21. dubna – 3. května

21. dubna

Na první galerii historické budovy Národního divadla v Praze byla k 85. narozeninám herce a ilustrátora Miloše Nesvadby otevřena výstava karikatur jeho kolegů. Kreslit kolegy jsem začal už dávno. Nejvíc jsem jich stvořil snad na schůzích ROH, kde všichni seděli a často se nudili. I já jsem se nudil, tak jsem je portrétoval. Nemohli se moc hýbat, tak to šlo dobře, řekl jubilant. Zároveň s otevřením výstavy byla i pokřtěna kniha Zdeny Benešové a Petry Strakové Busty v Národním divadle, která čtenáře formou portrétů seznámí s téměř osmdesáti významnými členy Národního divadla a umělci, kteří jejich busty vytvořili.

Diskusi a autogramiádu ke knize Jubilanti činohry Národního divadla Brno hostila Malá scéna Mahenova divadla v Brně. Knihu, která je již třetí v pořadí ze stejnojmenného cyklu, divákům představila autorka publikace, divadelní historička a publicistka Eva Šlapanská.

Současný tanec, videoprojekci a autorskou hudbu propojil v brněnském HaDivadle taneční projekt Oorphane. Jeho cílem je setkávání brněnských tanečníků, kteří pracují s tělem, myšlenkami i obrazy a hledají další možnosti, kam lze tanec na jevišti posunout. V komponovaném vystoupení, tvořeném choreografiemi Julie Bienertové a Dagmar Jiříčkové, se představili tanečnice Tereza Dvořáková, Dagmar Jiříčková, Eva Kafková, Jana Matulová a další.

Příliš chladná Emöke
Český rozhlas/Radioservis vydal na dvou hodinových CD jako audioknihu novelu Josefa Škvoreckého Legenda Emöke – příběh o krátkém setkání dvou mladých lidí na bezútěšné rekreaci v Československu koncem padesátých let – v úpravě Jiřího Vondráčka, režii Aleše Vrzáka a věcném podání Lukáše Hlavici. Nahrávka vznikla v roce 2007 a je další položkou v bohaté české audioknihovně, jejímuž budování se nakladatelství programově věnuje. Přesto (nejen) divadelníky jistě zamrzí, že raději nevznikla a nevyšla nahrávka aktuálního zpracování této látky režisérem Milošem Horanským s hudbou Emila Viklického a citlivém, zdravě (lehce) ironickém podání Magdaleny Borové a Martina Fingera, již od února loňského roku uvádí pražské divadlo Viola. Anebo je i tak pro tuto dramatizaci (violizaci, jak říká Miloš Horanský) šance na audio-vydání?
hul

22. dubna

Teatrologická společnost připravila v Malém sále Divadelního ústavu přednášku Evy Stehlíkové Plenérové inscenace řecké tragédie (z Delf do Heřmaně). Přednáška seznamovala s novodobou historií uvádění antických dramat v původním prostředí.

23. dubna

Muzikál Carmen v Hudebním divadle v Karlíně přivítal 200 000. diváka. Odměnou pro výherce Luďka Dragouna kromě věcných darů byla i večeře s Lucií Bílou v restauraci Theatro, (kterou platilo HdK).

Polsko-české námluvy
V Divadle Stará Aréna v Ostravě se konala česká premiéra hry polského dramatika Macieje Wojtyszka Oprašovačka, jíž se zúčastnil i sám autor. Po loňském scénickém čtení tohoto textu v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v Praze a starší inscenaci Polské scény Těšínského divadla dramatu Hermes przyszedl aneb Mitologija Grecka šlo o další uvedení tohoto významného současného polského dramatika do českého divadelního prostředí. Text v překladu a režii Jiřího Vobeckého nastudoval soubor Divadla Silesia jako svou první premiéru v (znovu)otevřeném Divadle Stará Aréna. O den později uvedl Wojtyszko ve stejném prostoru svůj zatím poslední celovečerní film Lujzina zahrada z roku 2007 a Divadlu Stará Aréna přislíbil první českou projekci svého právě dokončeného filmu Świety interes (Svaté zájmy). Divadlo Silesia plánuje uvést počátkem příští sezony další Wojtyszkovu hru Královna k sežrání – určenou tentokrát dětem – a autor navíc přislíbil napsat nový divadelní text přímo „na tělo“ herečkám a hercům souboru.
voj

