Divadelní noviny > Blogy

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 12)

Dnes, v pondělí 23. března, uvede Česká televize ve 20 hodin na stanici ČT Art záznam vynikající divadelní inscenace Vzkříšení pražského Dejvického divadla. Veřejnoprávní televize tak vychází vstříc milovníkům divadla, kteří už třetí týden nemají kde trávit večery. A nejen jim. Mlčí opera, balet, muzikál, činohra, pantomima, nový cirkus i loutky. A tak se budou divadla objevovat častěji aspoň v televizi. Ta zaznamenala pěknou řádku znamenitých divadelních počinů. A nejenom v Praze, Brně či Ostravě, ale i ve Zlíně, Chebu, v Hradišti, Plzni, Liberci, Budějicích a v dalších městech se stálými scénami.

Jelikož jsem mnohé z inscenací i jejich televizních záznamů viděl, budu na svém blogu přinášet jejich recenze. Pro inspiraci i proto, abyste věděli, s čím můžete počítat. Do budoucna takto očekávejte i další mé reflexe inscenací, které bude ČT Art v rámci stávající situace vysílat. Zvláštní: Do tuctu křižáckých cest vlastně bez divadla, a přece s divadlem.

Už jsme si možná i trochu zvykli, že divadla v éře koronaviru nehrají. Ale trpíme. Herec bez práce je nešťastný tvor, a aby se nezbláznil, chvályhodně šije aspoň roušky. Za vládu, která je zapomněla obstarat, a pro lidi, kteří je potřebují jako sůl.

Právě se rozjíždějící projekt na ČT Art je v neposlední řadě velkou příležitostí pro divadelníky samotné. Všechno v divadelních domech nestíhají ani kritici, a jak mají kolegy a kolegyně na jiných jevištích sledovat ti, kteří mají povinnosti na domovských scénách?! Z téhož důvodu – na rozdíl od kritiků a teatrologů – nestíhají ani představení na festivalech nebo na četných dílčích bilancích regionálních divadel v Praze nebo v jiných městech. A tak možná z nouze vzejde ctnost: možnost seznámit se s tím, co kritici chválili, nebo se zaujatě mýlili.

Předznamenávám, že dejvické Vzkříšení, které mělo premiéru v červnu 2016, patří mezi inscenacemi poslední pětiletky k jednomu z vrcholů. V Cenách divadelní kritiky získalo nominace v kategoriích Inscenace roku a Hra roku 2016. Sám jsem si o ní do deníčku pod polštářem zapsal:

Po Bohu sestoupil do Dejvic i Spasitel

Na premiéry v Dejvickém divadle se čeká jako na samozřejmou divadelní událost. A inscenace hry činorodého dramatika Daniela Doubta Vzkříšení v režii Michala Vajdičky na vynikající hyperrealistické scéně Pavla Andraška takovou skutečně je.

Máte-li pochybnost o jméně autora, nehledejte Doubta v žádném slovníku. Zápis v programu k dejvické inscenaci Zásek prozrazuje, že se narodil v den jeho premiéry 15. dubna 2015. Nejvíc práce s tím geniálním nedochůdčetem má proto dramaturgyně Eva Suková. Stejně výjimečného Andraška naopak ocení, zejména kdo zná jeho jedinečné scénografie po boku Mariána Pecka. V Dejvicích aspoň ti diváci, kteří obdivovali Andraškovu scénu k Rackovi. Také režiséra Vajdičky.

Jako ze života

Do nabité knihovny jednoho nakladatelství přicházejí podprůměrný autor – Samuel Goldwyn Schindler (Vladimír Polívka nebo Matěj Hádek), ale i veleúspěšný spisovatel – Adrew Maxwell (Ivan Trojan). Tak nebo onak mají co do činění s redaktorkou Annie Fletcherovou (Martha Issová). Ta ale zbožňuje jen ředitele Bena Bishopa (Václav Neužil).

Knihy i pořádek hlídá vrátný Leon Carhartt (Hynek Čermák), o kterého dojímavě pečuje jeho sousedka Christine (Jana Holcová). On ale miluje láskou nenaplněnou vysněnou vílu svého srdce a duše. A aby toho nebylo málo, všichni občas potřebují psychoanalytika Cyrila Blinda (Pavel Šimčík) žijícího v trudném, zvykovém vztahu s Lenny (Zdeňka Žádníková Volencová).

Výčet postav, jejichž jména údajně ustálila až premiéra, a proto nejsou v programu, uvádím jen proto, aby bylo zřejmé, jaká elita v Dejvickém divadle hraje. V tomto – dodnes repertoárovém skvostu – každý hrdina po vzoru Čechova miluje někoho jiného, než kým je milován. Dojde v něm i k násilí a úmrtí. Ale příběh, dotýkající se životních a vztahových absurdit, ale i magie ordinované do literatury především latinskoamerickými autory (a u nás Alexandra Berková nebo Jiří Kratochvil), míří až ke zbožštění, tedy ke vzkříšení. Ejhle, možná naděje, že lidská fantazie dokáže sny obrátit v realitu, a truchlivost frustrovaného žití v naději.

Jen pro pořádek připomínám, že Bůh sestoupil do Dejvic už v Ucpaným systému Irwina Welshe v režii – koho jiného než – Vajdičky.

