Nastavovaná bramborová kaše
Navzdory svému dramaturgickému angažmá ve velkých kamenných divadlech tíhne Milan Šotek jako autor, režisér a příležitostně i herec ke kabaretnímu prostředí a odkazu malých forem. Jeho dosavadní hry pro studiové scény i revuální večery uskupení Cabaret Calembour, které založil se spolužáky z DAMU, jsou postaveny na skvěle vypointovaném jazykovém humoru a promyšlených kulturních aluzích. Navíc je vždy oživovala přiznaná touha tvůrců a herců vyřádit se tam, kde to repertoárové divadlo nedovolí.
Martin Zahálka a Jiří Suchý z Tábora v Kabaretní bramboračce Milana Šotka FOTO DIVADLO VIOLA
Šotkův autorský projekt Lesk a bída zemských jablek pro Divadlo Viola sliboval něco podobného – podtitul Kabaretní bramboračka prozradil kromě opětovného příklonu k oblíbenému žánru také inspiraci bramborovým divadlem. Udělat si legraci z „divadla na divadle“ oživením pozapomenuté loutkářské techniky byl dobrý nápad a Milan Šotek z něj vytěžil několik svých typických hříček (kupříkladu když hrdinku bramborového Pygmalionu pojmenoval Hlíza Doolittlová). Jenže ty v rámci celé kabaretní inscenace zůstaly pouze vzácnými vtipnými momenty. „Bramborová“ inspirace se rychle vyčerpala a anekdoty čím dál víc působily jako vynucené tématem (třeba název operetky Bramboračka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a v ní zahrnutá píseň Brambory šumí po skalinách…). Zábavné byly spíš pasáže, které odkazy k bramborovému divadlu zatížené nejsou. Patří mezi ně dialogy divadelního ředitele s dramatikem Rumkovským, do nichž pronikl i situační humor (poukaz na zašitou kapsičku u obleku při pokusu o nenápadné uplácení).
Monotematičnost ubližuje také kabaretnímu pojetí. Aby mu Šotek dostál, přerušuje hlavní dějovou linii, v níž divadelní hvězda Ellen Mandelinová potajmu zkouší Rumkovského Marii Antoinettu, různými dějovými odskoky. V těch využil ledasco, co o bramborovém divadle a bramborách nastudoval, do roviny nadsázky či absurdity už to ale neposunul. Historickou vložku o tom, že vojáci první světové války se bavili bramborovým divadlem, střídá pohádka s bramborovými maňásky o dvouděložné bramborové královně, při níž divák s nostalgií vzpomene na Cimrmanův Kašpárkův hrobeček… Bramborová operetka o upíru Krumpírovi s odkazy k muzikálu Drákula je humorná pramálo.
Protože Milan Šotek psal Lesk a bídu zemských jablek přímo pro Divadlo Viola, tak nemohl mí přehnané nároky na scénografii (hraje se mezi pytli od brambor). Jako režisér by ale měl klást nároky na herce. Martin Zahálka udržel nadhled v úloze komicky sebe důležitého dramatika Rumkovského, víc ale jeho role nevyžadovala, stejně jako postava herecké star Ellen Mandelinové měla být hlavně afektovaná, což Andrea Elsnerová také plnila. Šotek vůbec nevyužil hereckých schopností Anity Krausové, která zůstávala po většinu času schovaná za pytlem brambor a pitvořila se při vedení bramborových loutek. Dokonce Jiří Suchý z Tábora, který se jindy výborně doplňuje v hudebních číslech Cabaretu Calembour s jeho ostatními členy, jako by ztratil svou obvyklou jiskru, byl nejistý ve zpěvu i v činoherních částech. Možná jemu i Milanu Šotkovi více vyhovuje uvolněnější tvar, do něhož vstupují různé inspirace a který by bylo možné svobodněji tříbit a rozvíjet jak v textu, tak i na jevišti.
Divadlo Viola – Milan Šotek: Lesk a bída zemských jablek: Kabaretní bramboračka. Režie Milan Šotek, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Emil Viklický. Premiéra 3. března 2017.
Komentáře k článku: Nastavovaná bramborová kaše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
