Divadelní noviny > Názory – Glosy
Lenka Dombrovská: S divadlem do ulic!
Ve dnech 17.–27. září v Praze a 16.–18. října v Brně se uskuteční 27. ročník setkání divadelní, hudební, taneční, literární a jiné alternativy …příští vlna/next wave… Oslovili jsme proto kurátorku festivalu, aby představila jeho letošní program a nastínila priority, jimiž se při jeho sestavování řídí.
Co dnes v divadle znamená alternativa? Co stojí za to festivalem podpořit či na co poukázat?
Festival …příští vlna/next wave… má dvě linie – na jedné straně jsou to projekty a umělci progresivní a na druhé tvůrci takzvaně undergroundoví. Takže vedle mladých dravců představujeme či připomínáme legendy okraje, jako je harmonikář a zpěvák Pepíček Čečil nebo byl literát a performer Milan Kozelka. Letos je takovou osobností herec Ján Sedal. S festivalem mohou pražští diváci vyjet na divadelní výlet do Brna, Sedal je přijme ve svém bytě a společně s hudebníkem Tomášem Vtípilem zahraje autorské intimní představení Vyplním šaty své tělem svým.
Co znamená „progresivní linie“?
To je těžké přesně pojmenovat. Snad že je to jisté formální či obsahové novátorství. Oslovují mě například projekty souboru 8lidí, které jsou částečně dokumentární, hodně autentické, někdy až naivní, což je dáno tím, že v nich vystupují neherci, přesto za nimi vidíte dramaturgické hledačství. Znervózňují mě, nenechávají klidnou, někdy se mi jejich představení vlastně ani moc nelíbí. Ale pokládám je za podstatné v současném českém divadle.
Dlouhodobě si také vážím tvorby Jakuba Čermáka a jeho uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích. Neustále se snaží posouvat hranice divadla, pracují s interaktivitou, divákům nabízejí 4D zážitky. Letos to vše ukážou v imerzivním projektu Happy end v hotelu Chateau Switzerland, jenž bude uváděn v nádherném prostoru bývalého kláštera sv. Gabriela na Smíchově.
A takto bych mohla dlouho pokračovat. České divadlo je na tom dnes v tomto ohledu poměrně dobře.
Tématem pro kurátory festivalu …příští vlna/next wave… vždy byla a myslím i stále je výzva, co všechno do termínu či proudu „divadlo“ zahrnovat, koho a proč na festival zvát. Které soubory či projekty jsou pro festival hraniční?
Tak tímto se vůbec netrápím, protože mě velice baví projekty, které jsou multižánrové a multioborové. A jsem ráda, když se konají na netradičních místech. Určitě jsem se ale také mnohokrát snažila pojmenovat projekty, jako byla například Expedice Krutého krtka – a v nějakém článku jsem ji nazvala divadlem-bojovkou. Na festivalu jsme před lety uvedli premiéru imerzivního projektu Pomezí v domě na Florenci, který pak byl hojně oceňován i navštěvován, a jistě se někteří diváci a kritici ptali, zda je to ještě divadlo nebo už jen zážitková prohlídka skanzenu. Pro mě je nejpodstatnější, zda má divadlo smysl.
Jaké hranice bude překračovat letošní ročník festivalu?
Hraniční a mnohdy problematický je vždy Petr Krušelnický neboli Krusha. Jeho letošní performance Průvodce peklem_Lido di Dante bude zčásti výtvarná instalace a trochu psychokoncert. Objeví se tam pantomima, tanec, zazní text Petra Borkovce.
Ostatně …příští vlna/next wave… nikdy nebyla festivalem čistě divadelním. Divákům nabízíme také koncerty, výstavy, scénická čtení. Naplňujeme tak původní podtitul festivalu Setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy. V tomto kontextu bych upozornila na spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého. Po pět večerů letos v Hotelu Opera společně uvedeme divadelně-výstavní projekt Svět, v němž žijeme?, který zaštiťují Matěj Samec, Karin Kottová a Tomáš Pospiszyl, tedy nastane autorská fúze výtvarna a divadla, praxe a teorie…
Festival se vždy zaměřoval a stále zaměřuje na okrajové směry a osobnosti českého divadla. Od roku 2003 jim vzdává v různých kategoriích Pocty. Kdo bude poctěn letos?
