Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Láska hronovská, 2021 (No. 1)
Po několikaleté pauze se vracím do Mekky většiny milovníků amatérského divadla! Radost obří, očekávání nemenší.
Jiráskův Hronov žije a doslova tepe hektickou atmosférou bakchanálií tvůrčích i diváckých. Díky proslulé liknavosti Českých drah, kdy sice nikdy nemá zpoždění vlak, na který přijdete o tři minuty později, ale všechny ostatní ano, jsem sice místo zahajovacího představení Generálka Jeho veličenstva Náchodské divadelní scény byl nucen dvě hodiny obdivovat poněkud fádní krásy Chocně a do ochotnického lůna dorazil s mnohaminutovým zpožděním. Nicméně následné vstupní odbavení proběhlo bleskově, stavba mého putovního ubytovacího prostředku taktéž a já s radostí mohu prohlásit: Stanové městečko funguje skvěle, je nadstandardně vybaveno a bedlivě hlídáno sympatickým personálem. Blaho. Víno v proslulém chrámu napájecích rozkoší Triton je letos na o dosti vyšší úrovni než v minulých letech a kytaroví bozi se od minula naučili celou řádku nových písní. Štěstím si výskám. Takže dobrou noc. Nebo snad ráno již?
V sobotu se už naplno vrhám se divadelních vod. A ihned jsem sycen dary od legendárních šlechtičen současné divadelní alternativy. Se Hrou o duši jaroměřského Convivia mám sice coby teatropunker decentní ideologický problém, jenž spočívá v odmítnutí dogmatu, že záporná postava musí vždycky hrát na elektrickou kytaru a klaďasové na housličky (folkáči umí být přece taky pěkně zákeřní bezpáteřníci!), jinak si ovšem inscenace, elegantně adaptující grimmovskou předlohu, udržuje všechny obvyklé atributy soustředěné umělecké tvorby i empatického pedagogického vedení Jaroslavy Holasové. Kombinace dynamické ústřední rekvizity se statickými loutkami/objekty i neokázale koncentrované herectví přirozeně sehraného tria zvládne bryskně vyseknout atmosféru takřka hororovou, a okamžitě tak vtáhnout do svůdného univerza lidových balad, kde archetypální souboj dobra a zla nikdy není jednoznačný. Velké díky i za otevřený konec, jenž nechává prostor divákově imaginaci!
Inscenaci Vyhnání z ráje už proběhlo lze v podstatě chápat jako výtečnou jevištní učebnici monodramatu i signifikantní příklad skvostného ovládnutí adaptačních technik. Foto Ivo Mičkal
Mimořádně šťastným se pak ukázalo multigenerační umělecké setkání režisérky Hany Frankové a herečky Andrey Kyralyi nad adaptací druhé části románu NoViolet Bulawayo Chtělo by to nový jména. Inscenaci Vyhnání z ráje už proběhlo lze v podstatě chápat jako výtečnou jevištní učebnici monodramatu i signifikantní příklad skvostného ovládnutí adaptačních technik. Niterná, citově nevydírající zpráva o jednom lidském osudu je sice poměrně konzervativními, jednoznačně však funkčními výrazovými prostředky přetavena ve výsostné divadlo a původní próza ve zcela funkční dramatický text. Přiznám se, že bezprostřední, pokorný a naprosto soustředěný výkon jediné herečky si s lehkostí prokutal cestu skrz drsnou krustu kritickou přímo do hlubin mé duše a oslnil mne jako v posledních časech máloco. Klenot, jenž radost obdivovat. Poklona upřímná a těšení na příští setkávání!
Staromilská fraška Slaměný klobouk v podání Divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou potěšila komediálním herectvím. Foto: Ivo Mičkal
Sobotu jsem pak ukončil návštěvou solidně vystavěného Slaměného klobouku v podání Divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou. Staromilská fraška v řemeslně sebejistém režijním podání Jaroslava Vondrušky potěšila zvládnutým komediálním herectvím Ondřeje Růžičky, Jakuba Schejbala, Tomáše Čivrného a dalších i řadou vtipně provedených přestaveb, méně pak již značně se vlekoucím finále a úmorným kankánem. Cílovka nejsem, leč respekt budiž vzdán!
Pokračování příště!
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
…
Komentáře k článku: Láska hronovská, 2021 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
