Kultura je národ: debaty i manifest ND
Současná situace celostátní karantény je vážná a měli bychom si z ní vzít ponaučení ve všech oblastech života – kulturu nevyjímaje. V případě Národního divadla je tu navíc historická odpovědnost k národu, jenž ho kdysi založil sice pro zábavu, ale taky proto, aby mu toto divadlo pomáhalo překonávat těžké chvíle a hledalo odpovědi na nelehké otázky a situace, v nichž se ocitl. Umělecké vedení Činohry Národního divadla zveřejnilo v této souvislosti manifest nazvaný Kultura je národ, v němž se hlásí k vědomí této své historické zodpovědnosti.
Národní divadlo Praha. Foto: archiv redakce
Současnost je třeba vnímat jako příležitost připravit se na budoucnost – a takové přípravě prospěje jedině otevřená debata. Národní divadlo jako divadlo, jež není v bezprostřední existenční nouzi, proto nabízí platformu, technologie a zázemí pro vznik a šíření takových debat.
Debaty #kulturajenarod
Činohra Národního divadla se rozhodla pravidelně pořádat streamované debaty s názvem #kulturajenarod pod hlavičkou pravidelného cyklu ND Talks. V nich se budou setkávat dramaturgové Činohry ND s divadelními profesionály a spolu s nimi odpovídat na kritické otázky vyvstávající v souvislosti se současnou mimořádnou situací divadel a kulturní scény vůbec. Cílem bude apelovat na význam divadla, ale i pojmenovat, v čem má pro společnost nezastupitelnou úlohu a jak může divadlo z dané chvíle těžit – jak jeho umělci, tak jeho diváci. Debaty jsou určené pro odbornou veřejnost i laiky, zároveň doufáme, že si našich aktivit všimnou i politici, jejichž hlas je pro existenční přežití umění nevyhnutelný, říká k projektu umělecký ředitel Činohry Daniel Špinar.
První debata se odehraje ve čtvrtek 23. dubna 2020, kdy se setkají ředitelka pražského Divadla X10 Lenka Havlíková, ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser a ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek. Tématem debaty bude pokaranténní restart divadel a moderovat ji bude Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry Národního divadla.
Druhá debata ve čtvrtek 30. dubna 2020 se pod vedením moderátora Jana Tošovského, dramaturga Činohry ND, bude věnovat tématu financování divadel z hlediska umělců a ředitelů – jaké jsou nedostatky stávajícího modelu a jaké změny by bylo třeba v něm do budoucna učinit. Našimi hosty budou Eva Kejkrtová-Měřičková, bývalá ředitelka Dejvického divadla, Ivan Buraj, umělecké šéf brněnského HaDivadla, a Štěpán Kubišta, ředitel holešovických Jatek78.
Debaty #kulturajenarod se budou konat každý čtvrtek od 18:00 naživo ve Stavovském divadle a budou vysílány vždy na YouTube kanálu Činohry ND. V průběhu debat diváci mohou po chatu zasílat své otázky na přítomné hosty.
///
Manifest Kultura je národ
Jako zástupci významné veřejné instituce cítíme v současné době povinnost zachovat se zodpovědně. Máme dokonce pocit, že dnešní situace je pro nás přímou pobídkou znovu definovat účel a smysl podobného typu institucí. Chceme být Národním divadlem, které je skutečným symbolem naší státnosti – ne pouze na papíře, nýbrž jako funkční složka společenského přediva. Proto hledáme způsoby, co by mohlo ND v dané době pro českou kulturu a společnost udělat, aby jí pomohlo překonat pravděpodobně nejtěžší krizi, jíž musí za posledních několik desetiletí čelit.
Jsme součástí jedné kultury: patří do ní ‚zlatá kaplička‘, avantgardní soubor nezávislé scény nebo parta ochotníků z malého města. Jedni bez druhých nemůžeme existovat. Tvoříme systém. Pokud bude zničena jedna jeho část, poškodí to i celek. Otázka přežití kultury vypadá jako otázka v první řadě ekonomická, ale není to tak: jde o to, abychom jako vyspělá společnost pečovali o hodnoty, které přežijí a které nás, jako národ, drží pospolu. Živá kultura, živé umění je nenahraditelným prostředkem společenské sebereflexe – a není pochyb, že ji po skončení bezprostřední krize budeme potřebovat. Národní divadlo přispělo k tomu, že tu teď jsme – občané svobodného samostatného státu. Když naši předkové 15. května 1868 poklepali na základní kámen budoucí stavby, o samostatné republice ani nesnili. A přitom k jejímu pozdějšímu vzniku bezpochyby přispěli.
