Kronika

27. ledna

VČD na DVD K loňskému výročí secesní budovy divadla v Pardubicích si Východočeské divadlo vydalo zhruba padesátiminutové DVD 100 let Městského divadla Pardubice. Průvodkyně pořadu herečka Petra Janěková a architekt Miroslav Řepa v něm hravou formou seznamují diváky se slavnou historií budovy, profesor Císař vypráví o umělecké cestě ochotnického i profesionálního divadla v Pardubicích a herci Zdena Bittlová, Jana Štěpánková, Josef Somr, Blanka Bohdanová, Ladislav Špiner, dramaturg (a v Pardubicích svého času i režisér) Jaroslav Vostrý, režisér Michael Tarant vzpomínají na svá účinkování na této scéně.
hul

28.ledna

Případ Boudník Jako pendant ke knize Tomáše Mazala Spisovatel Bohumil Hrabal vydalo nakladatelství Torst ve stejné grafické úpravě a opět i s mnoha dobovými fotografiemi knihu Vladimíra Merhauta o Hrabalově „něžném barbarovi“ Grafik Vladimír Boudník. Merhaut patří mezi největší znalce Boudníkova života a díla, což touto faktograficky pečlivě připravenou a dokumentovanou knihou bohatě prokázal. Pro divadelníky je jistě pozoruhodné, že svou poslední výstavu instaloval Boudník v pražské Viole 2. 12. 1968. Tři dny před svou tragickou smrtí.
hul

Padesátka aneb Ozvěny Smetanovy síně se jmenoval pořad v Divadle Semafor, který navázal na loňský koncert k 50 letům divadla. Jiří Suchý v něm uvedl písně, které se do Smetanovy síně nevešly. Hosty představení byli Pavlína Filipovská, Karel Štědrý a Pavel Větrovec. Kromě písní program obsahoval i scény z filmů a Suchého proslov při 40. výročí Semaforu.

30. ledna

Konkreténi Tato provokativní slovní hříčka byla podtitulem další ze série scénických čtení činohry Národního divadla Národní čítanka, mapující prizmatem nesnadných osudů osobností naší kultury dramatické zákruty nedávné historie. Komponista Petr Kofroň vytvořil scénář z deníků filmového režiséra Pavla Juráčka, jevištní tvar mu vtiskl Ivan Rajmont. Juráčkovy teprve nedávno publikované texty (zemřel nedlouho před převratem v roce 1989) vzbudily zaslouženou pozornost, produkce v Divadle Kolowrat akcentovala především dramatickou složku autorova osobního příběhu. Do popředí se logicky dostaly problémy intimní i pracovní (v „milostivých“ šedesátých letech, ale především během ostrého normalizačního přituhnutí), nedostalo se na Juráčkovy vnitřní běsy, v denících vyslovené. Hrdina vystupoval vlastně ve zdvojení (ironicky „nadhlížející“ David Prachař a nervní Petr Motloch), ženy jeho života ztvárnily s líbezností Sabina Králová a Antonie Talacková, fukcionáře a jiné protivy vystihli s ironizujícím šarmem Milan Stehlík a Oldřich Vlček. Do dramatického mnohohlasu se přidali také dramaturgyně Iva Klestilová a Petr Kofroň (ten kromě obsluhy zvukového pultu „vystřihl“ i miniroli mladičkého Václava Havla). Jednotlivá pokračování Národní čítanky se provozují vždy pouze třikrát, což je možná škoda. Šlo totiž o vydařený večer.
br

Živě z Londýna V pražském kině Aero, v digitálním kině Družba v Chotěboři, v kině Domu kultury Ostrava, v kinu Radnice v Jablonci nad Nisou a v kině Květen v Teplicích proběhl v pořadí třetí přímý přenos z činohry londýnského The Royal National Theatre. Projekt NTlive navazuje na úspěšné přenosy oper z Metropolitní opery New York, které v Čechách probíhají již od roku 2006. Přímý přenos z Národního divadla v Londýně se přenáší do 270 různých kin a kulturních institucí po celém světě současně. Po Racinově Faidře v úpravě Teda Hughese a režii Nicholase Hytnera s Helen Mirren v titulní roli 25. června a Shakespearově komedii Konec dobrý, všechno dobré režisérky Marianny Elliot 1. října loňského roku byla tentokrát – od 14 hodin – na repertoáru Ravenhillova adaptace románu Terryho Pratchetta Národ (Nation) v režii Melly Still. Po His Dark Materials, Coram Boy a War Horse jde o již čtvrtou adaptaci současné dětské fantasy literatury pro londýnské Národní divadlo v této sezoně. Recenzi inscenace z londýnských Timesů přinášíme na str. 13.
hul

