Lennonova zeď jako symbol konce jedné epochy
Někdejší vůdčí osobnost skupiny The Beatles John Lennon ztělesňoval nejen ideály lásky, míru a nezávislosti, ale symbolizoval něco, co platí i pro dnešní dobu, totiž odpor k autoritativnímu omezení tvůrčí svobody oficiální mocí, ať státní, či soukromé. A právě tato myšlenka vytvářela charakter slavné zdi na pražské Kampě od konce sedmdesátých let minulého století. To byl její smysl a význam. Lennonova zeď byla pietním místem bez ohledu na to, že lákala i ty, kdo v ní spatřovali jen možnost, jak veřejně ulevit emocím. Jenomže Lennonova zeď už dnes není tím, čím kdysi byla.
Lennonova zeď, únor 2020: Snad jen pár desítek metráků hmoty, sloučeniny písku, vápna a vody a nějaké to kilo nanesených barev FOTO JAKUB PLÍHAL
Je-li místo zbaveno duchovního obsahu, jaký korpus mu ještě zůstane, aby bylo i nadále tím, co představovalo? Tato otázka se vztahuje i na běžné věci života, na stopy lidské paměti. Lennonova zeď, respektive malby na jejím povrchu, byla kdysi běžnou součástí koloritu Prahy a Lennonovou byla tato zeď právě proto, že v sobě nesla interferenční paměť původního ideálu a smyslu, pro který vznikla tradice jejího pomalování. Na samém počátku její existence bylo spontánní vyjadřování empatického vztahu k ideálům svobody neznámými a pro Husákův režim nepřijatelnými jedinci, na jejím samém konci vulgarity a nesmyslnosti zahraničních turistů, které cestovní kanceláře vybavily fixy a spreji. To je životní příběh Lennonovy zdi, která byla čímsi víc než jen zdí. Byla, protože po listopadu 1989 se stala místem turistického konzumerismu a paradoxně obětí oné tolik dožadované svobody, v níž mnoho univerzálních hodnot ničí bezzubý byznys.
Majiteli zdi, řádu maltézských rytířů, došla trpělivost a ve snaze zabránit turistickému vandalismu se rozhodl k radikálnímu řešení. Nechal zeď na vlastní náklady zrekonstruovat a míní ji provozovat pod dohledem kamer a strážníků jako veřejnou galerii v naději, že lokalitě navrátí její původní význam. Zásadním požadavkem je, aby se na zdi neobjevovaly vulgarismy či symboly neslučitelné s povahou řádu, například satanistické symboly či hesla. Potíž je, že transformace zdi na oficiální prostor pro koordinované malování zničila její vnitřní smysl, jímž byl spontánní projev vzpomínky a úcty k hodnotám, které reprezentovala někdejší osobnost skupiny The Beatles. Zeď sice získala oficiální status galerie ve veřejném prostoru, ale ztratila tím svůj původní význam. Na dotaz ohledně dramaturgie dalšího malování na zeď mluvčí řádu maltézských rytířů Heda Čepová odpověděla, že neplánují cíleně oslovovat umělce, kteří by na zeď realizovali další malby, spíše očekávají nabídky ze strany zájemců a pro tuto příležitost zřídili speciální profil na Facebooku a Instagramu. Rovněž prý nechtějí zdi vtiskávat svoji vlastní, předem danou podobu. Nová koncepce majitele nepočítá s žádným kurátorem. Vybraní umělci z řad zájemců vždy po nějakém čase obmění malby, přičemž bude zeď souběžně opatřena antigraffiti nátěrem, který by měl přemalovanou zeď chránit proti vandalismu, což je hlavní motivací zavedených změn.
Řád maltézských rytířů chce zeď nadále zachovat v její tradici, tedy jako prostor pro svobodné vyjadřování, a jeho dosavadní kroky jsou prý vedeny upřímnou snahou tomuto místu pomoci, ne ho poškodit, uvedla ve své odpovědi mimo jiné Heda Čepová. Řád chce zhruba do půl roku vyhodnotit, jestli nová dramaturgie funguje a zda se podařilo naplnit smysl proměny Lennonovy zdi v pamětní místo a veřejnou galerii.
Po dohodě s Prahou 1 poskytl k 17. listopadu loňského roku řád maltézských rytířů nově opravenou zeď k uměleckému ztvárnění skupině okolo Pavla Šťastného, protože ten již v minulosti podobný koncept realizoval a sám projevil zájem se na listopadovém ztvárnění podílet. Skupina výtvarníků z různých zemí světa sice vytvořila pod jeho vedením různorodou směsici maleb, jíž dominuje portrét Johna Lennona, nicméně genius loci bývalé Lennonovy zdi jako prostoru pro spontánní vyjádření názorů a postojů je organizovaným malováním ztracen. Lidem z ulice, totiž těm, kterým dříve Lennonova zeď především patřila, je vyhrazen pouze kousek místa, kam budou moci psát tužkou či křídou své vzkazy, protože spreje budou zakázané.
Zeď bude galerií pod širým nebem. Je to stejné, jako kdybychom na zeď pověsili obraz a někdo vzal sprej a posprejoval ho, řekl místostarosta Prahy 1 Petr Hejma. Rada městské části Praha 1 rozhodla, že se lokalita stane „významným místem“, v jehož blízkosti budou instalovány informační cedule s popisem historie zdi a s informacemi pro turisty, jak by se měli na místě chovat. Podle Hejmy zeď představuje symbol boje za svobodu a boje proti totalitnímu režimu.
Třicet let po sametové revoluci jsou snahy státu organizovat život občanů tklivým paradoxem doby a jen doufejme, že té minulé. Symbol má smysl jen tehdy, odkazuje-li k živé tradici, k určité duchovní či etické hodnotě. Vyprázdněno bylo během těch třiceti let kdeco, nyní přestala existovat i Lennonova zeď. To, co z ní zbylo, je jen cedule s nápisem.
Otázka je, co tedy bylo 17. listopadu 2019 k třicátému výročí sametové revoluce na Maltézském náměstí vlastně odhaleno. Dle mého názoru toho mnoho není. Snad jen pár desítek metráků hmoty, sloučeniny písku, vápna a vody a nějaké to kilo nanesených barev. To vše lze ale spatřit na mnoha jiných zdech v Praze. Pavel Šťastný do médií hrdě prohlásil: Vytvořili jsme na nové zdi první malbu v novodobých dějinách. A dodal: Ukázalo se, že zeď má stovky vrstev stejně jako letokruhy stromů. Malovaly na ní stovky výtvarníků. Je to vlastně historie svobody.
Byla to historie svobody, poslední zbytky původní Lennonovy zdi totiž skončily k 17. listopadu 2019 jako odpad v kontejneru. Jak symbolické.
Komentáře k článku: Lennonova zeď jako symbol konce jedné epochy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
