Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Láska hronovská, 2021 (No. 4)
Hronovský čtvrtek mě pohnul k razantnímu činu konečně divoce promluvit do zdejšího jevištního dění. Nemalým způsobem k tomu přispěla Dobřichovická divadelní společnost, respektive její inscenace jedné z nejslabších, byť komerčně úspěšných her slovutného dramatika Neila Simona Řeči.
Dobřichovické Řeči byly produkcí, jejíž sledování mne bolelo podobně jako pohled na běžce sveřepě kácejícího překážku za překážkou. Foto JH
Produkce, jejíž sledování mne bolelo podobně jako pohled na běžce sveřepě kácejícího překážku za překážkou. Totální absence doslova všech předpokladů pro naplnění alespoň základní úrovně nejednoduchého žánru se spolu s režií, jež zřejmě společně s dobrým vkusem usnula na pastvě s mloky, a s nulovým citem rozklíženého ansámblu pro timing a dokonce i správnou výslovnost jmen postav stala živoucí definicí divadla pro zvláště otrlé vězně. Jakou cestou se dobřichovičtí ochotníci se svým kusem problematických kvalit do hlavního programu dopracovali ví jen Bůh. Nebo spíš Ďábel. Jisté však je, že jsem zdaleka netrpěl sám. Být na celé planetě denně tolik útočných výstřelů jako v Jiráskově divadle výbuchů smíchu, zavládne Světový mír! Exodus v půli byl mocný stejně jako můj splín. Zúčastněným do budoucnosti přeji mnohem lépe obdělávaná pole. Nejen ta válečná!
Velký mejdan aneb Scénické čtení divadelní komedie o revoltě, konci světa a partnerských vztazích. Foto archiv souboru
Protože na pozvání milých přátel z nučické ŽUMPY se nedalo reagovat jinak než pozitivně, společně s nimi jsem se poté vydal do parku A. Jiráska na autorskou inscenaci valmezského divadla Zticha Velký mejdan. Až na místě jsem ale zjistil, že se jedná o improvizované autorské čtení hry Marka Baroše. Když to pak vypadalo, že autor kompletní obsazení nesežene a z představení tedy sejde, neváhal jsem, dobrovolně hnátu zdvihl a k jevišti se odebral. Následovala valašská varianta coolness kombinovaná s odkazem Homolkových a troškou Slunce, sena. A taky terorismu. Pochopitelně se mnou v roli uneseného a mučeného týpka. Na hlavě s pytlem. Odměnou za adrenalinový zážitek mi po cca subjektivních dvou hodinách utrpení byl pěkný monolog a potlesk na otevřené scéně. Chlebíčky bezvadný a vtipu dosti. Kvalitní irská whisky pak ze mne vyhnala i dosti již zažraný mráz. Takže dobře bylo!
Rozkoší vrcholící čtvrtek! Foto Matrix
A aby nebylo divočiny málo, k veřejné prezentaci se dostaly i moje rudé boty. Zapotřebí totiž byly pro divokou produkci kladenského V.A.D.-u, jež v nočním parku nabídla svůdný destilát z Levínského Harily, jímž se jejich – v mých očích nepříliš povedený – Úl rázem odčiněným stal. Sugestivní scénickou črtu, již soubor absolvoval s texty v ruce, totiž vzápětí doplnil živelný koncert punkových standardů, během něhož jsem se po letech zas naplno oddal pogu, až všudy přítomné bahno lítalo. Rozkoší vrcholící čtvrtek!
Díky koncentrovanému výkonu Pavla Wolfa se příliš neprojevil ani hranice kýče atakující sentimentalismus dramatické předlohy. Foto archiv JH
Mou předodjezdovou labutí písní 91. Jiráskova Hronova se stala inscenace kadaňského Divadla Navenek Všechny báječný věci. Komorní mono drama i v místních konzervativních končinách poměrně již provařeného dramatika Duncana Macmillana bylo pečlivou dramaturgicko-režijní prací Terezy Gvoždiákové citlivě adaptováno do našeho prostředí a díky koncentrovanému výkonu Pavla Wolfa se příliš neprojevil ani hranice kýče atakující sentimentalismus dramatické předlohy. Nežádoucí manipulace s divákem bylo pomálu, slzy si každý utřel sám.
Celkem příjemné zamávání Hronovu! Další den jsem totiž odjel směr LFŠ Uherské Uradiště, což jako pečliví čtenáři mých textů na i-DN jistě víte.
Dokončení příště!
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK. Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
…
Komentáře k článku: Láska hronovská, 2021 (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
