Divadelní noviny > Kritika

Letní Letná Light: Cirkus neztrácí dech

Letošní sedmnáctý ročník našeho největšího festivalu nového cirkusu Letní Letná se konal od 18. do 25. srpna, v nejisté době a proměnlivosti hygienických opatření navzdory. Z objektivních důvodů došlo ke zkrácení z obvyklých tří týdnů na osm dní, k seškrtání programových plánů zejména u zahraničních hostů a v šapitó ke snížení divácké kapacity pod povolenou hranici pěti set diváků. A to se vloni, zejména díky velkolepému zahájení – přechodu provazochodkyně mezi břehy Vltavy ve výšce 350 metrů –, návštěvnost festivalu vyšplhala k číslu 90 tisíc diváků. Letos stany i přes zeštíhlení programu a přidání přízviska „light“ obrazně praskaly ve švech, bouřlivé ovace publika vířily pomyslné piliny a open-air produkce nezastavily ani průtrže mračen.

Třpytky na úvod

Dramaturgie se vzhledem ke všem okolnostem zaměřila na speciální edice předních tuzemských souborů, rozličné exhibice cirkusových disciplín, bohatou nabídku pohádek a představení v plenéru a především vynesla na světlo domácí umělce. Letošní slavnostní zahájení festivalu připadlo španělskému souboru Voalá, který se snažil publikum oslnit artistickou krasojízdou pod hvězdami a sypáním konfet či zlatavého poprašku v představení Voalá Station. Za takřka nepřetržitého hřmotného hudebního doprovodu se osm performerů střídavě samostatně i společně nechalo vynášet do vzduchu jeřábem s otočnou věží, díky čemuž dokázali plachtit z jeviště až do prostoru nad diváky usazené v travnatém hledišti. Vzdušná akrobacie ve výšce až třiceti metrů připomínala zpomalený tandemový seskok nebo synchronizované plavání po nebi. Spíše než adrenalinová čísla vyvolávající úžas a obdiv však vznikaly estetizované kompozice s nádechem romantiky, jako byl například náznak párového tance či plachtění v deštnících.

Mnohem více lesku posbírala premiéra dokumentu producenta Václava Flegla Provazochodkyně nad Prahou. Charizmatická Francouzka Tatiana Mosio-Bongonga se po roce vrátila do Prahy v doprovodu hlavního technika souboru Basinga Jana Naetse a svou přítomností zpestřila slavnostní uvedení filmu. Vzpomínkový večer nejen že připomněl ojedinělou událost od příprav až po grandiózní finále, zároveň vzdal hold funambulismu i provazochodeckému mistru s českými kořeny Rudymu Omankowskému a také poukázal na výjimečnost vrcholového cirkusového umění.

Tři festivalová nej

I

Fenomenální co do rozsahu ve smyslu prostorového uspořádání a počtu účinkujících byl happening či battle dvou největších českých novocirkusových souborů Cirk La Putyka a Losers Cirque Company nazvaný Be Together – Buďme spolu. Dvě zejména poetikou a osobnostmi principálů odlišná umělecká tělesa se spojila ve výjimečné open-air show, a to zrovna v jeden z tropických dnů v roce. Jedinečnost chvíle podtrhla živá kapela, hromadné tanečně-akrobatické scény, paralelně se odvíjející děje či cirkusová čísla (artisté například současně metali salta z naskakovaného teeterboardu, ruské houpačky a na trampolíně). Nechyběly cyr wheel, vzdušná akrobacie na strapsech nebo v kruhu a další fascinující výkony v disciplínách, které oba týmy mistrně ovládají. Velkolepý program pro diváky všeho druhu byl ukázkou souhry poháněné příjemnou podprahovou rivalitou českých cirkusových jedniček.

II

Po osmi letech se na festival vrátil všestranný artista Lucho Smit s inscenací L’âne & la carotte (Osel a mrkev), kterou v Praze uvedl dokonce ve světové premiéře. Sedmatřicetiletý Holanďan, absolvent prestižní francouzské cirkusové školy École Nationale des Arts du Cirque, jenž aktuálně působí v souboru Galapiat, se v sólovém projektu rozhodl zrekapitulovat jak svou osobní tvůrčí cestu, tak kriticky reflektovat dlouhodobě neudržitelnou „novost“ nového cirkusu. S notnou dávkou vtipné nadsázky se vrhl do demonstrace úvah o oblíbených novocirkusových klišé, trhání rekordů a posedlosti inovací.

