Divadelní noviny > Festivaly

Letní Letná Light No.1

Bude nebude – tak se dlouho rozhodovalo, zda se letos uskuteční Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná. Nakonec vše dobře dopadlo, a 18. srpna byl zahájen 17. ročník. Festival sice letos bude kratší (pouze 18.-25. srpna), má podtitul Letní Letná Light, přesto se nezřekl rozmanitých překvapení a exkluzivních nabídek. Dokonce nechybí ani dva špičkové zahraniční soubory.

Hraje se více venku – a je tedy třeba neustále „uprošovat“ počasí, aby v době produkcí nepršelo. To se podařilo hned první den, kdy podle předpovědi mělo v Praze pršet ještě v 21 hodin. Nepršelo, a tak velkolepá show španělského souboru Voalá pod názvem Voalá Station (aneb Nový cirkus v nebesích), která se už hrála ve třiceti zemích,  mohla festival odstartovat.

A organizátoři si nemohli pro zahájení vybrat lépe. Pro dodržení opatření bylo travní hlediště rozděleno na dva bloky rozdělené plotem, a jak se zdálo, divákům nevadil ani mírně rozmoklý povrch hlediště (sedělo se na zemi na vlastním, nebo stálo). Už před začátkem to vypadalo napínavě, jeřáb s třicetimetrovým ramenem vzbuzoval závrať už sám o sobě. Nad jevištěm se na něm vznášel baldachýn, z něhož visely bílé šály. A po jevišti neklidně přecházela potulná zpěvačka a průvodkyně, která pak diváky po celou dobu produkce provázela písněmi v rozmanitých jazycích (v té první anglicky slibovala, že „tahle noc bude jiná…“). S živým doprovodem nejen harmoniky. Postupně došlo na španělštinu, němčinu i jakési evropské esperanto… Ale tato dáma sloužila v projektu jako zvuková ilustrace, a zpěvu mohlo být klidně i méně. Šlo hlavně o létání. A ne ledajaké.

Inscenace, jejímiž tvůrci jsou Roberto Strada (inscenace) a Gastón Iungman (hudba), měla premiéru v Santiago de Chile už v roce 2008. Od té doby protagonisté zestárli, ale zároveň vypilovali tvar k dokonalosti. Vznikl tak dechberoucí vizuální tvar, který je kombinací zábavné atrakce, vynikajícího řemesla a umění.

Soubor vystupuje za dne i za noci, ale troufám si říci, že produkce ve tmě je určitě magičtější. Nevidíte-li provazy (lana), na nichž visí baldachýn, plouvoucí společně s přesně sehranými lidskými těly 40 metrů vysoko, či nízko nad hlavami publika, máte pocit skutečně čarodějný. A kromě závratě z výkonů jednotlivců i celé skupiny těchto vzdušných akvabel čili „airbel“ můžete nabýt pocitu „vždyť létat je tak snadné!“

Zpěvačka – tulačka provází celý večer písní. Foto archiv Letní Letná Východisko příběhu je jednoduché. Čtyři businessmani v oblecích a diplomatkami zmeškají vlak kvůli tulačce, která jim dá půjčí speciální deštníky pokryté hvězdami, ty pak rámují i malebný konec představení).

Tulačka se stává průvodkyní po čarovné noci, jejíž součástí jsou čtyři krásné dívky, které pány unesou do světa fantazie. Zpočátku jsou zakuklené v šálách a vytvářejí rozmanité nelidské abstraktní obrazce (jako by to byly larvy, které se teprve klubou), ale během večera se promění v krásné rozevláté motýlí víly.  Brzy jsou zmatení pánové svlečeni ze sak a zataženi do děje. Zbytečná lejstra z aktovek padají k zemi, a lehkost až lehkovážnost létání nabývá na důležitosti. Jedním z nezapomenutelných okamžiků je ten, kdy visí v pozoru ve vertikální poloze a připomínají Magrittův obraz Golconda.

Ostatně, i mnohé další létající seskupení připomenou létavou poezii a náladu obrazů Matisse či Chagalla. Celé 50 minutové představení je kombinací důmyslně sestavených choreografických variací vzdušné akrobacie, v níž osm akrobatů (4 muži a čtyři ženy) poletují vzduchem s lehkostí a naprostou sehraností a vytvářejí obrazy, které se otisknou do paměti diváků.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 19. srpna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Letní Letná Light No.1

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