Vzkříšení je parádní tvůrčí čin dlouhodobě spolehlivé pražské scény. Stačí se nechat unášet příběhy a jednáním postav. To jsou chvíle, kdy se umění může rodit na kůži milovaného těla. Jako Maxwellova tvůrčí exploze na všech životem popsaných zákoutích těla Annie. Inscenace ovšem – podobně jako dřívější Ucpanej systém – může rozbouřit stojaté vody. Považte, intelektuálové v něm používají argot, a ten slepenec se životu přece trestuhodně vzdaluje! Dodávám: V Čechách chválabohu a konečně!

…

Podotýkám, že televizní záznam Vzkříšení mají na svědomí režisér Ondřej Kepka s kameramanem Josefem Špeldou a uvidíte v něm – jak už jsem naznačil – samé herecké krále a královny.

Tak u obrazovek na shledanou.

Dejvické divadlo, Praha – David Doubt: Vzkříšení. Režie Michal Vajdička, dramaturgie Eva Suková, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá. Premiéry 10., 11., 12. a 15. června 2016. Psáno z premiéry 12. 6. 2016. Záznam inscenace z roku 2018 vysílá dnes ve 20 hodin ČT Art (zde).

Hodnocení: 95%

///

Recenze Vzkříšení vyšla v DN 13/2016:

Pochybnost anglicky zvaná Doubt

…

• Autor: Jiří P. Kříž
• Publikováno: 23. března 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 12)

1. Pavel Pešek

   

   Díky za pozvání, pane Kříži.
   Právě jsem Vzkříšení zhlédl a podepisuju – samí herečtí králové a královny. Je radost vidět, že v Čechách ještě stále umíme brilantní činohru vystavěnou na hereckém umu. A díky za pozvání i České televizi. Je radost vidět to všechno zblízka, každý detail, i nejmenší pohyb mimického svalu. Není ta tradice televizních záznamů toho nejlepšího z českých jevišť vůbec přežitá. Mám rád divadlo na živo, ale tohle má taky svůj půvab. Natož v pohnutých dnech současnosti.
   Co bude příště?

   23.03.2020 (22.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jiří P. Kříž

     

     Já bába po bohu,
     kde mohu pomohu, jde-li o dobrou věc. Vzkříšení bylo prvním počinem ČT Art ve chvíli, kdy divadla hrát nemohou a herečky šijí vládou zanedbané roušky. Divadlo na Artu „hraje“ zatím i mimo oficiální tištěné programy televizí. Ale už jsem s ČT ve spojení a na další inscenace se těším s vámi.

     24.03.2020 (1.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Jiří P. Kříž

       

       Ještě odpověď na vaši otázku:
       Příště bude v pátek 27. března ve 20:00 hodin na ČT Art HVĚZDA. Komedii o fiktivní seriálové herečce napsal a režíroval Patrik Hartl pro Evu Holubovou, která je v ní ve Studiu DVA skvělá! Přímý koronavirový přenos v prázdném hledišti jen pro televizní diváky pátečního večera… Kamera M. Kubala. Režie V. Bělohradský. Pokusím se být u toho taky.

       26.03.2020 (14.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

       • Pavel Pešek

         

         Díky za informaci.
         Pokusím se stihnout. Už proto, že s Patrikem Hartlem, jeho Líbánkami na Jadranu, a tedy i Evou Holubovou a Studiem DVA mám dost tristní zkušenost z loňského léta. Prázdninové představení, které jsem tehdy náhodou zhlédl, bylo… no, řekněme nezdařilé.
         Tak se těším, že teď to bude jinak.

         26.03.2020 (16.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Huptych Miroslav

   

   Pavle,
   díval jsem se na tu hru Vzkříšení… Skvělá, fakt to nejlepší, co jsem za dlouhou dobu viděl… Padlo mi to noty, vtipné, vážné i moudré… Celý život mě potkávají neuvěřitelné náhody, mockrát jsem si říkal, že matematická pravděpodobnost by musela být astronomická… Třeba to jednou sepíšu… Třeba někdy najdeme čas, abych Ti to vyprávěl… Jung pro takové neuvěřitelné náhody termín synchronicita… Ty se mi děly v životě a dějí tak často, že mě to už přesvědčuje o tom, že Bůh /Zdroj, Vesmír atd./ už vtipkuje, že se velmi baví mou zabedněností… Ta hra opět ťukla kladívkem do mojí hlavičky… Kdy už se mi konečně rozbřeskne? Podobné hry a knihy vykřesávají z šutru materialismu v mé hlavě jiskry… Až roznítí v srdci plamínek, tak se třeba nechám pokřtít, ale na tom vlastně nesejde, bude mi stačit to světlo, které mě tmou povede…

   25.03.2020 (13.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jiří P. Kříž

     

     Na rozdíl od básníků a lidí schopných žít ve vlastním univerzálním vesmíru
     mě políbil pouze racionalismus, Mirku. To jsem si myslel až do chvíle, kdy jsem otevřel tvou novou knihu, majstrštyk, který jsem málem neunesl: Komenského Labyrint světa a ráj srdce s tvými božskými kolážemi. Ta kniha se nedá unést a musí se číst u pultu někde v tichu zámecké knihovny… Ale té fantazie, ironie, sarkasmů, ale i božího světa! Že bych do něho podnikl Křížovou výpravu?!

     26.03.2020 (3.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Huptych Miroslav

   

   Pavle,
   moc děkuji za povzbudivý komentář…
   Lepší podniknout Křížovou cestu Labyrintem světa do ráje srdce, než přijít z kříž-kem po funuse…

   26.03.2020 (13.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