V úvodním rychlém sledu čísel předvedl široký rejstřík dovedností, řadu příjemně ztřeštěných nápadů odvozených od jednotlivých cirkusových disciplín. Rovnováhu pokoušel na vratké konstrukci sestavené ze židlí, na provazochodeckém laně s jednokolkou v rukou namísto balancírky, při žonglování se zapálenými kužely, při kuchařské show na principu rolla bolla, jen namísto válce umístil pod kuchyňský pult plynovou bombu. Riskoval při průskoku štěrbinou s ohněm, sílu dokazoval při šplhání po laně nohama vzhůru, „na paškál“ si vzal i závěsnou akrobacii na hrazdě, kterou korunoval sérií nejtypičtějších prvků za mihotání bělounkých peříček.

Při hlubším pohledu ovšem bylo patrné, že Smit nejen sází jedno číslo za druhým, ale zároveň nešetří trefami do vlastních řad. Co trik, to metafora, například „kitchen show“ připomněla francouzský provokativní Cirque Inextremiste, který bagrem a plynovými lahvemi ohromil Letní Letnou v roce 2018, krocení podstavců či instalace kovové mříže okolo jeviště alias manéže zase odkazovaly k tradiční drezuře šelem.

Zábavný tón, svižně plynoucí tempo a všudypřítomná nadsázka se s přechodem do druhé části propadly do temnějších poloh umocňovaných klasickou hudbou, seriózním vzezřením žongléra v obleku a prolongovanými výstupy s třemi až šesti kruhy. Smit si pro tuto demonstraci „cirkusového umění“, typického zejména pro devadesátá léta, zvolil skvělý kontrast černé a bílé a do očí bijící vyumělkovaný light design.

Úvod a finále představení rámoval symbolický obraz, pro který Smit zvolil staré školní židle. Na začátku se artista prošel po třípatrové pyramidě z třiceti židlí, čímž mohl evokovat i třídu a obrazně revoltu proti „staré škole“, na závěr si pod nohy stavěl jednu židli na druhou, dokud takzvaně nepřetrhl strunu a celá věž pod ním se nezřítila. Důvtipnou prací s napětím, nečekanými zvraty, ironií a uměním vše „shodit“ (a to nejen židle) bořil Smit v L’âne & la carotte zažité stereotypy a konvence, smíchal tradice a moderní přístupy a především dokázal nastavit zrcadlo i sám sobě.

III

Asi nejeuforičtějším zážitkem letošní Letné byla Speciální edice souboru Losers Cirque Company, především díky výborné dramaturgii, dobře vyabstrahovaným číslům, pohotovému konferenciérovi a efektní projekci filmových pohledů do zkušeben, zákulisí i soukromí aktérů. Ovšem to, jakým způsobem aplaudovalo početné publikum v českém stanu, nelze vystihnout adjektivy. Přehlídka toho „nej“ z celého repertoáru za posledních sedm let trvání skupiny okolo principála Petra Horníčka zahrnovala ukázky z představení Heroes, Ego, Vzduchem, Kolaps, Beach Boy(s), Walls & Handbags a The Loser(s). Výjimečnost večera podtrhl také moderátor, průvodce v roli letušky, beatboxer a herec Ondřej Havlík, známý pod uměleckým pseudonymem EnDru. Ačkoli „Lůzři“ letos vybočili ze zaběhnutého schématu a neuvedli na Letní Letné premiéru, Speciální edice byla dostatečně nezapomenutelnou „záplatou“.

Letošní rozlet „závěskářů“

Doslova i přeneseně se na Letné často létalo, až se zdálo, že se závěsné formy akrobacie propsaly do většiny cirkusových představení letošního programu. (Ale možná se mi jen vzdušné disciplíny, jako je visutá hrazda, lano, kruh, strapsy a popruhy, dostaly do užšího osobního zorného pole.) Z projektů, v nichž hraje závěsná akrobacie nezastupitelnou úlohu, to bylo diváky oblíbené představení Vlez v les od Feel The Universe Circus Company v českém stanu, Létací sen č. 245 uvedený na open-air scéně či předpremiéra inscenace Wendigo, obojí z tvorby AirGym Art Company, nebo jediné představení festivalu odehrávající se na stromě, interaktivní Hnízdo na nitkách pro nejmladší publikum s Veronikou Smolkovou v titulní roli.