Možná se pouštíme do idealistických činů, které nelze přepočítat na peníze. Jsme ale přesvědčeni, že pokud chceme, aby naši potomci žili v sebevědomém, svobodném státě, nedokážeme se bez svobodné a sebevědomé kultury obejít ani dnes.
///
Komentáře k článku: Kultura je národ: debaty i manifest ND
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Zvlášť v poslední době
mě nacionalistické termíny hodně vadí. Já vím, že se vaše divadlo jmenuje Národní, protože tak bylo pojmenováno v nacionalistickém duchu 19. století. Ale myslím, že lidé především ze souboru činohry vyznávají občanskou společnost. Tak proč používáte i pro své aktivity termín „národní“? Když Babiš a Zeman promlouvají k „národu“, moc dobře vědí, tedy jejich marketéři, že hledají přízeň těch, co z nacionalismu nevybředli. Z různých důvodů, a víc než oni sami za to podle mého mohou předchozí „demokratické“ vlády… Ale proč o „národním“ hovoříte vy?
22.04.2020 (21.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Končíte slovy:
Jsme ale přesvědčeni, že pokud chceme, aby naši potomci žili v sebevědomém, svobodném státě, nedokážeme se bez svobodné a sebevědomé kultury obejít ani dnes.
Nebylo by pro naše potomky lepší žít ve svobodné sebevědomé Evropě? Jako svobodní občané ve svobodném světě??
23.04.2020 (1.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Souhlasím.
Vyhlašovat dnes heslo Kultura je národ je krajně nevhodné, ba trapné. Kultura může být mnohé, ale pokud by byla národem, jde o šovinistickou kulturu, která plní fanatikům všeho druhu jejich politické ambice a teroristům jejich zbraně.
Proč spíše nevyhlásit a nehlásit se k mottu Kultura je život, či – pokud byste chtěli politický kontext – Kultura je svoboda, Kultura je demokracie, Kultura je civilizace, Kultura je volnost, rovnost, bratrství, Kultura je společná Evropa, svět…
Pod heslo Kultura je národ se dnes může podepsat snad jen extrémista a nacionalista. A ty by Národní divadlo a ani žádné jiné, jež se hlásí k humanismu a svobodě, podporovat nemělo.
Co spíš přepsat heslo nad portálem zlaté kapličky z Národ sobě na Národy sobě?! To z ní odvážně a aktuálně.
23.04.2020 (2.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Šimáček
Ono je to celé tak krásně národně kýčovité.
Přímá pobídka, skutečný smysl, funkční složka společenského přediva, jedna parta: zlatá kaplička (sic!) i parta ochotníků, hodnoty, které drží národ pospolu, společenská sebereflexe, předkové klepající na základní kámen…
23.04.2020 (10.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Kromě toho,
že mi stejně jako Pepovi i Vladimírovi opravdu vadí ten „národ“ ve sloganu (jejich argumentaci nebudu opakovat), tak si říkám, že mi v tom složení diskutujících něco chybí. Tzv. „komerční“, tedy soukromá herecká divadla se dramaturgům z Národního do jejich všenárodního divadelního konceptu nevejdou? Zdá se, jakoby „kultura je národ“ platilo jen pro příspěvkovky a elitu tzv. nezávislé scény.
23.04.2020 (11.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Daniel Špinar
Je mi z vás upřímně na blití, pánové!
23.04.2020 (12.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Svůj manifest jste obhájil: Vaše kultura a Vaše reakce jsou národ… 🙁
23.04.2020 (13.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Stavy osob tu normálně neřešíme, chtělo by to věcné argumenty. Blijte prosím někde jinde.
23.04.2020 (13.01), , Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Studený
Domnívám se,
že model tzv. národních států se ani ve 21. století tak zcela nevyčerpal, aby mohlo být slovo národ automaticky v klatbě, a každý, kdo ho použije, byl považován za někoho, kdo se lacině přiživuje na nízkých nacionalistických pudech. I přes všechny globální všelidské ideály přece máme stále i svou národní kulturu a identitu, to je snad v pořádku ne? Jistě, víme co napáchal a stále ještě dovede napáchat vypjatý nacionalismus, chápu určitou zdrženlivost. Na druhou stranu se ale demokratické myšlenky ani principy občanské společnosti nevylučují s nějakou zdravou kulturní národní identitou.
