Láska prochází odpadky
Monodrama francouzské autorky, která se podepisuje Natacha de Pontcharra, Reflektor Miki se v překladu Daniely Jobertové objevilo v roce 2001 v časopise Svět a divadlo. Šéfredaktor této revue Karel Král pak text připravil jako scénické čtení s Pavlem Zatloukalem, později i s Jaromírem Dulavou. V inscenačním tvaru s „civilnějším“ titulem Baterka Miki nyní prezentuje tento fantaskně poetický a zároveň bizarně krutý text Petr Lněnička v režii svého hereckého kolegy Lukáše Jůzy – jako produkci Divadla Kašpar.
Miki si rekonstruuje profil sousedky průzkumem jí vynášených odpadků. FOTO MICHAL HLADÍK
Temný monolog psychicky nestandardního nočního hlídače se od deskripce prostředí, v němž koná svou práci (vždy v úterý) přes některé momenty rodinné anamnézy, dostává až k platonickému vztahu k sousedce Líze. Miki si rekonstruuje její profil (především ten dietetický) průzkumem jí vynášených odpadků. Sleduje také její intimní život, který lze částečně „vyčíst“ i z obsahu odpadkového koše – Líza při poměru s řezníkem přechází z ovocných jogurtů na stravu rasantně masitou. Mikiho obsese postupně graduje a v zajetí nepřekročitelných pout chorobné psychiky se noční hlídač ve finále stává vrahem.
Petr Lněnička hrdinu prezentuje jako neustále udiveného chlapce… FOTO MICHAL HLADÍK
Petr Lněnička se na jevišti pohybuje ve věrohodně neupraveném skladištním prostoru, jezdí tu na bicyklu, při poryvech emocí kope do igelitových pytlů s odpadky, temnotu občas protne světlo jeho baterky. Se světlem se v inscenaci vůbec pracuje velmi dynamicky (možná až příliš – a občas by to na hereckou akci chtělo přisvítit přece jenom o něco víc). Problematičtějším scénografickým prvkem je promítací plátno, na němž se střídá pózující kráska s čínskou maskou (Miki občas na Číňany-protinožce s obdivnou nadějí myslívá). Lněničkův výkon je soustředěný, vyšinutého hrdinu prezentuje jako neustále udiveného chlapce, infantilitu postavy dokresluje poněkud chorobně zářivým úsměvem. Mnohé části textu mají v jeho ústech podmanivou poetickou sílu, projasněnost sdělení nechybí ani při líčení hrůzných detailů z finálových minut produkce. Herec se pohybuje klidně a uměřeně, jen občas jím projede nervní záchvěv. Diskutabilnější je režijní interpretace Mikiho konce (podle textu si ho lze představit třeba i na psychiatrické klinice). Nešťastný noční hlídač si vak – v košili s odhaleným krkem – nasadí na hlavu černou kápi pro vraha a opona padá prudce dolů jako gilotina.
Monodrama jako takové nepatří k divácky snadným a vlastně ani příliš úspěšným jevištním tvarům, herecká kreace pozoruhodného herce Petra Lněničky ale rozhodně stojí za návštěvu.
Hodnocení: @@@ a 1/2
Divadlo Kašpar – Natacha de Pontcharra: Baterka Miki. Překlad Daniela Jobertová. Režie Lukáš Jůza, výprava Petra Krčmářová, dramaturgie Lenka Bočková. Premiéra 19. února 2013 (psáno z reprízy 8. března).
Komentáře k článku: Láska prochází odpadky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
