeníka má trochu problémy s výškami, Jiří Sulženko jako zkušený Kecal zase s nejnižšími tóny partu, inu rozsah hlasu je daný. Vynikl Jaroslav Březina jako Principál v plné hlasové kondici. Také do Esmeraldy překvapivě obsazená Maria Kobielská vypadá i zpívá pořád náramně. Nekritizuji pěvce, výhrady jdou na vrub těm, co je obsadili.

Je otázkou, jak takovou Prodanku přijmou běžní diváci. Z premiéry jich pár odešlo (nikoli mnoho, jak někteří hlásají) a ozvala se ojedinělá zabučení – premiéra byla přijata na můj vkus až příliš vstřícně. Ale zábavná a tudíž vyhledávaná může být tato Prodanka pro leckoho. Diváci totiž nedají na kritiky, natož ty, kteří poměřují operní inscenace podle dodržování jakýchsi pravidel. Dokonce se v „odborných“ diskuzích opět argumentuje právem, trochu autorským a trochu na ochranu spotřebitele, místy docela legračně. Vymezení divadelního režiséra je v našem Autorském zákoně hodně diskutabilní už léta, nikomu to nevadí.

Opera Národního divadla v Praze – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Komická opera o třech jednáních na libreto Karla Sabiny. Hudební nastudování a dirigent Jaroslav Kyzlink, režie Alice Nellis, scéna a světelný design Matěj Cibulka, videoart Michal Mocňák, kostýmy Kateřina Štefková, choreografie Klára Lidová, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Ondřej Hučín. Premiéra v Národním divadle 26. května 2022.

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 31. května 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana: Prodaná v Národním divadle

1. Tomáš K.

   

   Je to hrozně jednoduché.
   Zprávy vyznívají tak, že když si koupíte lístek do Národního Divadla na starou dobrou Prodanou nevěstu (bez dovětku, že by mělo jít o alternativní verzi), tak vám můžou naservírovat naprosto cokoliv.
   Tohle zjištění bude mít za následek výrazný pokles důvěry a snahu svátečních návštěvníků ND dvakrát měřit, než si ten lístek jednou koupí.. …anebo radši nekoupí, protože premiéra ještě neproběhla nebo nikde nejsou recenze, tak nikdo neví, co to je.

   02.06.2022 (0.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Josef Herman

     

     Nevím co je stará dobrá Prodaná nevěsta,
     inscenační přístupy se vyvíjejí a myslím, že v ND to už delší dobu směřovalo k podobě, jakou má současná novinka. Opera ND poskytla dost informací, jaká inscenace bude. Vaše argumentace mi připomíná poslední způsob zpochybňování svobody jevištní tvorby, a sice prý klamavou reklamu divadla, pokud to není přesně podle vůle autora opery – problém už je, jak tu vůli jednoznačně definovat. Bez ohledu na to, co si o inscenaci myslím, podle mého k žádnému klamání diváků, prý „spotřebitelů“, nedošlo. Právní řešení problému bychom zjistili pouze tím, že si některý „spotřebitel“ bude stěžovat a bude se to muset řešit. Nemyslím, že k tomu dojde, a nemyslím, že by takový spor divadlo prohrálo. Podle mého soudu je problém v tom, jak divadelního režiséra řeší současné znění Autorského zákona, na FB se to v souvislosti s novou Prodanou obšírně řeší.

     02.06.2022 (3.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Tomáš K.

       

       Stará dobrá Prodaná Nevěsta
       je prostě v podobě odpovídající tomu, jak se předváděla kdysi. Kroje, původní děj, původní zpěv, a tak. Nevím, co na tom zkoušíte relativizovat.
       Ne, neposkytli dostatek informací. Přečtěte si popis představení na webu ND. Pokud se někdo v prvních pár větách zaštiťuje tím, že jde o 150 let starou klasiku, tak prostě neberu jako dostatečné upozornění, že v posledních dvou větách podrobnějšího popisu něco zlehka naznačil (předpokládám, že fotky přibyly až po premiéře).A to se bavím o situaci, kdy se dotyčný vůbec prokliká k tomu správnému popisu Prodané Nevěsty a ne k tomu, ke kterému se dostane daleko snáz a u kterého je fotka lidí v krojích
       Nikoliv, divadlo si samozřejmě může uvádět co chce v jaké chce podobě. Já pouze říkám, že divák má právo informovaně se rozhodovat, zda něco chce nebo nechce vidět a tudíž mu je třeba základní informace poskytnout – například informaci, jak moc se dílo drží 150 let starého originálu, kterým se zaštiťuje.
       Tady nejde o žádné soudy. Tady jde o něco jiného. Na webu ND mají krásnou větu „A jít na Prodanku do Národního – to by měl aspoň jednou za život každý!“. Podle mě existuje spousta lidí, kteří na to koukají stejně. Jenže teď se ve zprávách dozvěděli, že když si koupí lístek na Prodanou Nevěstu, tak nemají naprosto žádnou záruku, že skutečně uvidí starou dobrou Prodanku a ne něco úplně jiného, co s originálem nemá nic společného a kde není ani jeden z těch úžasných krojů… Myslíte, že o návštěvě ND ještě pořád uvažují?

