Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kvalitním adekvátní podporu, ne drobky
Pražský komorní balet v červnu oznámil ukončení své činnosti, v září pak její pokračování. Důvodem této změny je mimořádné navýšení dotace pro rok 2019 o 6‚3 milionu korun na základě usnesení vlády ČR ze dne 24. června 2019 č. 455. Balet Praha, o. p. s., v tuto chvíli čerpá dotaci na celoroční činnost ve výši 2 mil. Kč. Mluvčí MK ČR Petra Hrušová k rozhodnutí sdělila: Výsledné navýšení dotace je průnikem požadavku vedení Baletu Praha a finančních možností Ministerstva kultury. Navýšení nebude realizováno na úkor ostatních příjemců dotací, jde o prostředky nad rámec schváleného rozpočtu Programu státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Jedná se o mimořádné opatření, zohledňující aktuální existenční problémy souboru.
Co nám ta zpráva říká? Že tu máme zavedené dotační programy (ať už „klasické“ granty v programu Kulturní aktivity, nebo Program státní podpory profesionálních divadel, orchestrů a sborů), ale mohou se najít i cesty nestandardní, na nichž lze navíc přijít k mnohem zajímavějším penězům. Jak k tomu přijdou jiní srovnatelně kvalitní hráči na poli nezávislého tance, kteří se v rámci ministerských grantů ucházejí jen o statisícové drobky?
Zprávu lze však číst také tak, že stále nemáme dotační program pro skutečně kontinuálně pracující nezávislé soubory. Jeden grantový okruh se sice honosí označením Celoroční inscenační činnost tvůrčího subjektu, ale nejúspěšnější žadatelé tady nedosáhnou ani na milion korun. I když k tomu připočteme obvykle trochu štědřejší dotaci z pražského magistrátu, na pravidelnou celoroční činnost tanečního tělesa, které pravidelně nejen hraje, ale i zkouší a trénuje, to zdaleka nestačí. Také proto téměř všechny nezávislé taneční soubory fungují projektově. Aktivizují se kolem nových inscenací a v průběhu sezony se u nich střídá období intenzivní práce s obdobím útlumu. Tanečníci proto pracují ve více souborech či projektech a často si vydělávají aktivitami, které s tancem nebo uměním vůbec nesouvisejí. Připomeňme, že profesionální tanečník by měl svůj tělesný nástroj stále opečovávat a rozvíjet. Takřka denní trénink by měl být u něj pravidlem. Zatímco muzikant si při „tréninku“ často vystačí s hudebním nástrojem, tanečník potřebuje adekvátní prostor a vedení školeným profesionálem.
Výjimkou mezi nezávislými soubory je Pražský komorní balet, který se tvrdošíjně snaží držet stálý soubor, hrát přes padesát představení ročně, pravidelně trénovat. Jenže to se za dva nebo tři miliony ročně, které lze standardní cestou poskládat z veřejných peněz, nedá. Tvrdí to i jiné nezávislé taneční skupiny, které by se rády plně profesionalizovaly. Z malé ankety vyplynulo, že pokud má nezávislý soubor zaměstnávat tanečníky a pravidelně hrát, potřebuje na svou činnost kolem deseti až patnácti milionů ročně. Ale kde je vzít? Kontroverzní a stále se vracející situace kolem financování Pražského komorního baletu by konečně mohla nastartovat tuto debatu. Třeba o novém dotačním programu pro kvalitní nezřizované, stabilně pracující (nejen taneční) soubory – s historií, repertoárem, novou tvorbou. Schopné pravidelně dávat tanečníkům důstojně zaplacenou práci, ale také schopné oslovit širší okruh publika. Inspirací by mohl být několik let fungující Program státní podpory festivalů profesionálního umění, z něhož jsou podporovány velké etablované akce. I když zrovna poslední týdny ukázaly, že otevření tohoto programu v příštím roce vůbec není jisté.
V nezávislém tanci se často setkávám s otázkou, zda lze tanečníka považovat za profesionála, když jeho příjmy z umělecké činnosti jsou marginální. Bez nastavení adekvátních podmínek prostě o plně profesionálním tanečním umění hovořit nelze.
Komentáře k článku: Kvalitním adekvátní podporu, ne drobky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
