Divadelní noviny > Festivaly Kontext Reportáž
Letní filmová škola žije! (No. 2)
Díl druhý: Pondělní krása!
V pondělí jsem vstal křepce s grácií družstevní dojnice a důkladně nalákán příjemným večerním setkáním s trojící osob úzce spojených s filmem Okupace, jal jsem se ohledávat současnou českou kinematografii. Celovečernímu debutu Michala Nohejla velmi sluší nejen jeho nečekaná režijní suverenita, sugestivní audiovizuální kabát, promyšlená práce s jednotami místa, času i děje, ale především precizní a vzácně vyrovnané herecké výkony. Podobenství kombinované s modelovým dramatem i poetickým odkazem tvorby Věry Chytilové, Davida Lynche a Gaspara Noého? Hlava se točí jak větrný mlýn! Můj vztah k filmu se během sledování radikálně mění, a prvotní úvahy o zastaralosti konceptu a předvídatelnosti děje postupně střídá příjemné překvapení ze způsobu, jímž sehraný tvůrčí tým s obehranými schématy pracuje. Osobně jsem se velmi bavil i zjevnou podobností hereckých představitelů s legendami českého divadla. Náhoda? Nemyslím si! Poznáte je? Okouzlil mne nepovrchní talent a pokora Antonie Formanové, i skvostné sólo Tomáše Jeřábka. Martin Pechlát, Pavel Neškudla a Cyril Dobrý jednoznačně prokazují svůj cit pro přesné vybalancování výrazových specifik divadla i filmu, a Otakar Brousek podává jeden ze svých životních výkonů. Usilovně si přeji, aby se Okupace nestala obětí aktuální vybíjené mezi domácími premiérami, ale naopak předmětem vášnivých sporů, a možná i netajeného obdivu. Další tvorbu Nohejlovu Vám rozhodně doporučuji pozorně sledovat. Alou do kin! Díky.
Následně jsem ve Sportovní hale snímkem Chicuarotes zvědavě načal sekci Terra festivalis, jež je v letošním ročníku věnována Mexiku. V pořadí druhý celovečerní režijní počin Gaela García Bernala, tedy jedné z klíčových ikon místní filmové kultury, jejíž věhlas je dávno již globální, je vizuálně sice neopulentní, přesto však dráždivě přitažlivou sondou do života dvojice mladistvých delikventů. Film, žánrově oscilující na rozhraní sociálního dramatu, balady a coming of age, fascinuje nepovrchní analýzou příčin kriminálního chování mládeže, strhujícím herectvím na hraně civilnosti a temperamentu. Stejně tak i nejednoznačnými, a postupně se rýsujícími charaktery klíčových postav a vztahových a dějových okolností. Byť se na první pohled zdá, že jsou v centru příběhu mužské postavy, lze jej číst i coby alarmující zprávu o nelehkém údělu mexických žen. Na padrť jsem nebyl rozdrcen zdaleka jen já, ale například i vyhlášený moravský odborník na latinskoamerickou kinematografii a tuzemské pivovary, maršál podzemní kultury a překladatelství Petr Stojan. Neváhejte dívat se!
Třetím filmovým spočinutím startu týdne všedního byl můj hradišťský návrat k Vábení sirén (Córki dancingu, Polsko, 2015), které jsem kdysi vychvaloval v jednom ze svých reportů karlovarských. Hypnotický muzikál, který světu představil režisérku Agniezsku Smozczyńskou i talenty Marty Mazurekové a Michaliny Olszańské, a zaznamenal úspěch mj. během svého uvedení na slovutném festivalu v Sundance, je i po šesti letech od své premiéry svůdně funkčním mixem horroru, kabaretu, i punkové pohádky, s níž by měli radost Hans Christian Andersen, Antonín Dvořák, Bob Fosse i Baz Luhrmann. LFŠ uvedení bylo navíc ozdobeno i osobní přítomností střihače filmu, žijící, a dosud plně tvůrčí legendy evropského filmu Jarosława Kamińskiho, v rámci jehož letošní retrospektivy byla rozmarná dobrodružství mořských panen uvedena. Co víc si přát? Přece noční retro party v Respekt stanu, jež za pondělím udělala povedenou tečku.
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Letní filmová škola žije! (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