Záchytnými body komorního představení Wendigo byla živá autorská hudba Milli Janatkové a Petra Špačka a především brilantní párová choreografie na strapsech. Tomáš Pintér a Barbora Bartoňová kolem sebe dokázali rozestřít auru technické dokonalosti, především když Pintér svou partnerku ve vzduchu jistil pouze úchopy rukou nebo nohou. Ačkoli se z představení vytrácela srozumitelnost dějové linky a ilustrativní herectví hazardovalo s doslovností, celek zachraňovala právě závěsná artistická virtuozita.

V rámci několika komponovaných „gala“ se představili žongléři, akrobaté a také aerialistky. Například pořad Cirkusové miniatury představil hned dvě performerky z generace mladých českých cirkusových profesionálek se zkušenostmi ze zahraničních škol. Bětka Tichá si pro výstup na závěsném vertikálním laně zvolila úryvek ze svého budoucího představení Stav. Mezi nejpůsobivější momenty jejího sóla patřily okamžiky, kdy nebyla v kontaktu s lanem, a přesto visela ve vzduchu čili zůstala v jakýchsi vzdušných „mrtvých bodech“. Podobně se Veronika Smolková na visuté hrazdě zaměřila na princip hraničního zpomalení ve scénické skice nazvané Nepatrně. Za doprovodu zpěvačky a kytaristky Ester Valtrové trapézistka umenšovala plochu doteku a často se ocitala na hraně vzduchoprázdna. Prodlužovala silové prvky a zastavení na úkor švihových sekvencí.

Plenér

Mnoho venkovních uvedení představení za bílého dne i v noci a bohatý doprovodný program bez nutnosti zasednout v šapitó s rouškou se letos ukázaly jako skvělé řešení pandemické situace. Tradiční Stand’artní kabaret skupiny Vosto5 provázel obrovský zájem návštěvníků a „vyprodal“ celou louku pod Hanavským pavilonem. Diváky přilákala rovněž premiéra kuchařské road show s ohňovou exhibicí Indický běžec a neodradil je ani déšť. Triptych mimů (Jakub Urban, Michaela Hradecká a Ondřej Holba) se pod společným jménem Fireducks rozhodli vcítit do pocitů servírovaných kachniček v komediální pouliční show s pyrotechnickými triky.

Grotesku pro celou rodinu Johnny & Jenny o lásce na netradičním místě představili Jonatán Vnouček a Michaela Stará. Kde jinde by se mohla odehrát romantická klaunerie o závozníkovi firmy na pojízdná WC, jemuž do cesty (kabinky) najednou vstoupí tvrdohlavá slečna se smyslem pro humor, než okolo dvou křiklavě barevných mobilních toalet?

Jako každoročně festival Letní Letná nepodcenil nabídku pohádek, připravil tradiční tábor, dílny pro děti i rodiče a letos se vedle dřevěného kolotoče a dalších herních možností objevila i skvělá interaktivní výstava katalánských hraček.

Sen: Cirkus

Jaké to je, vysnít si svět maringotek a šapitó, pak utéct k cirkusu a pomalu ze svého romantického snu procitat? Tanečnice Rozálie Havelková a Anežka Hessová čerpaly ze svých životních zkušeností, tužeb a zklamání v jednom z posledních představení uvedených na festivalu, scénické koláži o ztrátě iluzí z cirkusového světa Rozladěné držky. A zatímco Lucho Smit v Oslu a mrkvi boural vzdušné zámky tím, že je vystavěl a okamžitě zbavil jakékoli magie, Hessová s Havelkovou se až do poslední chvíle snažily, aby jejich vysněný „balonek“ nepraskl.

Smit každý večer na úplný závěr představení vběhl na jeviště s tyčí upevněnou za zády, na jejímž konci se pohupovala přivázaná mrkev. Ať se natahoval sebevíc a běžel rychleji, v podstatě se mu ani při nejlepší vůli nemohlo podařit mrkev chytit. Je lepší být oslem, nebo mrkví? Cirkus, to je nejen svět fenomenálních výkonů, tajemstvím zahalených triků, krásných artistek a pohledných akrobatů, zábavných klaunů a nepřemožitelných siláků, ale také monumentální množina, která pojme nejeden sen.

Festival Letní Letná Light musel oproti loňskému rozletu zmenšit rozpětí svých křídel. Ač se letos vzdal světových hvězd a tradiční délky, o své renomé v žádném případě nepřišel. Podal ruku tuzemským umělcům a svým divákům i přese všechny komplikace dopřál kulturní osvěžení, adrenalinové zážitky a příjemná setkání.

• Autor: Hana Strejčková
• Publikováno: 14. září 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Letní Letná Light: Cirkus neztrácí dech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