Letní cesty na Letnou (No. 7)
Přestože organizátoři Letní Letné rádi připomínají, že letos má festival zatím nejbohatší program, neváhali do něj zařadit i projekt, který zde svůj úspěch už zažil, a to přesně před rokem. To se totiž dal dohromady jeden z členů mediálně vděčného dua DaeMan (toliko vítězů prvního ročníku novácké soutěže Československo má talent), Petr Horníček, s choreografem a režisérem Jarkem Cemerkem a vznikl poměrně úspěšný (soudě dle ohlasů v médiích) projekt Loser(s).
Vzhledem k tomu, že Loser(s) není žádnou novinkou, nepřekvapí, že jí byla v DN recenze už věnována. Stojí za ní Dana Jará a přečíst si ji můžete zde. Já tedy připojím jen několik málo svých komentářů k letošnímu reprízování.
Loser(s) je inscenace, jež může bavit i diváka, který od divadla očekává přeci jen něco trochu jiného než ukázku fyzických schopností člověka. FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Především bych zmínil v podstatě modelovou a standardní, tedy okoukanou, ohranou a nepříliš originální strukturu, kterou trpí řada tzv. novocirkusových inscenací. Na začátku se nějakým způsobem představí fiktivní prostor, rámec, jejž bychom měli mít jako diváci při sledování představení stále na paměti. V tomto případě je to tedy paluba letadla mířícího z neznámých důvodů do Barcelony. Prostor Barcelony je pro pochopení představení naprosto irelevantní, stejně tak by mohlo letadlo letět do Bratislavy, Sarajeva nebo New Yorku. Se španělskými reáliemi pracuje pouze kostým jediné ženské dvojpostavy, která je oděna do červených šatů a především v tanci Jany Vrány, která představuje jednu tvář ženské postavy (druhou ztvárnila akrobatka Jana Telcová), snad někomu může připomínat koridu, toreadorské zápasy popřípadě i tanečnici flamenca. S velkou dávkou představivosti. Po představení kulis následuje řada čísel, akrobatických a tanečních výkonů, které jsou coby součást letu ospravedlněny tak, že mají představovat film, který letuška cestujícím promítá; jinak s rámcem nesouvisí. A na závěr se opět vrátíme do letadla, které konečně přistálo v Barceloně.
Se španělskými reáliemi pracuje kostým jediné ženské dvojpostavy FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Čím však můžou Loser(s) stále přitahovat je letuška, komentátor a hudebník v jedné osobě Ondřeje Havlíka aka En.drua. En.dru je nepochybně v určitých kruzích známý jako originální beatboxer, nicméně zde se ukázal jako skvělý bavič, který jistě dechberoucí, ovšem stále tytéž výkony akrobatů dokázal propojit dokonalou hrou zvuků, pantomimy a slovního humoru a rozhodně jeho výstupy, stejně jako kompletní obstarání hudební složky představení, patřilo v Loser(s) k tomu nejlepšímu. Dokonce to chvílemi spíš vypadalo jako En.druova one man show s nutnými výplněmi v podobě stále se opakujících salt a přemetů.
Nicméně i díky tanečním výstupům Jany Vrány mělo představení zvláštní atmosféru, která mu dávala na produkci podobného typu neobvyklý důraz na pocit. A to v souvislosti se zmíněnými humornými vsuvkami, které často zasahovaly i do akrobatické části, dělá z Loser(s) inscenaci, jež může bavit i diváka, který od divadla očekává přeci jen něco trochu jiného než ukázku fyzických schopností člověka.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Letní cesty na Letnou (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