TV Čechov à la Visconti
Česká televize nabídla další z poměrně řídkých záznamů aktuálních inscenací českého a moravského divadla. Tentokrát se na obrazovku ČT 2 dostal režisér Vladimír Morávek (obrazně i doslova – v rozhovoru o přestávce) a jeho opulentní zpracování Čechovova Višňového sadu v pražském Divadle na Vinohradech. Záznam sestříhaný ze dvou podzimních představení se soustředil především na výrazné herectví vinohradských herců. Časté detailní záběry na obličej, blízkého sledování bizarních gest a přehnaně vášnivého chování podporovaného až křečovitým slovním projevem zdůraznily dekadentní charakter Morávkovy inscenace. Vytratila se z ní monumentálnost a vznešenost, které zvolenou stylizaci v divadle vyvažovaly. Na povrch vystoupila opojná výtvarnost, která působila, jako by se vyloupla z filmů Luchina Viscontiho, především z jeho Smrti v Benátkách či Rodinného portrétu.
hul

31. ledna

TV Česká televize uvedla zapomenutý černobílý televizní film Antonína Moskalyka z roku 1969 Barometr. Bez reprízy, kdo nestihl, má smůlu. Příběh Alexandra Klimenta natočil dokumentární kamerou z rodu nové vlny Jiří Šámal. Sešli se ve vlaku do malého městečka v pohraničí, Klára Štěpánová v podání devětasedmdesátileté Jarmily Kurandové, předobraz líbezné Babičky, kterou Kurandová s Moskalykem dotočila dva roky na to, a Emanuel Navrátil dvaašedesátiletého Ladislava Peška. Ona vypráví o šťastné rodině své dcery, ke které jede bydlet, on má hlavu v oblacích. Rozloučí se v restauraci. Idylka, dokud na ni z brány zámečku nezírají přísné ošetřovatelky a vyprahlí chovanci starobince. Uteče do hotelu, kde se na poslední noc na svobodě ubytoval i on. Povečeří spolu uzenáče a pivo, dají dohromady peníze a cennosti a ráno na nádraží koupí první třídu, jedno kam. Rychlík přijede a oni beze slova zůstávají sedět na lavičce. V roce 1969 Cena kritiky na MTF Monte Carlo.
her

1. února

Brněnský primátor Roman Onderka předal v Paříži Milanu Kunderovi certifikát stvrzující jeho čestné občanství města Brna. Ptal jsem se, jestli bychom mohli v brněnském či pražském divadle uvést nějakou jeho hru, zatím to odmítl. Je však ochotný uvažovat o uvolnění své první hry Majitelé klíčů, uvedl primátor.

2. února

Rozšířit divadelní nabídku libereckého divadla by měl projekt OFF-Šalda. Projekt by chtěl formou inscenovaných čtení či menších inscenačních forem doplněných i pohostinskými představeními prezentovat texty ve třech liniích: historické, regionální a národní. Premiéra inscenovaného čtení hry Mariuse von Mayenburga Kámen zahájila historickou linii, jejímž cílem je reflektovat nedávné dějiny. Hra mapuje historii jedné německé rodiny od války do pádu berlínské zdi. Regionální linie se zaměří na texty z libereckého či o libereckém kraji. Linie národní se bude zajímat o současnou českou dramatiku. První premiérou této linie bude prvotina herce Tomáše Dianišky s názvem Googling and Fucking.

Vstanou noví cirkusáci
V opravené a plně funkční průmyslové budově v Ctiradově ulici číslo 6 v Praze-Nuslích bylo slavnostně otevřeno moderní výcvikové a vzdělávací centrum pro nový cirkus nazvané Cirqueon. Organizační tým v něm chce objevovat a podporovat příští českou „novocirkusovou“ generaci. Zrekonstruované prostory nabízejí profesionální vybavení pro závěsnou a jevištní akrobacii, ekvilibristiku i manipulaci s předměty. Profesionální lektoři (mj. Eliška Brtnická – závěsná akrobacie, Adam Jarchovský a Vašek Jelínek – manipulace s předměty, Stéphanie N’Duhirahe a Morgane Widmer – vertikální lano…) povedou pravidelné kurzy zaměřené na akrobacii, žonglování, pohybové divadlo, tanec i samostatnou tvůrčí práci.
veš

3. února

Divadelní ústav – Institut umění oznámil zprovoznění internetové databáze divadelních fotografií na adrese www.divadelnifotografie.cz. S podporou Norských finančních mechanismů je digitalizována a zpřístupněna zhruba polovina z plánovaných více než sto tisíc snímků asi dvouset fotografů z téměř čtyř tisíc inscenací za posledních šedesát let.
her

4. února

Divadlo Drak z Hradce Králové zahájilo inscenací Zlatovláska jarní část přehlídky České divadlo. Podle vyjádření letošního prezidenta přehlídky Miroslava Donutila: Chtěl bych, aby se tato přehlídka přeměnila na festival. První krok k tomu už byl učiněn, protože se vlastně dvě třetiny programu konají na Nové scéně a v Kolowratu pražského Národního divadla… Pro Prahu je velmi potřebný, protože tu zkrátka chybí.

