Divadelní noviny > Blogy Paměti, záznamy a deníky

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 27)

Stalo se před půl stoletím, 30. dubna 1971.

Taky byl tehdy pátek. Na zřícenině Lanšperka, pár kilometrů na půlnoc od Ústí, na ostrohu nad Tichou Orlicí, měly okolní bigbeatové kapely ze Svitav, České Třebové, Jablonného nad Orlicí, Litomyšli a z Lanškrouna pálit čarodějnice. A taky si mladí rockeři chtěli pod hradem v hospodě U Dušků zahrát.

Z Podorlicka se sjely skupiny Devils, Sinners, The Childern of Clean Life s Františkem Uhlířem a ještě asi pět dalších. Jako sedmnáctiletý orlický politický panic přihlížel akci pozdější písničkář Slávek Janoušek. Trochu divadelní atmosféry přivezli z Brna tehdejší studenti divadelní vědy Ivo Krobot, Pavel N. Matuštík, Petr Oslzlý, a posluchač historie umění Pavel Imrich, rodák a jeden ze svolavatelů akce za PAJZL.

Dodnes se neví, kdo to napráskal (jako v českých zemích všechno), jisté však je, že čerstvě nevybouřenou energií nabitá Husákova VB správně dešifrovala PAJZL jako Praví A Jediní Zástupci Lidu.

PAJZL

Bylo to jakési recesně nesourodé společenství kontrarevolučních živlů: mániček, chuligánů – a také filosofů z Brna [sic!]. Sdružení o to nebezpečnější, že zvrácená moc horlivě připravovala ten levý, druhý XIV. sjezd KSČ a podzimní „svobodné“ volby, již zase s plánovanou povinnou účastí 99,8% jednotně volící vedoucí sílu.

Večer po desáté onoho večera, kdy se to konečně pěkně rozjelo, pronikl k Duškům nejprve předvoj: dva policejní jelimani se jali kontrolovat občanské průkazy s úkolem provokovat; hlavně organizátory – Pavla Imricha a Milana Langera. Setkali se s neochotou a průtahy. Proto vzápětí ze zálohy do restaurace pana Duška vtrhla venku připravená celá okresní úderná rota policajtů, a jak už jejich kolegové v srpnu 1969 udělali zkušenost o prvním výročí vpádu sovětské okupační moci do Československa v Praze na Václaváku nebo v Brně na Náměstí Svobody, začalo boží dopuštění nikoli nepodobné Hospodské mele Josefa Lady, připomenuté pak až roku 1988 (to už svítalo na lepší časy) ve Vorlově Pražské pětce, v parodii postbudovatelské agitky Na brigádě. Příslušníci jako jeden muž účastníky undergroundového setkání brutálně zbili nově nafasovanými obušky. Na chvíli si na to i zhasli. Hudebníky i diváky pozatýkali. Pokud se jim nepodařilo zmizet ve tmě čarovné noci.

Ivo Krobot, horal ze Šumperska, vrhl se do pranice, až když se mu zdálo zbabělé jen přihlížet, jak si příslušníci ulehčují práci bušením pendreky hlava nehlava i do děvčat. Urazil veřejné činitele nejprve bujarou písní Tri dni ňa naháňali, eště ňa nedostali (divadelní kritik by scénku zhodnotil: zacifroval jak Jánošík pod šibenicú). Do šavlovačky vpadl srdnatě jak sapér Vodička, ale stejně sklouzl po hrachu. Zakročujícího „orgána“, sám už v „klepetech“ k němu láskyplně připoutaný, napadl pak doopravdy. S pomocí dalších mlácených zločinců (Matuštík, Imrich i nějací místní kluci) podařilo se mu nakonec utéct. I s těmi želízky na rukou, což později bylo spolu s vyprovokovanou verbální přestřelkou a s obvyklým skandováním: Gestapo! shledáno v rauši třídně nadopovaného soudu jako přitěžující okolnost, neboť se dopustil útoku, a k tomu loupežného.

Inu, bylo to na čarodějnice, a to se mohou dít zázraky! Ivo zmizel. Do tmy, kam se bohatýři v uniformách vkročit báli. Jen jeho občanský průkaz zůstal bohužel v rukou „sloužícího lidu“.

Měla v tom pak policie samozřejmě trochu zmatek. Hledali ho ještě v sobotu po poledni dvě stě kilometrů od místa činu, v Široké Nivě u Bruntálu u rodičů jeho ženy. Minuli se sice s rebelem, ale to zděšení otce i matky jim za námahu stálo: Komu my jsme tu naši chudák-holku dali?!

Jisté je, že se už v sobotu ráno delikvent v doprovodu kamaráda Oslzlého (Matuštíka odvezli v antonu už v pátek, pobyl si pak ve vazbě v Hradci Králové pět týdnů a vyvázl s podmínkou) dostavil na oddělení VB v Ústí nad Orlicí „vyzvednout si občanku“. Samozřejmě se na ně hned vrhli a vzali je do oba vazby. Co kdyby si Krobotův osobní doklad chtěli vzít granátovým přepadem nebo zbraněmi z arzenálu Lidových milicí, kterých přece sovětští dokumentaristé po jiné noci, tehdy srpnové, natočili hromady?! Žádné však v prackách vysněných kontrarevolučních sil. Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik. Nyní sedí v hloučcích u harmonik, mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik…

Miluška a Ivo z Nivy Široké jak z ruské stepi, ale pod Pradědem, žijí spolu, pokud neumřeli, dodnes. Ale tehdy – ještě bez kariéry bylo už po kariéře. Devět měsíců nepodmíněně. Vazba Ústí – Hradec, soud Ústí, arest Brno – Olomouc – (a hlavně) Bory.

