Letní cesty na Letnou (No. 2)
V neděli byl zahájen dvanáctý ročník festivalu nového cirkusu Letní Letná. Letní počasí však, zdá se, nenávratně zmizelo. Rozbahněná Letenská pláň příliš návštěvníků nepřivábila, stánky s občerstvením byly téměř osiřelé. Večer se ovšem konalo první uvedení projektu Bianco, který pořadatelé označují za vlajkovou loď letošního ročníku. Je to prý nejnáročnější produkce v historii festivalu. A tak bylo nakonec plno. Alespoň v šapitó.
Bianco přivezl soubor NoFit State z Velké Británie. Diváci se při vstupu do stanu u Špejcharu ocitají v „pohádkové“ zemi cirkusových umělců. Pultíky s pitím, popcornem a tričky navozují pouťovou atmosféru, která přetrvává i během představení. Diváci nesedí na lavičkách, ale mohou hledat nejlepší místo, ze kterého budou tuto velkolepou podívanou sledovat, a často se dostanou do těsné blízkosti akrobatů (jsou však samozřejmě korigováni uvaděči).
Přes dvacet účinkujících – artistů a hudebníků – vytváří nezvykle živelnou produkci. Místy možná až moc. Například obraz z plovárny, jenž se odehrává na obrovské trampolíně, ponejvíce připomíná skotačení rozverných dětí. Tolik křiku, legrace a chaosu… Jiné výstupy naopak vsází pouze na vizuální efekt. Třeba ten, kdy pětice spoře oblečených dívek se vznáší a zase klesá na bílých houpačkách s vlajícími korálkovými závěsy. Bianco totiž chce nabídnout vše: špičkovou akrobacii, živou hudbu, ohromující světelné efekty i pozlátko – jako je například padající sníh a okvětní plátky rudých růží… A ne vždy to bývá ku prospěchu. Mnohem působivější byly nakonec scény, kdy se tajil dech z mistrovství vystupujících.
Nedělní představení mě i přes tyto výhrady nadchlo. I když se v podstatě jedná „pouze“ o sled perfektně provedených čísel vzdušné akrobacie, které jsou jakoby z povinnosti proloženy žonglérskými výstupy, humornými tanečky s obručemi nebo už zmíněnými „krásnými obrazy“. Pozoruhodný byl vhled do „zákulisí“ – akrobaté se totiž tu a tam stávají techniky a před očima diváků přestavují scénu nebo vlastní váhou na kladkách zajišťují kolegy, kteří akrobaty stále jsou. A vy to máte na dosah… A často raději sledujete hrající techniky.
Italská režisérka Firenza Guidi vytvořila svébytný svět – diváci dvě hodiny v šapitó doslova prožívají cirkusový koloběh, jenž je opojný, nespoutaný, něžný, dojemný, efektní, přátelský, plný legrace i potu. A takový má přeci být.
Od desáté večerní se pak z neobvyklého stanu, který připomíná vesmírnou loď, souboru NoFit State několikrát stala Kaplického knihovna. Byl totiž uveden jednorázový videomapping skupiny Cirque Garda. Ve smyčce promítali mikropříběh o stavbě a životě knihovny a o jejím propojení s okolní přírodou. Bylo to příjemné zakončení prvního festivalového dne, i když o dosud „nevídané podívané“ hovořit nelze.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Letní cesty na Letnou (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)