       02.06.2022 (3.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

       • Josef Herman

         

         Stará dobrá Prodaná nevěsta:
         kroje se začaly používat až časem, Smetana je nevyžadoval, že zrovna plzeňské je trochu náhoda, viděl jsem inscenace okrojované různě; původní děj zachovávaly všechny, i ta režisérky Nellis, jen v jiné situaci a podle mého jaksi na okraj inscenace, zpěvy jsou samozřejmě původní vždycky. Odhaduji, že voláte po operní estetice ze sedmdesátek a osmdesátek, před tím i potom vypadaly inscenace jinak. Jevištní „originál“, jak o něm píšete, neexistuje, je to jen obecná představa.
         Dám vám za pravdu v tom, že marketing divadla měl být důslednější, já do informací zahrnoval také různé rozhovory a akce mimo divadlo, kde se jasně říkalo, jaká inscenace bude.
         A souhlasím s tím, že divák musí mít možnost vybrat si podle jasných informací, v německých operách jich bývá víc, včetně ukázky. Také se mi nelíbí různé hloupé slogany na stránkách ND, a máte pravdu, mohou být zavádějící.
         „Režiséristické“ operní inscenace se objevily proto, aby zachránily zájem lidí o operu. Povedlo se, ale samozřejmě je to prostor pro různou kvalitu režijních inovací. Ale podle mého se na tuto Prodanou nevěstu chodit bude.

         02.06.2022 (9.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

         • Hana Chalupská

           

           Vážený pane Hermane,
           jestliže jste četl libreto Prodané nevěsty jako já, jistě víte, že již v samém úvodu autor píše:
           Místo a čas děje: Na venkově v čas pouti.
           Jednání První
           Náves, po straně hospoda. – Pouť.
           Výstup 1
           Mařenka. Jeník. Selský lid.
           Tedy ta „stará dobrá Prodanka“ měla své ukotvení v místě a čase, a ne že ne. Jistě se shodneme v tom, že sídliště není venkovská náves v čase pouti. Selský lid jen stěží užíval pouti jinak, než v krojích. Tolik jen k Vašemu tvrzení, že nevíte, co je stará dobrá Prodanka.
           K oněm Režiséristickým operním inscenacím. V případě Prodané nevěsty jsem již byla nucena čelit Režiséristické inscenaci v Jihočeském divadle, kde se tedy autoři inscenace zastavili u kostýmů z třicátých let, pouť však měla představovat změť krabic, které postavy naprosto nesmyslně přenášely po jevišti, cirkus nahradila travesti show v barevném latexu, Mařenka v režisérově záměru budit dojem, že je jí 18 let, se válela po zemi a cucala si culiky. V okamžiku, kdy mezi diváky vyšly hostesky v barvách hlavního sponzora, kterým byl vyhlášený pivovar, a za zpěvu sboru „To pivečko je nebeský dar“ začly divákům otvírat lahvové pivo, jsem nevěděla, jestli se mi chce víc plakat, nebo někoho uhodit. V divadelních novinách se nakonec divákům omlouvali sami zpěváci…
           Proč to vše píšu. Miluji divadlo a miluji operu. Celý život. Nevím, kolik diváků se těmito a podobnými novátorskými počiny podařilo do divadla nalákat, v mém okolí je však efekt takový, že jsme přestali na představení, u kterých není výslovně uvedeno, že respektují autora, a ještě lépe pár fotek, chodit. Když jsme letos jako dárek předávali lístky na Prodanou nevěstu v Holašovicích, obdarování se nás zděšeně zeptali, zda jsme si jistí, že to není „moderna“. Upřímně, skutečně netuším, co dnešní dobu nutí „půjčovat si“ něčí hudbu a libreta pro svá vlastní pojetí, a vytvářet něco tak dramaticky odlišného, až je to pro diváka k neunesení. Ráda věřím, že si i nové nastudování v ND najde své diváky, kterým nebude vadit, že se postavy na jevišti chovají místy nepochopitelně místy iracionálně a hloupě, ale, pěkně prosím, dejte i nám, staromilcům, patrně bez patřičné vyspělosti, šanci „vyrazit za kulturou“ a nenaběhnout si.