Spermie z virtuálních prostorů
V MeetFactory v Praze začal 4. ročník festivalu aktuálních audiovizuálních forem a nové elektronické hudby Sperm. První den se nesl v poklidnějším filmovém a divadelním duchu. Německý němý film Roberta Wieneho Orlakovy ruce z roku 1924 doprovodili pianem, laptopem a jinými „zvukyvydávajícími“ objekty umělci Floex a Líba. Následovala hravá audiovizuální performance trojice Vladimir 518, Ondřej Anděra a David Vrbík věnována architektu Karlu Pragerovi nazvaná Karel Gott Prager. Poprvé ji přenesli do klubového prostředí a objektu, který není přímo spojen s architektem. Předtím ji totiž prezentovali loni na podzim v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu v bývalém Federálním shromáždění a podruhé letos v březnu na Nové scéně Národního divadla. Další den byl věnovaný především hudbě, respektive setům mnoha Dj’s, mezi nimi i největší hvězdě festivalu Danu Deaconovi. Ten přesunul svůj Djský pult se spoustou elektronických krabiček na parket a v masce zeleného ufona rozpoutal doslova taneční šílenství. Závěrečný den se nesl ve „vyklidněném“ akustickém a elektroakustickém duchu v podání indie-hip-hopových písničkářů Why? a brooklynského experimentálního dua High Places. Součástí třídenního festivalu byla i řada výstav, filmových projekcí a workshopů. Sperm tak dostál své pověsti – dává prostor nejaktuálnějším technologickým, vizuálním, hudebním a performančním trendům soudobého umění. Vysoká návštěvnost přes 2 500 diváků je dokladem toho, že nové technologie Viagru rozhodně nepotřebují.
huo

24. dubna

Hana a Karel Heřmánkovi z pražského Divadla Bez zábradlí zaslali otevřený dopis pražskému magistrátu. Protestují v něm proti rozhodování Komise Rady hlavního města Prahy pro udělování grantů v oblasti kultury a umění, neboť Rada už potřetí neudělila jejich divadlu víceletý grant, který je u scény tohoto typu a rozsahu činnosti podmínkou kontinuální inscenační práce. Manželé Heřmánkovi pojmenovávají v otevřeném dopise překvalifikování divadla do kategorie jednoletých grantů jako urážlivé a degradující.

Inscenace Hrdý Budžes oslavila při svém hostování v pražském Divadle Bez zábradlí 400. reprízu.

Češi v Reunionu
Divadlo loutek, hudby a vtipu Tichý jelen (Jiří Jelínek a Jitka Tichá) společně s akusticko elektrickým hudebním duem Dva (Bára a Honza Kratochvílovi) hostovali s inscenací Richard III. a kabaretní performancí Oslík na 3. ročníku mezinárodního festivalu Kom i di v zámořském departamentu Francie – Reunionu. Na jihu ostrova ležícím v Indickém oceánu nedaleko břehů Afriky, ve městech St. Joseph a Petite-Ile, sehráli celkem sedm představení a dva koncerty. Stali se tak prvními českými divadelníky hrajícími v této části světa. Představení i koncerty měly u francouzského i kreolského publika úspěch, který je pro divadlo „evropského“ typu v tomto regionu údajně neobvyklý. Byly hojně navštěvované a aplaudované a pořadatelé pozvali proto české umělce na festival znovu. Před rokem jedno francouzské divadlo diváky zcela odradilo. Jsme rádi, že teď chtějí do divadla znovu, řekl jeden z pořadatelů.
hul

25. dubna

Alternativní pop
Písničkář Jan Burian křtil v pražském Divadle Archa své nové CD Dvanáct druhů samoty (a jedna něžná píseň navíc) sestavené z nových verzí jeho starších písní v moderní „laptopové“ hudební úpravě jeho syna Jiřího a dalšího všestranného hudebníka Mikoláše Růžičky. Krom toho vydalo stejné nakladatelství Galén v reedici i Burianovu básnickou sbírku sestavenou z textů jeho písní Hodina duchů, jež poprvé vyšla v roce 1990. Během úvodní části večera vystoupila řada hostů: Republic of Two – projekt syna Jiřího, šansoniérka Tereza Palková a hiphoper Kapitán DEMO. Jan Burian opustil na CD i po většinu večera svůj obvyklý nástroj klavír a pouze zpíval. Vysoce moderní háv dali jeho písním mladí hudebníci Jan Janečka, Terezie Kovalová, Lenka Dusilová (duet Samota) a pochopitelně hlavní iniciátoři projektu Jiří Burian a Mikoláš Růžička. Říkáme tomu radikální alternativní pop music, neboli jak by vypadala pop music, kdyby v hudebním průmyslu byly u nás normální poměry, řekl na závěr Jan Burian.
hul

TV Iuvenes dum sumus
Blažena Hončariová začala dokument k 200. výročí Pražské konzervatoře anketou mezi posluchači – až jeden zahraniční si při výčtu velikánů školy vzpomněl na Antonína Dvořáka! Osa vyprávění je historická podle věcného scénáře režisérky a Jaroslava Someše. Jen proč pořád hladit po srsti, proč právě při jubileu nepřiznat, že na pěveckém oddělení to vře, studenti jsou nespokojeni s učiteli, a věru se jim nedivím. Že jejich petice končí v ředitelně u skladatele Pavla Trojana – vzpomene si někdo na nějakou jeho skladbu? Když mezi jeho předchůdci najdeme řadu velikánů včetně Dvořáka? Proč třeba také nepřiznat, že Bohuslava Martinů do Prahy učit nepustili? Já vím, bylo by to na jiný pořad a měl by se natočit! Na Pražské konzervatoři však stále převažují vynikající osobnosti a Hončariová jim dala slovo. Nenatočila chvalozpěv, ale portrét školy u nás možná vůbec nejdůležitější. Prostě připomněla jen dobré podstatné věci, a to je také hodně potřeba.
Her

26. dubna

V brněnském divadelním Studiu Marta se představili studenti Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby Janáčkovy akademie múzických umění. Letošní budoucí absolventi vystoupili s představením Bídný zázrak, složeným ze čtyř krátkých autorských inscenací.

