Divadelní noviny > Kritika Názory – Glosy
Labské pábení
Činoherní studio hraje během léta některá svá představení na otevřených scénách v Ústí nad Labem a jeho okolí. Na termálním koupališti v Brné se letos premiérově představilo s Pábiteli – úsměvnou, něžnou, chvílemi však i mrazivou koláží z některých literárních děl Bohumila Hrabala.
Hlavním východiskem inscenace se stala Hrabalova povídka Bambini di Praga – groteskní příběh o partě podvodných pojišťovacích agentů, kteří lákají živnostníky na pojištění s názvem Opora ve staří, nakonec však sami naletí. Druhým zdrojem inscenace byly Hrabalovy Dopisy Dubence, adresované, avšak nikdy neodeslané, jeho pozdní múze, americké studentce a bohemistce April Giffordové. Dopisy Dubence jsou především Hrabalovou posmutněle ironickou reflexí stáří, smrti, samoty, ale i politické situace v Československu po roce 1989.
Na travnatém prostranství, poblíž jednoho z bazénů, s výhledem na řeku Labe, inscenátoři vytvořili dobový interiér hospody, prostředí pro Hrabala tak typické, v němž kromě několika židlí a stolů pro hosty nechybí ani výčep a malá hospodská kamínka. V tomto prostoru, a částečně i mezi diváky, kteří jsou rozsazeni po dvou stranách jeviště, se odehrávají scény, v nichž se to jen hemží typickými hrabalovskými postavami. V kontrastu s tím se do nich kolážovitě prolínají jakási bilanční intermezza, v nichž vystupuje ten největší pábitel ze všech: Bohumil Hrabal (Jaroslav Achab Haidler).
Tvůrci ústecké inscenace výborně pracují s pábitelskými charaktery postav, které prostupují veškerým děním, ale zároveň sugestivně navozují hrabalovskou atmosféru. Například pojišťovák Krahulík je v podání Jana Plouhara úsměvně živelným pábitelem, který velmi rád zkresluje realitu, díky tomu ale současně dokáže nalézt krásu v mnoha všednostech. Jeho hlomozné vyprávění v sobě zároveň skrývá obrovskou, místy až nakažlivou radost z možnosti sdílet své příběhy.
Pábitelé v exteriéru. Foto: archiv divadla.
V charakterech jednotlivých postav je tu kladen důraz i na jejich jemnější vlastnosti, ať už na jejich něhu či zranitelnost, ale i obrovskou přitažlivost. Příkladem je postava slečny Uršuly (Andrea Berecková), něžného stvoření v růžových šatech a kloboučku, svírajícího v jemných vyšívaných rukavičkách nafukovací balónek na provázku. Scéna, v níž si ji jemně a s elegancí namlouvá sukničkářský pojišťovací agent Viktor Tůma (Petr Uhlík) je prosycena něhou, křehkostí, ale zároveň silným erotičnem.
Atmosféru na jevišti dotváří i živá kapela a pěvecká čísla některých postav, která dokáží přesně podtrhnout melancholii, jindy zase živelnost některých výstupů. Scénografii zase úsměvně dokresluje práce tvůrců s venkovním prostorem; například slečna Nadja (Anna Fišerová) a její ctitel Tonda Uhde (Lukáš Černoch) se s rozkošnou radostí skotačivě vydají vykoupat do řeky Labe, v níž si spolu následně doopravdy zaplavou. Podobným příkladem jsou chvíle, kdy v bezprostřední blízkosti koupaliště projede vlak, kvůli kterému by herci nebyli slyšet. Všichni se tudíž zastaví a začnou na něj sborově s jakýmsi zasněným pohledem mávat.
Ústečtí Pábitelé jsou velmi zdařilým open – air projektem, se skvěle budovanou atmosférou, který je plný hrabalovského humoru, něhy, úsměvného sentimentu, místy však i mrazivé (sebe)reflexe autora, který tento svět stvořil.
///
Bohumil Hrabal, Pábitelé. Premiéra: 26.6.2020. Dramaturgie: Tereza Marečková. Výprava: Juliána Kvíčalová. Hudba: Michal Vejskal. Režie: David Šiktanc. Hrají: Adam Ernest, Jan Plouhar, Petr Uhlík, Lukáš Černoch, Anna Fišerová, Andrea Berecková, Matúš Bukovčan, Jaroslav Achab Haidler.
Komentáře k článku: Labské pábení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
