Kultura v Praze má obrovský potenciál

V pozici radního pro kulturu působíte půl roku. Bylo hodně těžké se rychle zorientovat v dané problematice a bez nějaké přestávky plynule pracovat v nové funkci?

Vždy jsem byl profesně spjatý s kulturou a uměním, ať už jako výtvarník, animátor a režisér animovaných filmů, nebo jako člen či předseda Výboru pro kulturu hl. m. Prahy, a předseda Komise pro udílení grantů. Proto nebylo zorientování se v nové funkci tak složité, protože jsem nastupoval do prostředí, které jsem již za ta léta důvěrně znal. Je jasné, že ne všechny oblasti, ve kterých radní působí, ale stačilo si vlastně osahat jenom další díl kompetencí především ve sféře památkové péče a turistického ruchu.

Zmínil jste, že jako člen Komise pro udělování grantů působíte již řadu let, avšak dlouho předtím přicházela ze stran divadelníků a umělců v tomto ohledu kritika. Jak vy osobně hodnotíte grantový systém?

Grantový systém prošel minulým a vlastně již předminulým rokem výraznými změnami a myslím si, že nyní jsme schopni vcelku sofistikovaně a objektivně rozdělovat prostředky tak, aby vyhověly nejpřísnějším kritériím co do kvality podpořených projektů. Do grantové politiky jsme zavedli řadu nových prvků, které jsou běžně používané v západoevropských systémech, ovšem tam fungují desetiletí, tudíž jsou samozřejmě propracovanější a umí se s nimi lépe zacházet. My s nimi sice začínáme, ale to neznamená, že s nimi neumíme pracovat. Klíčové pro funkčnost tohoto nového modelu financování je, aby se navržený systém nějakou dobu neměnil a mohl se usadit. To neznamená samozřejmě, že jej nelze na základě zkušeností korigovat či průběžně vylepšovat.

Vidíte ještě jiné přednosti financování kultury v evropských centrech?

Především mají propracovaný systém financování kulturních projektů, které přesahují městské granty. Mají potřebné pilíře financování kultury, tedy jasně danou podporu státu, podporu obcí a měst, profesních organizací i soukromých donátorů. Nám taková systémová opatření stále chybějí, poslední dobou sleduji, že se Praha stává vlastně jediným donátorem některých projektů, a to si myslím není zdravé pro rozvoj kulturního prostředí. Chybí nám dokonce některé právní úpravy, které by třeba naše neziskové organizace v kultuře postavily na stejnou právní úroveň, jakou mají ve světě.

Takže žádné jiné problémy?

Ale ano, samozřejmě. Z mezinárodních výzkumů, v nichž turisté srovnávají různé kulturní metropole střední a východní Evropy, vyšla Praha výborně, dokonce se umístnila před Vídní. Pro turisty je Praha jedním z nejkulturnějších měst střední a východní Evropy. Ale podle mého máme stále velké rezervy. Zaměřili jsme se primárně na to, abychom Pražanům poskytli maximální pestrost žánrů a forem, město prostě podporuje všechny možnosti, od většinových, mainstreamových až po menšinové avantgardní – podporujeme i například Cross club, který je vysloveně pro mladou a možná trochu nekonformní mládež. To považuji za naprosto úžasné, že naše podpora dosáhne až mezi mladé kluky a holky, kteří si zkoušejí, co by mohli dělat, a začínají třeba s úplnými nesmysly, ze kterých se třeba vyklube úplně nový umělecký výraz či směr. Ale paradoxně nemáme na špičkovou kulturu. V tom je rozdíl mezi Prahou a Vídní: do Albertiny na výstavu Van Gogha se sjede celá kulturní Evropa. Takové události v Praze prostě nejsou, snad jedině v hudbě ať jazzové, rockové či popové, světové špičky už Prahu neobcházejí. Ale vezmete-li počet špičkových výstav či osobností v Národním divadle, Státní opeře, abyste viděli skutečné hvězdy, musíte se jít chtě nechtě podívat třeba na přenos z newyorské METROPOLITNÍ OPERY do kina Aero.

Také máte dojem, že politické strany, bez výjimek, se ke kultuře staví jako k něčemu zbytnému, co jim nepřinese volební hlasy?

Četl jsem v některých volebních programech, že je třeba zamezit politickým tlakům na rozhodování grantových komisí a rozdělování peněz v kultuře. To mě docela pobavilo, podle mého naším hlavním úkolem je spíš zabránit tlaku různých profesních lobbistických skupin, aby se jim nepodařilo infiltrovat různé grantové komise svými lidmi. Na to nikdo nemyslí, ale tomu bychom měli bránit doslova svými těly, abychom zajistili maximálně objektivní rozhodování podle stanovených kritérií. Nikoho z politiků dnes nenapadne pomrkávat na někoho z odborné grantové komise, jestli by nepřidal tomu nebo onomu, ale tlaky přímo z „branže“ přetrvávají. Dokonce existují ataky, abychom tu či onu osobnost v grantové komisi vyměnili za jinou, „chápavější či odbornější“. To by bylo zásadní popření několikaletého snažení o narovnání poměrů.

Během posledních několika měsíců také vstoupil do podvědomí spor mezi hlavním městem Prahou a Moravským Krumlovem ohledně díla Alfonse Muchy s názvem Slovanská epopej. Stále zastáváte názor, že by se měl soubor děl stěhovat do Prahy?

