Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kultura buranství
Jelikož přelom roku je celkově na kulturní akce chudý a protože občané žili prezidentskými volbami, zamyslím se nad tím, proč kultura a s ní spojená sebeprezentace této země tak hrubě upadá.
Nejenže nás navenek reprezentují neuvěřitelné figury, celkově tento stát na kulturnost příliš nedá. Z prezidentských kandidátů se jí nikdo nezaštiťuje a lidé z kultury, které je podporují, až na výjimky nepatří ke skutečným osobnostem. Design míst, odkud sledovali volby, ale i domácího prostředí jako by patřil do jiného století. To se bohužel týká celé společnosti. Na důležitých místech nevzniká žádná kvalitní současná architektura, naopak se zbavujeme některých cenných staveb a provádíme šokující rekonstrukce, média nenabízejí kritické myšlení, ale povrchní zábavu a veřejnoprávní televize neumí obléknout své moderátorky.
Všechny veřejné prostory spadající pod státní správu (ale i mnoho privátních) jako úřady, školy, nemocnice, banky atd. vypadají nepřátelsky, nevkusně a nesoučasně. Lidé to přestali vnímat, nikdo je to neučí a potřeba kultivovaného prostředí (na něž navazuje kultivované chování) pozvolna zaniká. Člověk jde velkoměstem, městem a vesnicí a zvedá se mu žaludek. Proč takhle žijeme a proč takhle vypadáme? Nechceme sem žádné cizí živly, ale my jsme cizí živly ve své vlastní zemi. Jsme pseudovlastenci obklopení bytovkami, sídlištní kaší, supermarkety, skládkami, autobazary, vietnamskými večerkami, tunami nepotřebného a hnusného čínského zboží, ohavnými dřevěnými stánky na každém náměstí, obřadními síněmi s fíkusy, poštami ověšenými cetkami, nemocničními retro čekárnami, úřady s úředníky v sešlapaných pantoflích a porcelánovými prasátky, bankami s prošlapanými jekory, špatně oblečenými politiky i nevkusnými celebritami, odfláknutým řemeslem… a takhle můžeme pokračovat do nekonečna. Celé dny trávíme v prostředí, které je buranské, hloupé a směšné.
Dokonce jsme připustili, že z národního klenotu – Pražského hradu – se stal skanzen, do něhož se leze pouťovými budkami, a uvnitř se dělá kultura jen na výběr peněz. Chybí nám adekvátní hudební sály, galerie i divadla – vše jsme nacpali do historických budov, které ve 21. století neodpovídají svému provozu. Mnohá atraktivní místa s kulturní historií jsme nezodpovědně prokaučovali – například funkcionalistickou budovu Mánesa. Nikdo se nepodivuje nad tím, že kulturní instituce nemají pevný rozpočet a svůj program musí často realizovat v dlouhodobém rozpočtovém provizoriu.
Země údajně ekonomicky vzkvétá, ale její design upadá. V minulosti určitý tón, určitou noblesu udávaly vyšší třídy. Noblesu nezlikvidovala demokracie, ale rovnostářství. Rovnostářství východního stylu a nedostatek národní sebedůvěry a osobního sebevědomí. Nejmladší generace se uklidila zčásti do virtuálního světa avatarů, další se ale pohybují na úrovni naštvaných Daliborků, kterým je ve všeobecném hnoji dobře.
Tato země si za prezidenta zvolila nekulturního burana, který je na své buranství hrdý a většina Čechů ho vnímá jako věrné zrcadlo. Podoba tohoto státu, jeho „design“ a kulturní úroveň tendují k východu, opouštejí brány Evropy.
Text vznikal mezi první a druhou volbou prezidenta v mediální masáži někdy trapných obrazů. Přesto by nám nemělo být jedno, jak vypadáme. Podívejme se na stav okolí novýma očima vzácné cizí návštěvy. Proberme se a styďme se. Přestaňme si myslet, že kultura je za všech okolností na posledním místě. Protože kultura nás dělá lidmi a patří ke všem lidským činnostem. Vždycky jsme se považovali za kulturní národ, ale tím jsme asi nepozorovaně přestali být. Trpíme slepotou.
Komentáře k článku: Kultura buranství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
