Kufry plné války
Loutkář Husam Abed (nar. 1980) je v Česku žijící Palestinec. Narodil se v uprchlickém táboře v Jordánsku, odtud složitě putoval arabským světem a Evropou, až se nakonec oženil a usadil v Praze, kde vystudoval KALD DAMU. O jeho životní cestě je jeho sólová produkce Smooth Life / Snadný život (2014), takřka rodinné setkání kolem stolu pro omezený počet diváků. Formálně a vlastně i tematicky na ni navazuje jeho nejnovější práce War Maker, již uvádí v Alfredu ve dvoře.
Husam Abed pracuje s předměty a mechanickými součástkami s „historií“ FOTO MARTIN ŠPELDA
Používá v ní opět loutky ze surového materiálu, sestavené z konkrétních předmětů a mechanických součástek s „historií“, z nalezených dětských hraček, částí strojů, prázdných konzerv, nefunkčních součástek domácích potřeb, předmětů z kuchyně, z ulice, z odpadu. Blíží se tím surrealistům typu Štyrského či Švankmajera, kteří také objevovali krásu, tajemno či děs skrze konkrétní přírodní a industriální předměty. Ovšem Abedovi slouží tyto objekty jako konkrétní otisky světa, otisky života a paměti ústřední postavy, otisky války, stálého útěku a nebezpečí. Tentokrát Abed nevypráví přímo o sobě – byť vlastní zkušenost je patrná a podstatná – ale o svém příteli (dvojčeti, jak v jednu chvíli říká) z jordánského utečeneckého tábora, Palestinci Karimu Shaheenovi. Sleduje jeho pouť místy stiženými válkou.
Ať už se Shaheen objeví kdekoli, vždy tam vypukne válečná vřava – vyrůstá během íránsko-iráckého konfliktu (1980–1988), prchá do Kuvajtu během války v Perském zálivu (1990) a poté do Jugoslávie v době občanské války (1991). Odtud je deportován do Sýrie a později se přes Rusko, Ukrajinu, Rumunsko a Maďarsko dostává do Hollywoodu v USA, kde jako výtvarník spolupracuje na vzniku válečných filmů. Všude se tedy nějakým způsobem „dotkne“ války, válečného běsnění. Zkrátka War Maker…
Inscenace je otiskem Shaheenova vědomí a podvědomí, procházkou jeho zkušenostmi, vizemi, obavami a sny. Od dětství po dnešek. Abed používá k jejich zobrazení vedle – dalo by se říct tradičního – vyprávění (storytellingu) řadu tradičních i moderních technologií. Na jevišti je po celý čas sada kufrů různých podob, od obyčejných přes dřevěné až po truhly, které používali kdysi vojáci. Kufry jsou – jak se dozvídáme na počátku – nebezpečné, nelze je proclít, Shaheena s nimi nepustí do letadla. A tak putuje autobusem… Jeho nekonečnou pouť po nádražích zachycuje filmová smyčka promítaná v úvodu na zadní stěnu jeviště. A filmové dotáčky – s titulky (vše se odehrává v angličtině) – doprovázejí celou produkci.
Kufry se stávají různými zastaveními, různými světy. Ožívají v nich prostředí, ve kterých se Shaheen ocitá, existují v nich osoby, předměty a objekty, se kterými žije a které potřebuje. Vidíme jeho rodinu, ale i vojáky, přátele i nepřátele. Vše ovšem ve výtvarné zkratce (lidé jsou začasté sirkami, vojáci hračkami) a za jednoduchého hudebního doprovodu hudebníka a Abedova pomocníka Matěje Vejdělka. Není jen technikem a zvukařem, ale vstupuje i do jevištního dění. Podá rekvizitu, pustí film, okomentuje situaci, poradí.
Vše je syrové, prosté, bez nadbytečných efektů. A právě proto emotivně působivé.
Jsme svědky divadla, které je otiskem tohoto světa. Jeho odvrácené části. Otiskem života a myšlení lidí z válečných zón. Života soudobých ahasverů. Ahasverů z nutnosti. V kufrech, které tahají celý život s sebou, je válka… Válka, které se nezbaví.
Dafa Puppet Theatre – Husam Abed: War Maker. Režie Husam Abed, dramaturgie Marek Turošik, scénografie Katarina Cakova, světlo a zvuk Matěj Vejdělek. Premiéra 2. května 2022, Alfred ve dvoře, Praha (psáno z reprízy 3. května).
Komentáře k článku: Kufry plné války
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