           02.06.2022 (12.26), , Trvalý odkaz komentáře,

       • kriza

         

         Když se tak rozčilujete nad kroji
         – tak jste asi „novou prodanku“ pořádně neviděli. Kroje tam jsou, sice bílé, ale výborně zpracované, možná dokonce lepší než ty, co máme v současném představení u nás v Plzni. (Jde o plzeňský kroj). Jen u scény „ze sídliště“ mě mrzí, že v pozadí jako by byly doly, když tam klidně mohla být Škodovka, i ghetta tu máme…

         17.08.2022 (15.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Josef Herman

   

   Vážená paní Chalupská,
   budu se muset rozepsat, omlouvám se. Četl jsem řadu operních libret, mohu vám říct, že míra konkrétnosti popisu toho, co se má podle autora dít na jevišti, je velmi různá. Smetana každou operu koncipoval zcela originálně jako hudební dramatické dílo samozřejmě prostředky platnými v jeho době. Považuji jeho opery za geniální hudebně-dramatická díla! Ale v libretu najdete jen základní charakteristiku dějiště, jak jste ji citovala, pak také základní pokyny k aranžmá a jednání postav, ale nikde se nedočtete, jak se základní pokyny mají na jevišti realizovat. Režisér Karel Hugo Hilar, když tuším v roce 1915 režíroval Prodanou nevěstu ve vinohradském divadle, tvrdě kritizoval souběžnou letitou inscenaci v ND za to, že úvodní scény se zcela utopily v množství pouťových atrakcí a krámků, a zpěv a hudbu rušilo hlasité prodávání hrnců. Například v závěru opery Mařenka na otázku sboru „Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila?“ má většinu odpovědi „Já pomstím se…“ podle Smetany pronést „stranou pro sebe“, to jest podle dobové herecké techniky teatrálně zřejmě včetně zakrytí hlavy rukou, až závěr své pasáže „Já učiním, jak žádáte“ má zpívat „k ostatním“ – dnes bychom se dodržení takového požadavku asi zasmáli a hodně by narušilo věrohodnost situace.
   V celé historii divadla od starověku je samozřejmé vyjadřovat se aktuální dobovou jevištní estetikou, jinak se dílo nedomluví se svými diváky a posluchači. Když voláte po dodržení Smetanových pokynů, zůstaňme u vstupního popisu dějiště, jak by se vám líbila náves s hospodou vpravo realizovaná kubistickou malbou? Sotva, odhaduji, a Smetanův požadavek by byl naplněn.
   Kromě toho Smetana dle dobové jevištní techniky měl v popisu samozřejmě na mysli tehdy běžné tzv. typové dekorace, které možná znáte z loutkového divadla: předem připravenou sadu dekorací města, rokle, lesa, zahrady, návsi a dalších. Proto by ho nenapadlo psát podrobnější scénickou poznámku. Ale počínaje realismem od řekněme osmdesátých let 19. století se požadovala originální podoba jevištního dění, tedy i dekorace, třeba už ve Stroupežnického Našich furiantech. Tehdy se zrodil moderní režisér, který vždy znovu musel vymyslet konkrétní podobu jevištního dění. A vývoj se samozřejmě nezastavil, došel až k tomu, že dějiště nemusí pro rozehrání situací a příběhu zůstat v původním popisu autora, dokonce že se dějiště, čas a příběh mohou rozejít, že lze do příběhu vložit jiné reálie, motivace, herectví, téma, o kterém se hraje. Režiséristé nastoupili do opery na přelomu 60. a 70. let právě proto, že v operním divadle přežívaly zastaralé vyjadřovací prostředky a bylo třeba divákům nabídnout jiné, soudobé.
   Tedy stará dobrá Prodaná nevěsta se neodvíjí od Smetany, ale z tzv. inscenační tradice, prostě z toho, jak se inscenování opakovaně uváděného titulu vyvíjelo.
   Toužíte po nějaké podobě inscenace, opakuji svůj předchozí odhad, nejspíš z nějakých 70. až 80. let. A nic proti tomu!! Je to vaše estetické přesvědčení, které nikdo nikomu nemůže brát, ale ani vy nemáte právo nutit své estetické přesvědčení současným inscenátorům. Domyšleno: neexistují pravidla, která je operní režisér povinen dodržovat vůči dílu, protože i operní inscenace je umělecké dílo (artefakt), výsledek uměleckého procesu dnes zvaného scénování, jehož autorem je režisér se svým týmem. Kdežto vy a další se domnívají, že inscenace je jen uvedení operního díla na jeviště, provedení díla – bohužel tomu podlehli i tvůrci příslušných pasáží českého Autorského zákona, jak jste si na FB diskusích možná všimla.
   Za řekněme stylovou podobu inscenace je zodpovědné vedení divadla (souboru), kterému režisér nabídne své řešení. A diváci to řešení přijmou nebo nepřijmou, plamenné diskuse o podobě Prodané nevěsty v pojetí Alice Nellis jsou přirozené a správné, o umění se má mluvit, hádat se! Ostatně také pro inscenaci neplanu, jak jste se mohla dočíst v mých tezích. Ale pokud diváci přijdou a budou většinově spokojeni, učinilo vedení Opery dobře, i když se to vám hodně, mě také dost, nelíbí. Pokud diváci chodit nebudou, je o inscenaci rozhodnuto a mělo by to mít nějaké důsledky pro ty, kteří to způsobili. Odhaduji však, že chodit budou a že jim naopak bude vhod uvolnění Smetanovy hudby a příběhu z neustále opakované tradice. To je smysl a cíl inscenace Alice Nellis.

