Kutnohorský kurfiřt (No. 1)
Organizátoři divadelních festivalů dávají svým „dětem“ různá jména. Na to, zdali jsou vznešená nebo hloupá, neexistuje jednoznačná odpověď. Není zkrátka možné „hodnotit štít podle erbu“, natož to, jak se míra efektní nablýskanosti programu vzdálila původnímu záměru nebo se mu nikdy nepřiblíží. Najednou mezi zástupce zajetých značek přijde nová parta a svůj divadelní festival pojmenuje zkrátka „Divadelní festival“, čímž částečně demonstruje, že se vymezuje vůči nablýskaným akcím a snaží se jít ke kořenům, k čisté surovosti divadelního výrazu.
Nový festival v Kutné Hoře – Divadelní festival Kutná Hora – směřuje jednoznačně jinam než obvyklá strategie sestavit různorodý koktejl z domácích novinek i zahraničních stálic, který potěší znalce a neurazí našince. Do exteriérů města a areálu Středočeské galerie výtvarného umění sezval vedle zástupců Kartelu Lucie Ferenzové a Michala Háby také vypravěče kolem Storytelling.cz nebo zástupce slovenské scény jako divadlo Stoka nebo Štúdio 12. Ale i mnoho dalších.
Prvotní agro
V zahajovací den Divadlo koňa a motora (Michal Hába a Šimon Spišák) opanovalo Palackého náměstí s dvojicí shakespearovských variací Othello is black a Macbeth. Přiznaná hra s poetikou insitního kabaretu hypnotizovala kolemjdoucí a zejména partičku spontánně reagujících punkáčů. Záměrná likvidace divadelních konvencí nejen ve vztahu inscenátorů k autorovi, ale také herců k publiku je hlavní herní atrakcí někdejších spolužáků z DAMU, kteří jako jeviště i zákulisí využívají vlastní auto. Svébytné hříčky pracují s principy lidové atrakce a posouváním významu použítých slov v monolozích i dialozích. Nejvtipnější zůstává zjištění, že rasisti jsou nesmrtelní. Přesto bych byl docela zvědavý, jak by si tahle partička poradila s Pánem prstenů, Narnií nebo Hrou o trůny. Asi by bylo na co koukat, když mají zbraň nejblíže charakterizovatelnou jako (molitanové) kladivo zhouby…
Uhlárova temná struna
Slovenský experimentátor Blaho Uhlár je skoro „tradiční“ oporou Varyšovy dramaturgie (jeho provokativní videoinstalaci Pokus pozval v roce 2013 na ostravský festival Dream Factory). Víťazstvo bylo jednoznačně vrcholovou produkcí a vrstevnatou podívanou prvního dne. Čtveřice herců (Michaela Halcinová, Martin Kollár, Braňo Mosný a Peter Tilajčík) se v nepřetržitém toku absurdních dialogů vyrovnávala s tím, že se aktérům občas podařilo zjistit, kým skutečně jsou. Příliš optimismu jim to do života nepřineslo. Ale přesně o tom Uhlár a jeho herci hráli. Tedy, že každá jistota přestane existovat v momentu, pokud ji člověk najednou má (ať už jde o životní lásku, nebo o to, že Bob Wilson vo všetkom nastoľuje poriadok). Každá ze scének vrstvila nekonečnou skepsi. V noblesní kombinaci vulgarismů a vrcholných filosofických úvah tak dala defacto festivalu možnou další podobu.
Když kluci předou
Bratislavské Štúdio 12 přijelo s podstatně „miniaturnější“ inscenací než Stoka, byť se v ní objevil Mosný z Víťazstva. Ovšem namísto zrestaurovaných prostor uvnitř komplexu Galerie Středočeského kraje se souboj mladých mužů „odbíjel“ v rozbořeném sedlckém pivovaru. Nahota sanovaných cihel i stále přítomná pachuť stavebního prachu levitovala nad pozemkem a masírovala souboj jednoho masivního ega s druhým. Autorka a režiséra Silvia Vollmanová proti sobě postavila dva kamarády, principy porazitelnosti neporazitelného přátelství. V řízné konverzačce zjemnila vše „uměle chlapské“ na „chlapecky bezelstné“. Bylo to o lásce jako celý první den Divadelního festivalu Kutná Hora.
///
Více na i-DN: Kutná Hora chystá divadelní invazi
Komentáře k článku: Kutnohorský kurfiřt (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)