27. dubna

Cenu diváka na přehlídce Česká taneční platforma v Praze získala skupina ME-SA za inscenaci Echoes uvedenou v Synagoze na Palmovce. Porota ve spojení s Institutem světelného designu udělila Cenu za světelný design Janu Komárkovi. V rámci festivalu se také uskutečnil křest knihy Tanec Praha, 20 let… 1989–2009, kterého se prostřednictvím Skype zúčastnil i John Ashford, ředitel Aerowaves – evropské platformy pro podporu a prezentaci současného tance.

Britský dirigent australského původu sir Charles Mackerras převzal v Praze Medaili Artis Bohemiae Amicia (Přátelé českého umění) a zlatou a platinovou desku od vydavatelství Supraphon. Medaili udílí ministerstvo kultury osobám, které cílevědomě přispěly nebo přispívají k šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí.

28. dubna

Neopakovatelné návraty
V Disku měla premiéru hra britské dramatičky Sarah Kane s názvem Očištění – „dramatická báseň“ o bolesti, brutalitě a touze. Projekt vznikl ve spolupráci DAMU s Institut del Teatre v Barceloně. Režisérka Veronika Riedlbauchová pojala inscenaci jako pevný a uzavřený celek gest, pohybu, rytmu a prostoru – výsledek spojuje do jednolitého tvaru herce, zvuk i vizuální efekty. Mezi účinkujícími jsou i Španělé, a hraje se tudíž dvojjazyčně; některé repliky se překládají, jindy je nutné si jejich smysl domýšlet. Brzy však pochopíme, že slova na rozdíl od tónu, znakového gesta a pohybu nejsou pro Očištění důležitá. To podstatné je skryto v prostoru mimo svět slov: více než verbální výpovědi inscenace zdůrazňuje práci s tělem a soustředí se na rituální zobrazení nejpřirozenějších lidských pudů. (Recenzi čtěte na http://www.divadelni-noviny.cz/neopakovatelne-navraty/)
Dana Jará

1. května

Máchovské extáze
Editor a publicista Jaroslav Balvín představil autorským čtením na hradě Hruška svou novou knihu nazvanou Mácha: Deník – Turistický průvodce. Děj bizarního literárního útvaru pohybujícího se na hraně syrové autorské zpovědi a postmoderně mystifikačního deníku se odehrává v současném Máchově kraji. Je prosycen citacemi a „překrady“ z Máchových děl a publikací a článků o něm. Vychází a zřejmě byl i napsán u příležitosti blížícího se (16. listopadu) dvoustého výročí Máchova narození. Chtít nějakou pointu, to je přežitek klasickýho dramatu. V životě to takhle vůbec nebývá. Ledňáček je ptáček, kterej nezpívá…
hul

3. května

Takoví jako Putin
Mise bojovníků za lidská práva v Rusku s velitelkou Pavlou Dombrovskou a členy jednotky Jiřím Knihou a Luďkem Vémolou rozprostřela svůj hnědý vojenský stan v prostorech brněnského parku Lužánky. V jevištní reportáži, přesněji však možná spíše obžalobě, předestřeli soupis zločinů, jejichž viníkem byl Vladimír Putin, jenž namísto přiznání zločinů „lyžuje“.

Ze začátku hravě pojatá inscenace Divadla Líšeň Putin lyžuje s nadsázkou rozvádí motivy z knihy Ruský deník Anny Politkovské (zavražděná novinářka psala o porušování práv a svobod v Rusku) se však postupně proměňuje v apelativní předčítání. Jiří Kniha dovedně ovládá Putinovu figurku ve tvaru ruské matrjošky, využívá „mnohoúčelového“ stolu a spolu s Vémolou herecky parodují Putinovy poslušné pomocníky. Do toho všeho je promítán číselný seznam počtů obětí. Zločiny cílené likvidace nepohodlných osob, události z Dubrovky či Beslanu by jistě neměly být uloženy do šuplíků stolu ad acta, avšak pochyby o divadelní smysluplnosti tohoto jednostranného způsobu jejich prezentace u mě přetrvávají… (Recenzi čtěte na http://www.divadelni-noviny.cz/takovy-jako-putin/)
Iva Mikulová