24.04.2020 (16.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Tomáši,
to je právě ta kardinální otázka, jak je to dnes s národními státy. V každém případě se pokoušíme o nějaké nadnárodní organizování společnosti a moc nám to zatím nejde. Stejně jako nám moc nejde nastolit občanskou společnost. Tady debatujeme o tom, jestli všechno jistě dobré, co manifest deklaruje, podepisuji to, je rozumné spojovat s tak vyhrocenou deklarací „národního“. Jakkoli je zřejné, že použití slova se v tomto případě jaksi samozřejmě odvozuje od názvu zlaté kapličky. Trochu Lenku Havlíkovou a další podezírám z toho, že si problém jen neuvědomili, a vůbec se jim v jejich postavení nedivím, spíš mě překvapuje, že se tolik hájí. Začal jsem tu polemiku a byl bych rád, kdyby vedla k nějakým poznatkům, je jedno, kdo uhájí svou „pravdu“.
25.04.2020 (10.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Havlíková
Připomínám preambuli statutu Národního divadla, jak byla aktualizována v roce 2002:
„Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky. Je jedním ze symbolů národní identity a součástí evropského kulturního prostoru.
Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu.
Je živým uměleckým organismem, který chápe tradici jako úkol ke stále novému řešení a jako úsilí o nejvyšší uměleckou kvalitu.“
Špatné není slovo národ, ale ty skupiny, které ho zneužívají. Právě proto mi připadá naopak správné, že činohra ND jej zcela v duchu této preambule používá při kampani, která se zakládá na vyslovení sounáležitosti a podpory s kulturním „ekosystémem“.
24.04.2020 (18.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Už jsem to psal jinam,
ale musím to zopakovat, jako vy jste zopakovala tady své argumenty. A nic ve zlém, chápu, jak se „národní“ do vašich úvah dostalo, ale prosím zvažte, že to slovo je výplodem nacionalismu 19. století, a proto ho dnes používají lidé, kteří se s myšlenkou uzavřených národních společností ztotožňují: okamurovci a další to slovo nezneužívají, ale prostě se za něj postavili, ať už opravdu touží po „národní“ společnosti, nebo té teze jen politicky zneužívají, ale na meritu nasí debaty to nic nezmění. Nemůžete se zbavit jeho obsahu. Jsem jeden z autorů preambule z roku 2002, sestavit těch pár vět trvalo dlouho a hádali jsme se u toho notně. Mimo jiné už tehdy o slůvko „národní“, jemuž jsme se nakonec nevyhnuli (asi nemohli vyhnout), pokud bychom nesmyslně nechtěli přejmenovat zlatou kapličku. Nestálo by za to, aby vaše generace za sebe tu preambuli redefinovala?
25.04.2020 (10.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Promiň, Lenko,
ale ten manifest se jmenuje „Kultura je národ“, nikoli – třeba – „Kultura je symbolem národní identity“, i když i o to bych se v rámci této debaty přel, zda by nebylo vhodnější použít termín „identity občanské společnosti“. Vždy jde přece u takovýchto preambulí, prohlášení, manifestů apod. o jistou symboliku, již vyjadřují a jež se současně váže k dané době. Navíc píšeš o statutu Národního divadla, ale ten manifest se z pozic tvůrců ND vyjadřuje za celou kulturu (kultura je národ…). Dokonce není ani nikým podepsán. A používat dnes v oficiálních prohlášeních slovo „národ“ je – mírně řečeno – problematické. Zvlášť používají-li je umělci.
24.04.2020 (19.39), , Trvalý odkaz komentáře,
bohumil nekolný
Samozřejmě souhlasím s Lenkou Havlíkovou
a jen připomínám, že pojem „národ“ v souvislosti s preambulí statutu ND není „výplodem nacionalismu 19.st.“, ale vychází z interpretace tohoto pojmu Janem Patočkou. Sic!
