Láska špatně střežená
Balet La Fille malgardée (Dívka špatně střežená), u nás uváděný pod názvem Marná opatrnost, měl premiéru roku 1789 v Bordeaux. Mezi jeho nejpopulárnější verze patří choreografie z roku 1960 od sira Fredericka Ashtona, dlouholetého choreografa, uměleckého šéfa a nakonec také ředitele londýnského Královského baletu. Do Prahy ji se souborem Baletu Národního divadla přijela nastudovat repetitorka, choreografka a choreoložka Jane Elliott. Pro dosažení maximální autentičnosti pracovala během zkoušek se zápisem choreografie pomocí tzv. Beneshovy pohybové notace. Balet Národního divadla se tak stal prvním českým souborem, který zařadil jedno z mnoha Ashtonových děl do svého repertoáru. Hudbu Louise Josepha Ferdinanda Hérolda podle pokynů Ashtona upravil a vlastními čísly doplnil John Lanchbery.
Růžové stuhy jsou symbolem vzrůstající lásky mezi Lise a Colasem (Nikola Márová a Giovanni Rotolo) FOTO DASA WHARTON
Děj tohoto komického baletu vychází z původního libreta Jeana Daubervala a je velmi prostý až naivní. Lise, dcera bohaté vdovy a majitelky statku Simone, se zamiluje do vesnického chlapce Colase. Matka ji ale chce provdat za přihlouplého Alaina, syna bohatého vinaře. Proto dceru neustále hlídá, ale Lise si vždy najde příležitost setkat se se svým milým. Nakonec matka pod tíhou okolností a za přímluvy ostatních vesničanů přistoupí na sňatek Lise a Colase.
Ručně malované kulisy představující dvůr, pole nebo světnici, pestrobarevné kostýmy a povoz tažený živým poníkem vykreslují v duchu „poetického realismu“ utěšené prostředí venkova minulých staletí. Rekvizity plní nejen dekorační nebo symbolickou úlohu, ale jsou mnohdy nedílnou součástí komických scén a zásadně ovlivní vývoj zápletky. Například růžové stuhy jsou symbolem vzrůstající lásky mezi Lise a Colasem. Na důkaz lásky si milenci také vymění a ovážou kolem krku šátky. Ovšem až poté co do jednoho z nich utře Colas Lise slzy a vysmrká jí nos. Červený deštník je „nejlepším přítelem“ Alaina. Může na něm jezdit jako dítě na koníčkovi, schovat se pod něj v bouřce i v nepříjemných situacích.
Venkovskou idylu a naivně komickou atmosféru hned v úvodu navodí také Tanec kohouta se slepicemi. Klasická baletní čísla jsou prostřídávána se stylizovanými lidovými tanci, například Pracovním tancem se srpy, Tancem kolem májky se zaplétáním pentlí, Dřevákovým tancem z Lancashire v podání Matky Simone a čtyř děvčat nebo Moriskou – tancem chlapců s holemi.
Zdánlivě nenáročná choreografie představuje pro tanečníky někdy netradiční výzvy. Sborové tance nebo duety se stuhami předpokládají sebejisté zvládnutí taneční techniky, dokonalou spolupráci a koordinaci. Stejně tak i krátké pas de deux, při kterém je Colas asi z dvoumetrové výšky nakloněný do okna světnice, si sólisté zatančili zřejmě poprvé v životě. Na českých konzervatořích se klasický tanec vyučuje převážně podle ruské školy metodou A. J. Vaganové. Ashton však získal baletní vzdělání od žáků italského tanečníka a pedagoga Enrica Cecchettiho, autora vlastní metody výuky a jednoho ze stylů klasického tance, což se znatelně projevuje v jeho choreografickém rukopise.
Kromě těchto „skrytých nástrah“ klade balet vysoké požadavky na herecké umění tanečníků především v rolích Lise, Colase, Matky Simone (tradičně představované mužem) a Alaina. Obsazení první premiéry Alina Nanu, Ondřej Vinklát, Alexandre Katsapov a Veaceslav Burlac podle mého názoru spontánně propojilo herectví s tancem, více rozehrávalo komické situace a díky živé dynamičnosti pantomimických pasáží dopřálo divákům zažít několik momentů překvapení. Oproti tomu obsazení druhé premiéry Nikola Márová, Giovanni Rotolo, Jiří Kodym a Mathias Deneux působilo v tomto ohledu zdrženlivěji a rozvážněji, soustředěné především na bravurní předvedení klasických variací a pas de deux. Kontrastně vyzněly charaktery především postav Lise (Nanu ji hraje jako dětsky naivní, melancholickou a Márová jako dívku zkušenější, zarputilou) a Matky Simone (živelný „babochlap“ Katsapov a delikátně jemný, ale striktní Kodym).
Na závěr je nutno připomenout, že umělecký šéf Baletu ND Filip Barankiewicz účinkoval v roli Colase v téže inscenaci během svého angažmá ve Stuttgartském baletu. Mohl tak svými zkušenostmi pomoci tanečníkům během zkoušek a zároveň měl předem jasnou představu o tom, čím tento titul obohatí a rozvine jejich profesní dovednosti.
Inscenace La Fille malgardée se dostává do prudkého kontrastu k současné společnosti, jejímu každodennímu stresu, globálním problémům nebo snahám o zachycení vážných životních otázek v uměleckých dílech – oproti tomu nabízí zábavnou, přesto ale kvalitní a poučnou podívanou pro celou rodinu.
Balet Národního divadla – Frederick Ashton: La Fille malgardée – Marná opatrnost. Hudba Louis Joseph Ferdinand Hérold, volná adaptace a aranžmá John Lanchbery podle verze z roku 1828, hudební nastudování Václav Zahradník, dirigent Václav Zahradník, Sergej Poluektov, scénář Jean Dauberval, scéna a kostýmy Osbert Lancaster, světelný design Jean-Pierre Gasquet, Michal Klimeš. Premiéry 19. a 20. dubna 2018.
Komentáře k článku: Láska špatně střežená
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
