Krvavý příběh ze života
Nedostatek finančních prostředků vedl ústecké divadlo k provedení Leoncavallových Komediantů bez obvykle hrávané druhé opery. Zřejmě potřeba vyvolat u publika dojem naplněného večera vedla k dodržení přestávky mezi dvěma dějstvími – ačkoli bylo dílo tak komponováno (a zpočátku i hráváno), dnes vzniká dojem nepatřičného přerušení.
WeiLong Tao (Canio), Jarmila Baxová (Nedda) FOTO PETR BEROUNSKÝ
Jednoduchá scéna je působivá a velmi funkční – zvláště ve druhé půli, kdy je před podchodem v mostní konstrukci (přístupné zepředu dvěma krátkými symetrickými schodišti) napnuta rudá opona a vzniká tak jeviště pro komediantskou produkci. Volný prostor před stavbou je dějištěm prvního aktu koncipovaného v duchu italského neorealismu, k němuž poukazují jednak kostýmy, jednak režijní vedení sboru.
Krvavý příběh ze života (jak tvrdil skladatel, ve skutečnosti ho při psaní libreta inspirovalo úspěšné dobové francouzské a španělské drama) vyžaduje expresivní vokální projev, jehož nutným základem je belcantový zpěv. Náročný požadavek v našich poměrech, také pro ústecký soubor. Nejvíce se ideálu blíží Nikolaj Někrasov (Tonio) hned v prologu, stejně intenzivně i s péčí o kvalitu zpěvu si vede v průběhu celého díla. Na stejné úrovni je vokální výkon Jaroslava Kovácse (Peppe). Bohužel WeiLong Tao (Canio) je zřejmě opotřebován provozem na zdejších i zahraničních oblastních scénách, jeho hlas ztrácí jednoznačné znělé jádro, přesto (nebo proto) se do role vkládá s velkou expresí. Martin Matoušek (Silvio) se musí spolehnout jedině na výraz, vokálně nikoli belcantový; jeho herecký projev je ovšem zcela v intencích inscenačního záměru. Jarmila Baxová dostála požadavkům partu Neddy, i když je obsazena mimo svůj hlasový obor. V jevištním projevu posouvá postavu spíš do usedlejší podoby snad znavené manželky, hledající povyražení.
Příjemným překvapením je výkon orchestru – jako by hrál jiný soubor než v Rusalce! Stejní hudebníci, ale jiný dirigent – Norbert Baxa! Orchestr na technicky i zvukově velmi slušné úrovni podporuje vyznění díla a v ošidné akustice ústeckého divadla nechává pěvcům dostatečný prostor. Vychází také vstříc dirigentovi, který expresivitu díla podtrhl mezními tempovými kontrasty. Velmi dobře připravený sbor se může soustředit na herecké vyjádření drobných událostí i na tanec, jimiž režisér Zbyněk Brabec dokresluje prostředí i atmosféru příběhu. Pěvce vede k vyjádření charakterů postav scénickou akcí – v závislosti na dispozicích sólistů je výsledek různý, nicméně vcelku přesvědčivý. Odhalení dostaveníčka Neddy s jejím milencem Silviem, klíčová situace v expozici příběhu, však změkčil málo přesvědčivý vstup Tonia. Rozhodně působivější je druhé dějství, také díky kontrastu stylizovaného a „realistického“ pohybu. Příchod vesničanů (sboru) na představení režisér vede ve stylu commedie dell’arte, vhodně doplněné dvěma žongléry (pomáhají i jako jevištní technici) a podpořené kostýmy. Tragický závěr má potřebnou sílu bez zbytečných drastických efektů.
Inscenačnímu týmu se podařilo vytvořit představení, které se dobře vřazuje k takovým titulům repertoáru, jako je např. Lakmé. Možná se časem podaří „doladit“ české titulky, jež jsou pouhým přepisem prastarého překladu, občas s překlepem. Snad byla předchozí premiéra Rusalky jen nešťastným rozjezdem nového vedení divadla.
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Ruggero Leoncavallo: Komedianti. Dirigent Norbert Baxa, sbormistr Milan Kaňák, režie Zbyněk Brabec, scéna Pavel Krejčí, kostýmy Tomáš Kypta, choreografie Vladimír Gončarov. Premiéra 30. března 2012.
Komentáře k článku: Krvavý příběh ze života
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
