Kutnohorské danse macabre (No. 2)
Den třetí
Neděle byla závěrečným dnem celého festivalu a zároveň by se jako celek dala považovat sama za highlight a vrchol celého programu. Bohužel je třetí den všech akcí vždy krizový. I na nás tak dopadla únava z dvou nocí spaní ve stanu. Byli jsme nasyceni dojmy ze všech představení dní minulých; podobná únava byla zároveň vidět i na organizátorech a hercích. Spousta diváků již v neděli ráno zabalila batoh a odjela domů. Podle nás se tak tím strašlivě ochudila o velkolepý závěrečný rej smrti.
Foto: archiv festivalu
Dopoledním předtančením pro nás byla pohádka Pasáček vepřů, která byla reprezentací dětských výkonů pod vedením skupiny OLDstars. Napůl moderním zpracováním klasické pohádky od Hanse Christiana Andersena se bavilo spíše dospělé publikum nežli to dětské. Tak či onak představení sklidilo úspěch a diváci se, příjemně naladěni, navrátit zpět k patosu více serióznějších představení.
Inscenace Habbat Alep pojednává o generačním střetu názorů, kulturním šoku a odlišnosti kultur Blízkého východu. Pomalé tempo inscenace se nám prezentovalo hned v úvodu představení skrze nefunkčnost mikrofonů, takže jsme si na začátek představení museli na našich místech počkat. Byli jsme tak limitováni tím, co můžeme dělat v mezi čase. Nadechnutí a vydechnutí z festivalového shonu bylo tím nejlepším, co se nám před představením mohlo stát. Habbat Alep svým vyprávěcím jazykem připomínal detektivku. Zároveň inscenátoři rafinovaně využili elektrické kabely a světla, zavěšená na šňůře v popředí jeviště. Tím se tak umocnily pocity z voyeurského šmírování postav zpoza závěsu a zdánlivé bezmoci konat. Zároveň však hravě propracovaným intimním osvětlením tvůrci dokázali vtáhnout do děje.
Po této přehlídce naprosto fenomenálních hereckých výkonů, jsme se plynule přesunuli do vedlejšího sálu na Letní den. Na toto představení se poprvé naše názory fundamentálně rozchází. Jeden pohled prožíval absurdní komedii o smyslu života, doplněné naprosto geniálním humorem. Vtipy založené na gestu, slově nebo délce pauzy podtržené hravostí Kanwara Šulce, Radka Lajfra a Doroty Tučkové, jedné z nejcharizmatičtějších slečen celého festivalu. Podle druhého nezávislého posudku našeho dua byla však inscenace pojata jako prvoplánová fraška. Na modelovém příkladu absurdní zápletky jsou nadčasová témata prezentována jako samoúčelný podkres k hereckým výkonům, které v představení hrají alfu i omegu a samotné idey dramatu tak zcela vypouští.
Na samotný závěr jsme zhlédli hostující představení Jedna věc Oskara Bábka a Zuzany Bábkové. Jelikož se představení odehrávalo v otevřeném stanu jako poslední bod na programu, tak jsme chtě nechtě byli svědky bourání okolních dočasných přístřešků. Najednou tak na nás dopadla melancholie z konce festivalu. Avšak díky kombinaci absurdních dialogů Jedné věci a jejím četným narážkám reflektující festivaly obecně i konkrétně tento, jsme důstojně a s humorem dali programu definitivně sbohem.
Poté jsme se už jen přesunuli do stanového městečka, zabalili stan a vydali se směry Praha a Hradec Králové a u toho přemýšleli, jak jen letošní benefiční festival shrnout. Intenzivní, přesahující, vyčerpávající, edukativní a dalších deset přívlastků, které mezi sebou možná kontrastně protiřečí. Jak již bylo zmíněno v minulém díle, festival v Kutné Hoře byl čerstvě přesunut z Roudnice nad Labem a rapidně se tak od předchozích ročníků proměnila celková atmosféra festivalu. Ta navíc byla bohužel ovlivňována interprety z Creepy Teepee a poměrně chladným počasím. Bohužel vše souvisí se vším, a i tyto faktory ovlivnili náladu. Nikoli však výkony! OLDstars nezklamalo svou kvalitou, ostatně jako každý rok a představilo profesionálně vyznívající inscenace tvořené ne vždy profesionálními herci. Zároveň organizátoři, složení převážně z členů skupiny, kteří zároveň v průběhu festivalu mimo jiné i hráli, byli sehraní a zpoždění začátků některých představení bylo minimální, což nebývá vždy častým úkazem.
Snad jedinými mínusy, které mohl festival lépe domyslet, byla celková dramaturgie a ekologie. Šlo v zásadě o přehlídku inscenací s tématy o životě a smrti, což po několika představeních za sebou přestávalo být lidsky únosné. Diváci se během představení běžně občerstvovali. Většina nápojů však byla servírována do jednorázových kelímků, které se navíc vyhazovaly do pytlů společně s dalším netříděným odpadem. Také tekoucí pitné vody či dezinfekce jsme se nikde nedohledali. Avšak co není dnes, může být zítra. Za rok už budou mít organizátoři prostor ozkoušený a zcela určitě tyto detaily přivedou k dokonalosti.
Festival sice skončil nedělním večerem, ale skupina OLDstars své turné teprve začíná: od 11. do 17. července objíždí středočeské zámky s inscenací Macbeth, která byla v Kutné Hoře také k viděni, a následně site specific projektem Roberto Zucco v již tolikrát zmiňovaném klášteře v Roudnici nad Labem.
My jsme za letošní ročník velmi vděční a moc se těšíme zase za rok.
Komentáře k článku: Kutnohorské danse macabre (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
