Leninova dcera se vzpouzí
S Octobrianou – bojovnicí s rudou hvězdou na čele, je potíž od jejího zrození. Jako komiksová hrdinka připravila svým stvořitelům Bohumilu Konečnému a Zdeňku Burianovi nemálo potíží. A nyní s ní zápasí také herec a režisér Jan Lepšík se spolupracovníky v pražském NoDu/Roxy.
Progresivní politická pornografie
Na začátku stál Burianův a Konečného komiks o pravěké bojovnici Amazoně. Jejich spolupracovník Petr Sadecký jej ukradl a v roce 1967 emigroval na západ. V Londýně pak vydal přemalovaný komiks o polonahé ženě s rudou hvězdou na čele, která hájí práva utlačovaných, pod názvem Octobriana and the Russian Underground.
Kniha se „tvářila“ jako tvorba ruských disidentských autorů ze sdružení PPP – Progresivní politická pornografie. A Octobriana se stala kultem. David Bowie o ní chtěl natočit film, Billy Idol si ji nechal vytetovat na paži… Praví autoři museli vše vysvětlovat a tehdejší televize odvysílala dokumentární pořad Skandál s Amazonou. (Více se dočtete v knize Tomáše Pospiszyla Oktobriana a ruský underground, která vyšla v roce 2004 v nakladatelství Labyrint).
Prsatá bojovnice srazila Lepšíka k zemi
Je škoda, že v NoDu jsou diváci o tento pozoruhodný osud ochuzeni. Zvláště, když u divadelního oživení Octobriany stojí muži českého divadelního undergroundu (nebo chcete-li alternativy) Jan Lepšík a Karel Dobrý. Oba by byli v roli mystifikátora Sadeckého perfektní. Dobrý ovšem na premiéře chyběl, protože derniéroval jinde. Na jevišti bylo přesto přítomno neuvěřitelných dvanáct účinkujících, což je úctyhodné číslo, když vezmeme v úvahu, že se jedná o loutkové představení, které disponuje omezeným prostorem. Na druhou stranu však početný ansámbl dělá z projektu školní cvičení, v němž se musí dostat i na ty méně talentované. Tolik aktérů opravdu není třeba a po většinu času polovina z nich jen dřepí (doslova) a čeká na svůj výstup.
Plošnými loutkami (jakoby z komiksu vystřiženými obrázky postav) je před kamerou na malém, vyvýšeném jevišti rozehrán prostinký příběh o sexuálně neukojené Leninově dceři. Ta umí cestovat časem a touto superhrdinskou schopností si vlastně vyslouží své zrození. Jejím úkolem (uděleným přímo od Stalina) je zabít vlastního bratra. Vše je promítáno na stěnu přímo před zraky diváků. Můžete se tedy rozhodnout, zda chcete sledovat kompletní loutkářskou práci či raději zvětšenou akci loutek. Nejlepší je samozřejmě obojí.
Nesnímány jsou až moc častá hudební čísla (předěly) Palomy Braunové. Přímo nesnesitelnými se pak stávají, když zpěvačce zásoba ruských písní dojde a začne svůj repertoár opakovat. Naopak potěšitelné jsou další inscenační nápady. Především kouřící větry Stalina, které ucházejí z hadičky upevněné na loutce, do níž druhým otvorem herec vydechuje cigaretový kouř a závěrečný souboj promítané Octobriany a skutečného Lepšíka.
Zhruba pětačtyřicetiminutová divadelní hříčka místy pobaví, má ale ještě dost nedotažeností. Je ovšem dobře, že vedení NoDu dává prostor i projektům, které nejsou ani náhodou sázkou na jistotu.
NoD Roxy Praha – Octobriana, Leninova dcera. Režie J. Lepšík, výtvarník scény a loutek P. Karous, hudba a zvuky J. Rosolek, kamera a animace F. Pecháček. Premiéra 16. ledna 2011.
Komentáře k článku: Leninova dcera se vzpouzí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin Pokorny
Pan Dobrý měl večer čas na premiéru Octobriany, jen si místo toho radši dal volno…
22.01.2011 (11.21), , Trvalý odkaz komentáře,