25.04.2020 (10.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Významy a interpretace různých slov
se v čase proměňují a i Jan Patočka je používal v nějakém dějinném kontextu, který je dnes již v podstatě uzavřenou historií. Přeme se o využití či – z pohledu Lenky Havlíkové a možná i poblitého pana Špinara – smysluplné oprášení slova „národ“ dnes. Je to podle mne dávný spor, který se táhne celým českým obrozením a v různých formách pokračuje dodnes. Mám na mysli národovectví Tylovo versus kosmopolitnost Máchy, spory ruchovců vers. májovců a tak dále. Patočka – rozumím-li jeho pohledům – řešil problém české státnosti a našeho dějinného chování, navazoval na Masarykovu Českou otázku a slovo národ používal v tomto významu. Netroufám si jeho terminologii rozporovat, nicméně si myslím, že i on by dnes používal pro tuto společnost a tento stát jiné termíny. Je to samozřejmě spekulativní úvaha, tedy se za ni dopředu znalcům díla a myšlení profesora Patočky omlouvám. Dnes je – aspoň podle mého názoru – slovo „národ“ synonymem právě oněch ruchovců, potažmo okamurovců, tedy uzavřenosti do sebe, zatímco termín „občanská společnost“ symbolizuje tzv. „sluníčkáře“, tedy snahy o otevřenost světu a začlenění se do jeho struktur.
25.04.2020 (14.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Díky Lence,
že tu preambuli připomněla. Ty věty podle mě prostě nelze shrnout pod zjednodušující „kultura je národ“. Ony říkají: ctíme národní kulturní identitu a jsme zároveň součástí evropského kulturního prostoru. Vztahujeme se k tomu, co jsme zdědili, ale vyznáváme svobodu umělecké tvorby. Je mi líto, ale ten slogan se prostě nepovedl. Vnímám ho tak, že by se hodil do programu Trikolóry, ale jako zastřešující heslo, zastávající se kulturních institucí, se mi jednoduše příčí.
25.04.2020 (22.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Daniel Špinar
Tragédie vás kritiků spočívá v tom,
že jste schopni do krve rozebírat jedno slovo a přitom vám uniká význam a kontext. Řešíte formu, místo abyste se snažili proniknout do obsahu. (Marie Reslová má dokonce zásek nad diskokoulí!) A přesně takhle vypadá vaše práce už mnoho let a vaše periodika jsou tak jen mrtvými schránkami. Prázdné slovíčkaření. S praxí a divadlem nemají nic společného. Jen dojmy a pojmy! Divadlo jako takové vám už dávnou uteklo mezi prsty. Koneckonců vy neumíte ani důstojně předat svoje ceny. Dosáhli jste už i takových met, jako např. hodnotící text o inscenaci, kterou pisatel ani neviděl (Putna v DN). Pane Hulče, pokud byste projekt raději pojmenoval Kultura je člověk, tak si zaprvé takovou iniciativu klidně založte, a zadruhé bych vám doporučil, abyste se nejdříve seznámil s mýdlem.
Milí kritikové, pokud neumíte udělat v této pro divadlo nelehké situaci nic smysluplného, tak aspoň mlčte!
Hezký den
27.04.2020 (8.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Špinare,
co kdybych napsal, že tragédií vás divadelníků (režisérů, šéfů atd.) je, že nerozumíte divadlu? Bylo by to stejné glajchšaltování, jaké jste použil vůči „nám kritikům“. Nejenže to porozumění divadlu (čemukoliv) není měřitelnou objektivní hodnotou, ale argumentovaným názorem, hlavně však nejsme stejní, vy ani my. Jsem rád, že sledujete DN, když jste četl článek pana profesora Putny. Podepisuji, co už vám odpověděl kolega Hulec, jen bych se chtěl znovu zeptat na důvody, proč termín „národ“ používáte? Nad tím jsme se tu pozastavili, pojďme tu podle mne pro Národní divadlo hodně důležitou záležitost vydiskutovat. Jen připomenu, že nad náplní „ideje Národního divadla“ velmi vážně přemýšleli jak „vaši“ předchůdci počínaje Kvapilem a Hilarem, tak „naši“ předchůdci počínaje Vodákem či Fischerem (nesmyslné členění, co?). A mnozí další. Včetně Patočky, kterého tu zmínil Nekolný, k němu se opravdu vztahovala původní definice preambule Národního divadla. Pojďme v těch úvahách pokračovat ne proto, aby jeden ukázal na nedostatečnost druhého, ale abychom se dobrali dnešního řešení té věci. To právě v této chvíli považuji za dost důležité pro divadlo i naši společnost.
27.04.2020 (15.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Pešek
„Debaty jsou určené pro odbornou veřejnost i laiky,
zároveň doufáme, že si našich aktivit všimnou i politici, jejichž hlas je pro existenční přežití umění nevyhnutelný, říká k projektu umělecký ředitel Činohry Daniel Špinar.“
Nevím, pane Špinare,
jak dalece si vašich aktivit všimnou politici, ale jako naprostý laik (pro kterého, zdá se z vašich slov, jsou debaty také určeny) vás upozorňuji, že jste svými dvěma komentáři z oněch debat už dopředu (alespoň pro sebe) vyloučil poměrně významnou skupinu lidí. To pro jakoukoli debatu není dobrý začátek. Za to se v debatách často osvědčuje vyjasnit si pojmy a oddělit je od dojmů. Nemyslím, že se vyjádřeními plnými emocí dá udělat něco smysluplného pro cokoli.
27.04.2020 (11.55), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Danieli,
právě Vy ve svých režiích velmi dbáte na formu, a tak mne překvapuje Vaše arogance a rozmrzelost, poukazuje-li někdo jiný na formu – tedy význam a symboliku použité terminologie – v textu, který se jmenuje „manifest“, a je tedy něčím víc než jen bezvýznamnou pracovní pomůckou.
Chcete-li proniknout do obsahu textu, musíte volit co nejpřesnější slova (terminologii), abyste mohl s druhými komunikovat, což jako lidé, živící se slovem, velmi dobře víme. A stejně – jak se ukazuje – často mluví každý o něčem jiném, nerozumíme si jen kvůli terminologii. Místo tedy, abyste reagoval na jasně vyřčené výtky, osočujete diskutéry. Samozřejmě pak může vzniknout jen osobní řež, a nikoli dialog o podstatě daného tématu.
V této diskusi kromě Vás nikdo zatím nepoužil dehonestující útoky na druhé, tak nevím, proč tak silná slova používáte Vy. Vypovídají spíš o Vás a Vašem charakteru a přemýšlení.
Z přehršle osobních útoků přehlížím Vaše mýdloidní doporučení vůči své osobě (samozřejmě bych mohl použít obdobné výsměšné filipiky vůči komukoli jinému, Vás nevyjímaje; a – pro přesnost – jen uvádím, že jsem nabízel název Kultura je život, nikoli Kultura je člověk, což dává úplně jiný význam) a některým výtkám nerozumím. Nicméně se musím zastat Martina C. Putny a jeho dávné glosy nad inscenací Divadla Letí Faidra, o níž píšete. Čtenář ji může najít zde: https://www.divadelni-noviny.cz/konec-faidry-prosebnice-recenze. Martin C. Putna, mimochodem osobnost, která mnohokrát prokázala vysoké intelektuální i charakterové kvality a je ve svém oboru kapacitou, hned v úvodu svého textu píše: Toto NENÍ recenze… Jasně z toho plyne, že se jedná o úvahu inspirovanou částí představení, kterou viděl (pak bylo z důvodů deště zrušeno), a tak je třeba jeho text vnímat. Je to fundovaný a věřím, že pro diváky a divadelníky podnětný příspěvek na téma inscenování a chápáni antiky dnes. Putna celý předchozí (několikaletý) cyklus Antické Štvanice sledoval a do Dn o něm psal, což si lze snadno dohledat. Právě zde byste měl projevit cit pro kontext a obsah, o kterém píšete v úvodu. A věřím, že byste dospěl k názoru, že Putna píše o podstatných věcech a že je dobře, že svou glosu napsal.
A jak je to s tím „národem“ ve vašem – tedy Národního divadla – manifestu? Opravdu si myslíte, že je tento termín použit vhodně? A proč není manifest nikým jmenovitě podepsán? To nebývá zvykem…
27.04.2020 (12.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Frič
Divadelníci z Národního divadla
si dovolili použít slovo národ! Navrhuji přejmenovat Národní divadlo na Protinárodní.
Tak. A jaká slova ještě zakážete?
24.05.2020 (19.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Friči,
nejde o „zákaz“ slov, ale o vhodnost či nevhodnost jejich použití v určité době či kontextu. O tom zde byla řeč.
Ale už tuto tematiku neotvírejme. Své si jednotlivé strany snad už vyříkaly a důležité je, že se aktéři oné iniciativy ND snaží skrze diskuse s pozvanými hosty o pojmenovávání a hledání řešení dnes důležitých věcí a problémů, a v tom jim – myslím za celou redakci – fandíme.
Co se týká mne, beru si z této diskuse poučení, že se zatím neumíme přít o nějakou problematiku, aniž bychom se poslouchali, aniž bychom se uchylovali k osobním atakům či překrouceným interpretacím (zákaz – kdo o něm mluvil?). A věřím, že i tato – trochu nešťastná – půtka k nalezení nějakých forem korektní, otevřené diskuse vedla.
24.05.2020 (21.19), , Trvalý odkaz komentáře,