Za tímto názorem si stojím, ale dokonce stále věřím, že se podaří epopej do Prahy přestěhovat. Slovanská epopej je umístěna provizorně již 46 let v nevyhovujících podmínkách moravskokrumlovského zámku a její existence je na tomto místě dlouhodobě ohrožena. Je zde nevyhovující mikroklima, během roku zde výrazně kolísají teploty a v zimě jsou prostory s Epopejí uzavřené, protože ve vnitřních prostorách jdou teploty pod bod mrazu. O problému s umístěním ve stále více chátrajícím zámku v Moravském Krumlově se ví již delší dobu, avšak nyní vypršela s Moravským Krumlovem smlouva o výpůjčce tohoto cyklu a Praha se rozhodla tuto smlouvu již dále neprodlužovat. Namísto toho má být soubor děl vystaven v prostorách Národní galerie, ve Veletržním paláci, tedy na stejném místě, kde ho sám Alfons Mucha v roce 1928 poprvé představil Pražanům. Plánované umístění je v současné době nejdůstojnějším místem pro expozici tohoto díla.

Co dalšího by měla Praha dělat pro svůj kulturní rozvoj?

Na prvním místě vidím další posilování podpory živého umění, divadel, koncertů, výstav a festivalů. Dalším krokem je ochrana kulturního dědictví, ať památek či sbírkových fondů městských institucí. A v neposlední poslední řadě maximální podpora organizací města a jejich úspěšný rozvoj. Tento krok však lze učinit pouze v podobě omezení či zredukování počtu těchto organizací, zvláště divadelních, a to jejich transformací na neziskové subjekty. Prioritou transformace samozřejmě není, jak někteří zlí jazykové tvrdí, rozprodávání majetku, ale šance na větší prostor pro přirozený rozvoj kultury na území hl. m. Prahy. Není však záměrem města transformovat všechny instituce. Naopak, město si ponechá ty, na jejichž rozvoji má mimořádný zájem. Galerii hlavního města Prahy, Městskou knihovnu, Planetárium, Zoologickou a Botanickou zahradu, Muzeum hl. m. Prahy, ale i klíčové subjekty divadelní, jako je např. Vinohradské divadlo či dětské divadlo Minor.

Tak namátkou. Jednou ze zajímavých událostí je svěření Colloredo-Mansfeldského paláce a prostor Pražského domu fotografie do správy galerie hlavního města Prahy.

Galerie hl. m. Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, ve 47. roce svého trvání spravuje celkem 14 522 uměleckých děl. Zároveň jí byla svěřena péče o fond pomníků, veřejných plastik, pamětních desek a kašen na pražských prostranstvích, včetně jejich restaurování a umísťování nových. Do její péče patří fond více než 400 artefaktů, spojených s veřejnou plastikou, z čehož je dnes 208 instalovaných pražských veřejných plastik.

Svěřením Colloredo-Mansfeldského paláce však Galerie hl. m. Prahy poprvé získává důstojný a rozsáhlý objekt, který se stane reprezentativním srdcem této významné instituce, ve kterém může dokonale propojit svoji výstavní činnost s atraktivitou objektu v samém centru města a odpovídajícím způsobem rozvinout své zásadní kulturní aktivity. Vznikne zde významné centrum a zázemí pražského a českého výtvarného umění, které bude zároveň sídlem této instituce, a samozřejmě bude palác využíván k expozicím moderního českého umění formou temporálních výstav, částečně se zde pak zaměří na představování mladých umělců z uměleckých škol nejen z Prahy, ale z celé republiky.

Dalším neméně důležitým efektem bude zklidnění v okolí paláce, který stojí na turisticky atraktivním místě, prezentaci českého umění na tomto významném místě a přispěje ke kultivaci nástupního prostoru do Křížovnického náměstí a pokračování Královské cesty na Karlův most.

Rekonstrukce nebytových prostor v Revoluční ulici je úzce spjata se vznikem Pražského domu fotografie, o. p. s., jehož cílem bylo vytvoření samostatného, odborného a profesionálně strukturovaného centra pro oblast fotografie, které by napomohlo rozvoji a šíření fotografické tvorby v ČR i v celém světě. Tuto roli nyní přebírá profesionální tým naší Galerie a tím je dokonale pokryto celé spektrum činností této druhé nejvýznamnější galerie na našem území.

Hlavní budova Muzea hlavního města Prahy projde v letech 2013–2015 rozsáhlou potřebnou rekonstrukcí. Je zcela zjevnou skutečností, že v hlavní budově po její rekonstrukci již nebude prostor pro prezentaci archeologických sbírek. Co s nimi?

V prezentaci bohatství archeologických sbírek, potažmo archeologického dědictví vůbec, má Praha vůči svým občanům velký dluh, neboť na rozdíl od absenceu pracovních a depozitárních prostor, které se daří v Muzeu hl. m. Prahy postupně úspěšně nacházet, stále trvá nedostatek expozičních a výstavních prostor pro jeho bohaté a mnohdy špičkové sbírkové fondy. Historická budova muzea na Florenci, jediný výstavní a expoziční prostor pro archeologické a historické sbírky, byla považována za nedostačující již před sto lety, paradoxně vzápětí po svém vybudování. Město Praha si nepochybně zaslouží, aby se mohlo pochlubit bohatstvím své dávné historie, svého archeologického dědictví i svých archeologických sbírek. A Pražané, zejména děti a mládež, obyvatelé míst s archeologickými nálezy, investoři staveb i všichni ostatní mají mít možnost poznávat svoji nejstarší historii a kultivovat tak svoji přítomnost v prostředí vstřícném a přátelském, v kontaktu s bohatou škálou exponátů, zpřístupněných modernějším způsobem a na širší ploše, než je tomu dosud. Nové, moderně pojaté archeologické muzeum s atraktivními vnitřními, ale i vnějšími expozicemi v takzvaném archeoparku by určitě mělo velkou šanci stát se oblíbeným cílem rodinných návštěv Pražanů i vyhledávaným objektem zájmu návštěvníků Prahy, podobně jako již dnes třeba pražská ZOO či botanická zahrada.

(her)