Kutnohorský mincmistr (No 1.)
Mezi uličkami Kutné Hory, v intimních partiích svaté Barbory nebo v synagoze (zvenku židovské, zevnitř husitsko-bratrské), konala se Kulturní invaze – Divadelní festival Kutná Hora. Havíři odložili palice, navlékli kolárky a sledovali, jak se z Kutné pomalu stává Hora Krutá – jak Vojtěch Varyš s Kryštofem Koláčkem (a jejich týmem) formují jednu z nejzajímavějších akcí divadelního podzimu.
Druhý festivalový den – pátek 8. září – již třetího ročníku dekadentní kratochvíle na začátku divadelní sezóny rozezněly zvony nedalekého chrámu. Prvním večerním zásahem Kulturní invaze, tedy za festivalem stojící organizace, byla inscenace bratislavské Stoky. Režisér Blaho Uhlár se svou báječnou, několikahlavou partou přivezl do Kutné Hory novinku Re Re Re. Tématem jeho blouznivých obrazů byly tentorkát sociální sítě, flow feedu veškerenstva. V několika scénkách rozebírá spolu se skvělými herci, jak se v době Instagramu proměňuje komunikace, témata „small talků“ mezi kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky a jak nesmyslné je hlídání palců, tweetů i sharů.
Absurdní melanž nesoudorodých, cynických obrazů zastihuje postavy, kterým se hroutí rodinné vztahy. FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Absurdní melanž nesoudorodých, cynických obrazů zastihuje postavy, kterým se hroutí rodinné vztahy, ozřejmuje realitu běžného slovenského feťáka nebo dekonstruuje české soap opery. Re Re Re ovšem otevíralo i bizarnější a divočejší realitu. Souboj rapperů s obrnou o slovenskou identitu (jeden z nich, při vší spastické strnulosti, připomínal Jánošíka) vystřídala hádka dvou dětí a matky jednoho z nich o původu společenské hry Macko v nore. Závěrečný obraz – talentová soutěž – sice celek zbytečně roztahovala, přesto Re Re Re patřilo po Pokusu k zatím nejkonsistentnějším Uhlárovým pracem, kterých jsem byl účasten. Čirá dekadence. Čirý rozklad. Čirá radost.
Dalším podstatným hřebem pátečního programu byla inscenace UNHAPPY HAPPY společnosti Jana Kačeny Bufet. Autobus, respektive Autobuf, který se českými festivaly již něco narajzoval, ovládl jednu z horních zahrad komplexu kutnohorského GASKu. Přiznám se, že jako málo znalý tohoto autobusového fenoménu jsem vešel do fascinujícího světa dvou figurek, dvou existencí plujících na úplně jiných slunečních veslicích, kterým rozumí snad jen Jan Kačena. Rozumí jim natolik, že dokázal své mnohdy nečitelné a nespoutané fantazie koncentrovat tak, že Unhappy Happy považuji za jeho nejcelistvější inscenaci co jsem viděl.
Autobuf je Petr Reif… FOTO archiv souboru
Autobus je dostatečně velký prostor, kam se dokáže shromáždit dostatečné množství intelektuálů, a přesto je možné jej hermeticky uzavřít – uzavřít genialitou zavržených, jejich schopností popsat skutečnost jinak a přesto líp, než je v gesci běžných komentátorů. Autobuf je Petr Reif, herec, který si kvůli celé produkci pořídil řidičský průkaz na autobus, aby mohl s obludně pomalovanou herkou dorazit na místa posvěcená. Unhappy Happy je objevem vesmíru tak černého, že do něj nechcete posílat rakety, sondy ani kosmonauty. Je dotykem reality tak paralelní, že k ní nechcete postavit bránu. Je setkáním s něčím tak výlučným, že není jasné, zde je to potřeba prožít v plné intenzitě znovu, zapomenout na to, nebo zažít znovu a umřít.
Pokud by se měla Kulturní invaze – Divadelní festival Kutná Hora přirovnat k nějaké české festivalové veličině, tak by si dramaturgové domácí sekce plzeňského festivalu Divadlo měli dát dovolenou, případně odevzdat plzeňské knížky. Takového nářezu nikdy nedocílí, i kdyby sepsali manifestů na tisíc. Kulturní invaze totiž začala nahrazovat jejich velmi staromileckou a školometskou představu o českém divadle. Festival v Kutné Hoře představuje české divadlo v jeho podvratné a sprosté formě a popírá omezený, konzervativní plzeňský pohled. Kulturní invaze – Divadelní festival Kutná Hora představuje všechno, čeho se festival Divadlo nejvíc bojí – mladších generací osvobozených od trafik z devadesátých let, osvobozených od absurdních „sametově revolučních“ nálad. Přichází obměna. Těšme se z ní. Těšme se z ní všichni (a to nenávidím pluralis majestatis).
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Kutnohorský mincmistr (No 1.)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milo Juráni
Ale to ma veľmi teší,
že si Stoka vyslúžila také uznanlivé pokyvkanie, dokonca by som povedal ohromujúce zajasanie. Najviac ma prekvapila tvoja analýza. Ja som toto Re Re Re čítal skôr ako ďalší sled náhodných ale náhlivých situácií zo života. Z toho života, ktorý je ako nekonečne sa vrtiaci bumerang, čo ti opäť a opäť a opäť vrází do chrbta.
Zvláštny je postoj, ktorý máš k Plzni. Nevidím do toho veľmi, ono o to viac ma to prekvapuje. Najmä z toho dôvodu, že sa práve od nás na festival dostalo Divadlo DPM s Boh je DJ. Nehovorím, že to je nejaká odviazaná superzverina, ale patrí to skôr do fioku „mladších generací osvobozených od trafik z devadesátých let, osvobozených od absurdních „sametově revolučních“ nálad.“
18.09.2017 (14.39), , Trvalý odkaz komentáře,