„Kyliánovo“ divadlo v troskách
Rozhodnutí představitelů města Haagu zbourat divadlo Nederlands Dans Theater (NDT), které proslavil český choreograf Jiří Kylián, předcházela řada sporů. Letos na podzim se přistoupilo k postupnému bourání budovy. Na jejím místě má vzniknout nové kulturní centrum Spuiforum, které má vedle divadla poskytnout zázemí obchodům a dalším komerčním prostorům.
Sabine Kupferberg, partnerka a spolupracovnice Jiřího Kyliána, před polozbořenou budovou NDT FOTO JIŘÍ KYLIÁN
NDT bylo slavnostně otevřeno 9. září 1987 za účasti královny Beatrix a prince Clause. Tato budova byla jedním z prvních významných projektů architekta Rema Koolhaase, mimochodem syna spisovatele a baletního recenzenta Antona Koolhaase. Architekt přistoupil na svou dobu k různým netradičním řešením. Hlavní foyer například umístil pod elevaci sálu, nebál se odvážného barevného řešení – například kombinace červené a růžové ve foyeru. Sál o kapacitě 1001 místo nabízel výbornou viditelnost pro všechny diváky a kvalitní akustiku. Příznačná byla opona zdobená deseti tisíci uzlíky. Pro nás je zajímavé, že v rámci slavnostního otevření se uskutečnila premiéra Kyliánovy choreografie Večerních písní Antonína Dvořáka. Divadelní budova poskytovala komplexní zázemí pro NDT včetně moderně koncipovaných zkušebních sálů.
Divadlo architekta Rema Koolhaase v původní podobě foto ARCHIV
„Pathetický“ dopis Jiřího Kyliána
Vážení a milí – ano, vím, že to, co vám posílám, vypadá poněkud patheticky, jenže takhle to teď vypadá! Ale nebědujte a neztrácejte odvahu, za několik let tu bude stát nová budova. Plánuje se, že to bude stát za čtyři roky, ale já si myslím, že spíše za šest let, a že má stát pouhých 176 milionů eur. Jenže já mám takový divný pocit, že 200 milionů stačit nebude. Naše, dnes už zbourané divadlo v roce 1987 stálo 13 milionů eur.
Tak tedy ještě jednou: za nějakou dobu, když už mnozí tanečníci, kteří se dnes týrají u tyče a na volnosti, budou v penzi, se tu bude tyčit zbrusu nová budova, v níž bude nejen NDT, ale i koncertní sál, konzervatoř, supermarkety, butiky, byty, thajské masáže a mnoho jiných atrakcí. Já se toho osobně už nemohu dočkat! Budou se tam prodávat buřty, iPady a preclíky. Zkrátka – bude tam pro každého něco. Ale nepodceňujte to. Třeba si tam někdo přijde koupit bramboráka či kulajdu a najednou zakopne o nějaký ten koncert nebo balet. A třeba se z něj jednou dokonce stane i baleťák. Anebo tam zabloudí nějaký ten imigrant nemající nic na práci. Ředitel baletu se ho zeptá: Umíš louskat kokosové ořechy…? A když odvětí: Ano, už je v Louskáčkovi… To pomůže nejenom tomu imigrantovi, ale i tomu prodavači kokosových ořechů Na Perštýně, dále to prospěje nádeníkům pracujícím na plantáži v Burundi a jejímu majiteli pocházejícímu z Holandska. Ten je zase majitelem automobilu značky Škoda, která podporuje Národní divadlo, a tedy také automaticky i toho Louskáčka. Krátce se tomu říká globalizace – a to je velmi dobrá věc. Ano – všecko má své dobré stránky. My je jen musíme vzít na vědomí.
Člověk nikdy nesmí ztratit svůj optimismus a pozitivní světový názor.
Takže – hlavu vzhůru – bylo hůř a hůř bude – užijme si dneška, a vyhoďme si z kopýtka – pojďme si třeba zatancovat…★
Váš Jiří Kylián
Komentáře k článku: „Kyliánovo“ divadlo v troskách
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