Oproti otcům zakladatelům, tedy tobě a Janu Dvořákovi, razím teorii, že Poctu nemusí dostat pouze „divadelník“. Může to být osobnost, která posouvá hranice umění. Samozřejmě když existuje přesah do divadla, je to plus. Dopředu se mi ale nechce prozradit jména letošních poctěných… Těší mě, když jsou diváci překvapeni a poctění umělci mají radost.
Kde všude se letos bude festival konat?
Kromě pro festival v posledních letech tradičních scén jako Divadlo X10 či divadlo Komedie to budou místa, jako je okolí Vltavy nebo Václavák. Snažíme se divadlem co nejvíce přiblížit divákům.
Letošní motto zní Smrt divadlu. Proč?
Myslíme tím smrt starého, konvenčního a podbízivého divadla. A samozřejmě také odkazujeme k současné pozici divadla, potažmo umění ve společnosti. Problém je to dlouhodobý, ale v posledních měsících se projevil výrazněji. Jak řekl jeden z letošních účinkujících: Divadelníci si v době korony uvědomili, že se nacházejí na konci potravinového řetězce… Motto též naznačuje, jaká témata má podstatná část inscenací – katastrofa, zánik, oběť. Ale projekty zároveň nabízejí naději a ukazují možnost změny. Ještě není pozdě, nemusíme upadat do společenské letargie.
Festival býval spojený především s Divadlem v Celetné (první ročníky), NoD, DNz a Divadlem DISK, která bývala festivalovými centry. Nyní je takovým prostorem již několik let divadlo Komedie. Jaké to má výhody a jaká jsou negativa?
Výhodou je, že prostor Komedie znám, jelikož zde pracuji jako programová kurátorka, a můžeme tak tento divadelní dům rozžít úplně celý – sál, obě foyer, schodiště, šatny, balkony. Podotýkám ovšem, že platíme pronájem a služby jako každý jiný hostující subjekt. Je to ale myslím výhodné i pro Komedii, jelikož běžně se takové „ulítlosti“, jako je třeba věštění performerky Jany Orlové v temném tunelu vedoucím na balkon, v programu neobjevují. Přitahují mě – a věřím – i diváky, neboť jsou kořením umění.
Festival se již v minulosti snažil překračovat hranice Prahy, ale až v posledních letech se mu podařilo pravidelně expandovat do Brna.
V Brně jsme našli výborné zázemí v HaDivadle. Mimochodem v divadle, které mi je svým směřováním a angažovaností velmi blízké. Intendantka Anička Stránská je skvělá produkční a velice nám pomáhá s organizací brněnské části.
Jaká bude jeho letošní brněnská podoba a jak se liší dramaturgie brněnské části od pražské?
Nechci, aby …příští vlna/next wave… byla jen přehlídkou „toho nejlepšího“, proto každý rok riskujeme a uvádíme také premiéry a projekty, jejichž vznik sami iniciujeme. Letos to je třeba pouliční Suché konstatování, které upozorňuje na nedostatek vody v řekách. Tento projekt uvedeme v Praze i Brně. Obecně ale v Brně uvádíme více pražských alternativních projektů. Ručím za ně a jsem ráda, že brněnskému publiku umožníme, aby je zhlédlo. Letos to jsou například La Moneda od 8lidí, Prefaby Plata company + mir.theatre, Zahradníček / Vše mé je tvé Jana Nebeského a jeho sdružení Jedl.
Má divadlo – a vůbec umění – dnes, v době pandemie, smysl?
Divadlo má smysl, ale musí být opravdové a poctivé. UŽITEČNÉ! Musí mít samozřejmě také estetické kvality. Jsem ráda, když jeho tvůrci prvoplánově netouží po zisku a slávě. Naivně si stále myslím, že diváky je možné kultivovat. Nebo jim jít naproti – s divadlem do ulic!
Komentáře k článku: Lenka Dombrovská: S divadlem do ulic!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