5. února

Tajnosti mumlání Před zaplněným hledištěm Divadla Archa proběhla 5. února předpremiéra dokumentárního filmu Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde! režiséra Břetislava Rychlíka. Kdo by snad podle názvu očekával vtipný filmový pandán k volební kampani, která už klepe na dveře, zmýlil by se velice. Dokument se začal točit před dvěma roky, kdy o nové straně TOP 09 nebylo ještě vidu ani slechu a Karel Schwarzenberg zastával funkci ministra zahraničí. Režiséra Rychlíka, zdá se, však vůbec nezajímala funkce anebo politické názory člena koaliční vlády, jako spíše fenomén české šlechty, jíž je právě kníže Schwarzenberg nejpozoruhodnější a nesporně i fotogenický představitel. Tón filmu udaly úvodní kresby Pavla Reisenauera, kdy je kníže kupříkladu zobrazen v napoleonské pozici na vzpínajícím se koni. Pobavený zájem a obdivný respekt se v přístupu míchaly v poměru jedna ku jedné. Žánrově může snímek připomínat sérii televizních portrétů Gen, ale též sběrný dokument typu Občan Havel. Režiséra Rychlíka totiž nelze podezřívat z přehnané snahy o důslednou filmovou kompozici. U jeho snímků vás napadá, že mohou trvat dvacet minut, hodinu, i půldruhé hodiny a na jejich smyslu by se nic tak podstatného nezměnilo. Konkrétněji řečeno, druhá část snímku Zle, matičko, zle… ztrácí tah a překvapivost, což ale vzhledem k charismatu hlavního protagonisty myslím nikomu z diváků dvakrát vadit nebude. Nutno uznat, že někdejší herec Břetislav Rychlík získal v osobnosti Karla Schwarzenberga ideálního partnera. Kupříkladu při scéně, kdy kníže zmateně tápe mezi zamčenými dveřmi, jsem se vžíval do vstřícných pocitů diváků, kteří tento sugestivní herecký výkon spolkli i s navijákem. Režisér Rychlík ví ale o kompozici minimálně to, že určité záběry je dobré si ponechat až na konec. Mám na mysli unikátní rozhovor pro Originální videojournal z osmdesátých let, kde básník Andrej Stankovič zpovídá elegantního evropského aristokrata, kterého autenticky sehrál právě Schwarzenberg, zatímco Stankovič hraje novináře, jenž žmoulá papír s otázkami a udiveně se usmívá sám sobě. Do archivu by jistě patřila už dnes scéna, kdy ministr zahraničí vyřizuje mobilem evropskou agendu svou neméně mumlavou angličtinou na sedláckém pozadí pole. A protože takových momentů jsou v hodinovém snímku desítky, dva roky nárazovitého natáčení se bohatě vyplatily. Televizní premiéra je naplánována na 11. března, to už bude volební kampaň bouchat dveřmi ve dne v noci. Ze mě osobně by tento dokument nadšeného voliče TOPu asi neudělal (brzdí mě osoby typu lidovce Severy anebo někdejší „klausovky“ Marie Reslové, objevující se na kandidátkách), ale monarchistu rozhodně.
Richard Erml

6. února

Protektor, Sezóny, Růže
V kině Lucerna proběhl nominační večer filmových ocenění Český lev, který mohli sledovat diváci ČT 2 v přímém přenosu. Moderování show leželo na bedrech Jana Budaře a mezi tu více, tu méně vtipnými jevištními čísly vyšlo najevo, že z 34 hraných filmů se přízni akademiků těšily především tři. Ve finále dne 6. března budou v centru pozornosti především Najbrtův Protektor, Mašínovy 3 sezóny v pekle (oba snímky 11 nominací) a Hřebejkova Kawasakiho růže (9 nominací). Z 11 dokončených dokumentárních filmů se bude rozhodovat mezi Opožděnými transporty do Polska a tituly Občan Havel přikuluje a Vítejte v KLDR.
br

V den 105. výročí narození Jana Wericha se u jeho společného hrobu s Jiřím Voskovcem konala pietní vzpomínka. Na zasněžených pražských Olšanech položili květy zástupci nadace Život umělce a sdružení Werichovci. Vydavatelství Supraphon při té příležitosti vydalo CD Tmavomodrý svět zachycující Werichovy nahrávky (vesměs) Ježkových písní pořízené v letech 1952–1954 s orchestry řízenými Karlem Vlachem.
hul

9. února

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti uvedlo speciální představení Rychlých šípů, jehož výtěžek je věnovám obětem zemětřesení na Haiti. Rychlé šípy jsou přece vždycky u toho, když je někde potřeba pomoci, vysvětlil herec a mluvčí divadla Josef Kubáník, proč se rozhodli přispět právě touto inscenací.

Šestý ročník Hudby Pražského hradu 2010 zahájil ve Španělském sále výjimečným koncertem hornista Radek Baborák, jenž se vzdal prestižního postu v Berlínské filharmonii, aby se mohl věnovat sólovému vystupování. Za doprovodu orchestru Cappella Istropolitana vedeného Kasparem Zehnderem zahrál skladby G. F. Händela, W. A. Mozarta, L. Cherubiniho a J. Haydna a pokřtil svůj nový kompakt u firmy Supraphon.
her