Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kultura je investice!
Z ekonomického a snad i společenského marasmu, do kterého se naše země po hlavě řítí, bychom se k nové šťastné budoucnosti měli proinvestovat, poměrně nenápaditě opakují politikové bez ohledu na stranický dres. Ony záchranné peníze prý ušetří z provozních výdajů měst, krajů i ministerstev a jejich příspěvkových organizací a firem. Protože jednacím jazykem naší země je jazyk účetních a nikoli jazyk vizionářských myslitelů, řítí se do krvavé lázně mimo jiné i kultura.
Investicí je v této logice například stavba nové dálnice. Stát pošle miliardy stavební firmě, ta zaplatí mzdy dělníkům, od jiných firem nakoupí beton a asfalt a po pár měsících je dílo hotovo – silnice stojí, občané po ní jezdí, platí spotřební daň z benzinu, v cíli svých cest vyvíjejí nějakou další činnost, ze které má stát daně, ekonomika se roztáčí a všichni jsou šťastni.
Pokud tedy zrovna neopravujete zanedbanou památku, nestavíte nový koncertní sál, tak neinvestujete, ale – jak také politici rádi říkají – projídáte peníze, protože většina prostředků, s nimiž kulturní organizace bez ohledu na právní formu hospodaří, patří do kolonky provozní výdaje. Co je ale jinak, když stejný stát nebo město pošle peníze divadlu, to najme umělce, zaplatí jim plat či honorář, nakoupí latě, jekl, látky a barvy, zkouší se, vyrábějí kulisy a šijí kostýmy a když je za výrazně kratší dobu dílo (často i Dílo) hotovo – má premiéru, diváci chodí, platí vstupné, cestou se staví na večeři, koupí si nové šaty nebo aspoň kytky pro umělce? Ekonomika se roztáčí, ale vrchnost není úplně šťastná, protože podle ní se neinvestovalo, ale projedlo. Navíc umělci pořád křičí, že projedli málo. Zmatení jazyků. Nebo spíš neumíme naši řeč kulturní obce přeložit do jazyka účetních, kteří rozhodují o budoucnosti naší „country for future“, kde se lidé podnikaví a kreativní zřejmě objevují jako vedlejší produkt stavby silnic a dálnic.
Města a obce zřizují po celé zemi desítky divadel (a dalších kulturních aktivit), která loni hospodařila s více než třemi miliardami korun. Nezanedbatelnou část tvoří jejich vlastní příjmy ze vstupného a podpora státu a krajů, ale hlavní úkol zajistit kulturní život v naší zemi mají samosprávy. Ty počítají pro příští rok minimálně s desetiprocentním výpadkem svých příjmů, a je tedy nabíledni, že i kdyby se nechtěly proinvestovat ke štěstí, budou muset šetřit, kde se dá. Divadlům nezbyde nic jiného než rušit plánované premiéry a bohužel i propouštět. Desetiprocentní výpadek zřizovatelských příspěvků může být pro řadu už tak hluboce podfinancovaných divadel poslední ranou.
V celém „ekosystému“ regionálních divadel půjde zhruba o čtvrt miliardy. Konkrétně to bude sto zrušených premiér a zhruba tři sta zrušených pracovních míst v divadlech od Chebu po Těšín. Bez té stovky premiér bude celý rok bez práce dalších třicet režisérů, zhruba čtyřicet scénografů a desítky kolegů různých profesí. Odhaduji, že divadla nenakoupí materiál minimálně za pětačtyřicet milionů. Účetní si jistě dopočítá, o kolik stát přijde na odvodech pojištění, na daních přímých i spotřebních, na DPH. A hlavně kolik ho budou stát nezaměstnaní lidé pobírající podporu. Odhaduji, že to bude nejmíň polovina oné částky na podporu kultury v regionech, kterou si de facto sebere stát. Ale ušetří se na provozu a bude na investice!
Stát však jedno „paradoxní“ řešení má. Aby si většinu těch peněz mohl zase vzít, aby rozhýbal kola investování do rozvoje duchovního a kreativního potenciálu této země nebo aby na chvíli poskytl svým občanům úlevu od tíže každodenního života, může onu čtvrtmiliardu do divadel poslat sám jako pověstný deus ex machina prostřednictvím Programu na podporu profesionálních divadel. Jiný nástroj v tuto chvíli ani nemá, zákon o veřejné instituci v kultuře torpédovala předchozí vedení MK ČR dlouhou řadu let za vydatné pomoci odborářů, takže stát nemá jak vstoupit do páteřních kulturních institucí a města zůstala na všechno sama. Po dlouhých diskusích se loni a předloni proměnily parametry, jak státní peníze divadlům rozdělovat. Sedmdesát procent částky se rozdělí podle nákladů jednotlivých divadel. Velmi hrubě zaokrouhleno, ke každé městské stokoruně přidá stát korun deset. Třicet procent se pak rozdělí na základě hodnocení uměleckých výkonů jednotlivých divadel. I tady ale nastala velká změna. Dvě pětiny této částky tvoří hodnocení strategických plánů jednotlivých divadel. Tedy toho, jak ona sama definují a naplňují svůj úkol veřejné služby poskytované obyvatelům konkrétního místa. A ten bude jistě jiný u malého činoherního souboru v pohraničí a jiný u experimentální scény v metropoli. Každému se tedy měří jeho vlastním metrem. To je určitě velký krok vpřed. Už ho jen pořádně využít. A doufat, že se bojovnému ministrovi kultury podaří kolegům ve vládě vysvětlit, že kultura je investice. Investice do lidí této země. A že šetření by nás ve výsledku vyšlo pěkně draho. Nikoli jen na zaseknutém rozpočtovém perpetuu mobile, ale na zdevastovaném stavu obyvatel České republiky.
Komentáře k článku: Kultura je investice!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