Další „na ostro“ vyfasoval Milan Langer. Pro jeho ženu Irenu vylosovali trest „jen“ půlroční s podmínkou na dva roky. Za napadení veřejného činitele vykřičenou, se životem fízla však neslučitelnou, těžce zraňující větou: Proč bijete mého muže?!

Jak účastníci Lanšperku dopadli?

Bylo jich na sto padesát. Zmlácených, na věčné časy poučených. Někteří už umřeli (Milan Langer, Vladimír Plíva, Pavel Imrich, Petr Homolka). Pavel N. Matuštík žije v Los Angeles. Slávek Janoušek se stal jedním z nejlepších písničkářů osmdesátých a následných let. Dvojnásobný vítěz Porty: jako autor i jako interpret. František Uhlíř hrál s Linha Singers, SHQ Karla Velebného, s Emilem Viklickým, s Jiřím Stivínem a ve František Uhlíř Teamu.

Petr Oslzlý je legendou, i když ne zakladatelem, nikdy nepokořené Husy na provázku (Srba, Sokolovský, Scherhaufer, Pospíšil, Tálská, Pecha, Polívka, Donutil, Štědroň…; už žijí jen on a poslední tři jmenovaní), aktuálně ve funkci rektora JAMU. Zrovna mám rozečtené jeho Vzpomínky – Husa na provázku, univerzita v bytě, s Havlem na Hradě, houfy bílých psíčků v dramaturgii i v životě… (editovala Olga Jeřábková). O Lanšperku píše na str. 66 až 68.

Ivo Krobot měl štěstí. Z Filozofické fakulty ho sice hned vyrazili, ale stal se další zázrak: vystudoval pak režii na JAMU. Pro jistotu se z Brna hned „ztratil“ v Praze. Zažil ještě jednu represi. Na jaře 1979 zlikvidovali komunisti po vlně zákazů scén v Ostravě, Praze, Liberci i jinde také jedinečné Divadlo ve stanu – Dílnu 24 (Tarelkinova smrt, Hon na čarodějníka, Romance pro křídlovku ad.). V souboru působily režisérské a herecké osobnosti; mimo jiné Petr Palouš, Kelbl, Krobot, sestry Machoninovy, Kratina, Termerová, Kaiser, Wilhelmová, Rímský, Skopalová, Kodeš, Pichlíková, Pokorný, Urban, Kotek, Stropnický, Navrátil, Marek… Až s uvolněním v osmdesátých letech stoupal zase vzhůru: Činoherní klub, Divadlo na provázku, Pod Palmovkou, Národní divadlo, Husa na provázku, Jihočeské divadlo, Klicperovo divadlo…

Lanšperk budiž mementem

Opravdový, i když pozapomenutý rozvrat cíleně aplikovaný zločinným systémem. Po něm přišly mnohem důkladnější akce: arestování Šabatovy letákové skupiny kolem voleb 1971 v Brně, bratislavský proces s příslušníky Církve Sjednocení korejského reverenda Moona s vězniteli zavražděnou Marií Živnou ze Svojanova, The Plastic People of the Universe, Charta 77, Anticharta, Asanace, samizdaty, vynášení Kohouta z Nové Bystřice do Grametten, žaláře, útěky jinam… A nová zvedání hlav a rostoucí vzdor – Lidové noviny, Palachův týden, petice, euforie… Než si někteří jako ti policajti pod Lanšperkem zase na chvíli zhasli, a ukradli lidem pod rukama, co se dalo, včetně pospolitosti a elánu. Odtud to pak byl už jen kousek ke Klausům, Zemanovi, Haškovi, Babišovi, Okamurovi, Kobzovi, Foldynovi, Faltýnkovi, dvěma slovy: ke stoce.

Mnohým se po těch časech viditelně stýská. A vždycky to v posledních třech čtvrtinách poslední stovky let začíná příchylností k velkému ruskému dubisku. Tak si k těm Čarodějnicím na Lanšperku 1971, o kterých právě syrovou dokumentaci bezplatně vydal Jaromír Pecháček ([email protected]) v DOVYNA Litomyšl, přečtěte ještě Obrazy z Rus Karla Havlíčka. Ne trojhlavého mluvky z Babišovy firmy, nýbrž toho Borovského, taky původně rusofila (panslavisty). Napsal Obrazy už v roce 1844 (to mu bylo třiadvacet!), ale najdete v nich všechno, co byste měli vědět i o „cáru“ Putinovi.

Začněte však těmi Čarodějnicemi v tajemné páteční filipojakubské Valpružině noci před padesáti lety. Abychom míň zapomínali, jak se „lidé přece měli líp než dneska“.

• Autor: Jiří P. Kříž
• Publikováno: 2. května 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 27)

1. eda kaplan

   

   Na úvodním fotu není Jaromír Pecháček, ale Jiří Valter

   03.05.2021 (9.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Děkujeme
     za upozornění. Popisku jsem opravil.
     Při zavěšování jsme čerpali z popisky této fotografie v textu o Vaší výstavě v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí, na niž je v textu odkaz.
     I tak se Vám i čtenářům omlouváme.

     03.05.2021 (16.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Pavel N. Matustik

   

   Puvabne popsane a pomerne presne.
   A ted konecne muzu svym kalifornskym a brnenskym dceram a vnukum predlozit dukaz, jak kdysi byl dedek Pavel bojovný.
   Podekovani JPK ze slunneho LA.

   03.05.2021 (16.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