Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    V zákulisí patriarchálního světa

    Odkdy je pravda jenom jedna? ptá se Hana v nejnovější inscenaci Divadla Na zábradlí Ladies no Gentlemen. A po celých devadesát minut nechává diváka v nejistotě. Příběh lehce rozpitý v surreálně se klikatící dialogy a situace jako by se nemohl rozhodnout, zda být psychologickým či absurdním dramatem, detektivkou nebo esejem. Stojí kdesi na rozhraní reality a snu.

    Dámská toaleta se v inscenaci Ladies no Gentlemen režiséra Davida Jařaba stane místem činu FOTO KIVA

    Režisér a autor scénáře David Jařab si vzal jako téma domácí násilí, což je věc, o které se příliš nemluví nebo se o ní mluví odtažitě. Ale jak vlastně takové věci sdělovat či hodnotit? Problém samotný už dost názorně popsali kliničtí psychologové a psychiatři. Je to ovšem jen špička hluboko sahajícího ledovce. Protože o některých věcech člověk nechce mluvit ani přemýšlet. Dá se tak vážné téma zlehčovat či ironizovat? Obojí je obtížné, ať už v důvěrném hovoru s kamarádkou, nebo u doktora. Ale příliš to nejde ani v symbolické inscenační rovině.

    Jařabův text se odehrává jakoby v reálném čase na firemní slavnosti. O jejím průběhu se však dozvídáme jen zprostředkovaně z reproduktoru umístěného na dámských toaletách, z nějž se linou organizační pokyny. Ty zároveň nabízí jistý klíč k tématu: vše tu samozřejmě běží podle tradičních patriarchálních pořádků, kdy vyznamenání dostávají pouze muži a ženy slouží jen jako pomocný personál, starající se o hladký průběh slavnosti. Prostředí elegantních toalet je sterilní a odosobněné, zároveň ale představuje nejintimnější místo, kde chce člověk být sám.

    Na počátku stojí konkrétní, dramaticky vyhrocená epizoda: sledujeme psychický, fyzický i sexuální teror muže vůči vlastní ženě, která se před ním ukryla na toaletu. Jenže celá scéna má utajenou svědkyni, která násilníka po svém odhalení zastřelí. Pak se děj začne rozostřovat do abstrakce. Ke dvojici mladých žen přibydou dvě další a mužovo neškodné bezvládné tělo Jařabovi poslouží jako záminka k rozvíjení různých vztahových variací. Každá z žen v nich má jinou, přesně určenou roli – manželka, sestra matka –, v níž nějakým způsobem pocítila manipulaci a skryté či explicitní násilí ze strany mužů. Ke svým trýznitelům si ale všechny uchovávají ambivalentní vztah, v němž se prolíná strach, nenávist, láska, oddanost, ale i jakási otupělost. Jejich snaha „neúčastnit se a neřešit“, která ústí v totální odcizení duše od těla, je naznačena tím, že o sobě mluví ve třetí osobě.

    Všechny herečky drží v minimalistickém ztvárnění (jak je u Jařaba zvykem) přesnou linku povah svých hrdinek, i když zvolená stylizace jim poskytuje jen omezené možnosti vyjádření. Alice Barbory Bočkové je šedou myškou, která je zvyklá poslouchat a navzdory všemu vlastně nechce ze stínu svého muže vystoupit. Hana Johany Matouškové je aktivnější a razantnější v myšlení i činech a obě matky – Marta Magdaleny Sidonové i Darina Dity Kaplanové – ukazují každá po svém bezmoc vůči „kouzlu“ svých synů, ale zároveň podivnou odtažitost, v níž chybí mateřská vřelost a opravdové porozumění. Miloslav König jako Robert I. v krátkém výstupu velmi sugestivně zobrazuje chladného manipulativního muže, kterému není radno odporovat a jehož zdánlivá korektnost a blahosklonnost bodají jako nůž. Zato Robert II. Michala Balcara je spíše tím věčným klukem, matčiným chráněncem, kterému je vždy vše odpuštěno.

    Surreálně rozostřeným příběhem se vine jako červená nit motiv ze staré apalačské mordýřské balady Knoxville Girl o nesmyslném krutém zamordování dívky, kterou na pokračování zpívají oba Robertové. Píseň nevysvětluje, jen popisuje a na konci zůstane trčet do prázdna jako němý otazník – a to samé lze říct i o celé inscenaci. Spíše než uzavřený příběh je to esej na téma násilí a nevyzpytatelných psychologických zvratů v lidském myšlení, jehož minimalistické ztvárnění nepůsobí příliš atraktivně. Podle reakcí na premiéře se navíc zdá, že toto téma u nás zatím nemá vstřícné publikum, a to ani u mužů, ani u žen.

    Divadlo Na zábradlí, Praha – David Jařab: Ladies no Gentlemen. Scénář, scéna a režie David Jařab, dramaturgie Lucie Ferenzová, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 8. a 9. března 2019 (psáno z druhé premiéry).


    Komentáře k článku: V zákulisí patriarchálního světa

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,