   02.06.2022 (21.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. David Pizinger

   

   Musím přiznat, že mě pobavila nejenom opera Alice Nellis, ale i tato diskuze a je mi docela líto, že pan Herman nevložil přítomné komentáře už do toho svého článku, protože obhajoby „režisérismu“ není ani po sto letech nikdy dost. Máte pravdu, je něco jiného respektovat autora opery a něco jiného respektovat tradici jejího uvádění. Je pravda, že Smetana byl ovlivněný také dobovou operetou, když to psal, takže jednotlivé výstupy původně propojovaly mluvené pasáže. Všechny ty zpěvy byly vlastně taková čísla a celé to působilo zřejmě dosti mladě a živě. Operu z toho udělal až později. Jakkoli nejsem expert na opery, mám pocit, že divoká estetika je v souladu s tím, jak to bylo původně zamýšlené: udělat živé hudební divadlo pro lidi, kteří na velkou operu moc nechodí. Zdá se mi, že Smetana chtěl právě tyhle lidi z ulice okouzlit svojí hudbou, z árií se staly songy, které si lidé zpívali na ulicích. Asi je chtěl taky pobavit blbostí toho příběhu. Stejně jako ty kozy, které v inscenaci neměly žádný význam. Měly smysl… měly nás – diváky – pobavit. První dvě dějství nejsou nic jiného než konfrontace s mrtvou divadelní tradicí, hledání cesty jak v ní obstát. A nejjistější cesta jak se vyhnout té hrozivé smrti z udušení je se jí vysmát. Ve filmu Karla Vachka o Daliborovi, o jiné Smetanově opeře – v režii Pitínského – vysloví kdosi myšlenku, že v opeře se pořád a příliš často zveličuje libreto. Stále převládá názor, že tím, co se inscenuje je právě text, k němuž hudba vytváří jakýsi podkres. Ale je to právě naopak. Děj většiny oper u nás i ve světě je dost banální a je to právě hudba, která je zdrojem smyslu a harmonie. A to je i pro mě smyslem toho třetího dějství, které je celé bílé, krásné v nalezeném souladu s tou hudbou.

   03.06.2022 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Jan

   

   No jo.
   Pan doktor Herman. Kněžíková nic nepropásla. Kněžíková má Mařenku nastudovanou v klasické inscenaci ostravského NDM.
   Ach jo.

   05.06.2022 (16.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Josef Herman

   

   No jo,
   anonym statečně okopává kotníky. Kněžíková propásla „úplnou“ Mařenku na prknech Národního divadla, myslím jednu z met každé tuzemské sopranistky. Protože, anonyme, studují se postavy, ne pěvecký part jednou provždy. Něco podstatnějšího byste neměl?

   05.06.2022 (18.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