Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kultura v kotli
Televizní „hájdpárk“ Michaely Jílkové Máte slovo naoko zpovídá kdekoho, většinou ale jen odbíhá od tématu k očekávaným konfliktům. Ve čtvrtek 30. dubna u tématu Koronavirus a kultura však chyběl vox populi frustrovaného tribuna z davu. Pro televizní formát dramaturgická nouze, pro diskutéry šance jako hrom jednou něco opravdu probrat. Ve studiu grilovali ministra kultury Lubomíra Zaorálka a epidemiologa Rastislava Maďara herec Igor Chmela za soukromé divadelní spolky a prezident Herecké asociace Ondřej Kepka, veřejnost nečekaně zastupovali ředitel Pražského jara Roman Bělor a písničkář Ziggy Horváth. Lidé od kultury tedy diskutovali jen mezi sebou a „obyčejný“ divák si zakřičel pouze v zaslaných komentářích a vzkazech pod obrazem.
I když debata sklouzávala k hereckým platům, přece jen došlo na přemítání, „co bude potom“. Což by měla vláda rychle vyslyšet a ministr Zaorálek dostal šanci politicky doladit své příští úkoly. Především napravit nesystémový pohled na profese kulturní oblasti, vždyť jen postavení OSVČ v kultuře je natolik specifické, že se na něj těžko uplatňují obvyklé právní i procesní normy. Vysvětlujte finančnímu úřadu princip tantiém či nahodilých honorářů, které rozhodně nelze označit termínem předpokládaný příjem. Nebo souběh režimu „volné nohy“ s pracovními úvazky ve školství, který řadu lidí z kultury vyřadil ze státní „Pětadvacítky“. Ti se opravdu „neválejí na Bahamách“, jak si někteří diváci vyřizovali účty s „bohatými herci“ alespoň v informační liště pod obrazem.
Snad vůbec poprvé se takhle na veřejnosti řeklo, že vše, co tvoříme veřejnoprávně, příspěvkově, neziskově i komerčně, patří pod „kreativní průmysl“. Pojem nijak vzletný, ale princip produkce je důležitý. Okolní evropské země si ekonomický potenciál kultury už dávno pěstují a také pečlivě sklízejí. Oblast generuje vlastní a velmi slušný celospolečenský zisk, vytváří pracovní příležitosti i v dalších sektorech. Kde stojí divadlo či kino, svoje místo najde hospoda i dobrý krejčí. Kde se koná festival, dojde na pivo a snad i na horké párky z holdingu.
Proč si nepřiznat, že i kultura a její hodnoty jsou v určitém smyslu obchod i daňově dobře vytěžitelný průmysl? Teď je šance přemýšlet, jak do ní investovat. Stát bude potřebovat mnoha injekcemi rozhýbat vnitřní ekonomiku a to lze z jeho pohledu vidět jako skvělou příležitost. Kultura se totiž vůbec nenachází v krizi. Předpokládám naopak přetlak, který jen čeká na své využití. Složitá síť kompetencí a gescí, sahající od ministerstva místního rozvoje až po obchod, ovšem může situaci komplikovat. Ministerstvo kultury by proto mělo přispět svojí garancí, systémem nadrezortních záštit či podpor těm, kdo se kvůli nečekané situaci ocitli v krizi. Včetně těch, kdo dosud s ministerstvem kultury bližší vztah neměli.
V typicky divoké kotelnické diskusi zaznělo snad nejčastěji, že by systém státního řízení kultury měl získat novou logiku, podle níž ministerstvo bude partnersky zastřešovat a lobbovat za nás všechny bez rozdílu. S tím bych určitě souhlasil. Na pořad, který občas nahání kopřivku, to tedy tak úplně ztracený čas nebyl.
Komentáře k článku: Kultura v kotli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
