Letní Letná Light No. 2
Druhým vrcholem letošního light festivalu se stalo sólové vystoupení L’âne & la carotte všestranného artisty Lucha Smita z Cirque Galapiat.
Lucho Smit během svého představení. Foto archiv LL
Galapiat Cirque Company vytvořilo v roce 2006 Francouzské národní centrum cirkusových umění v Châlons-en-Champagne. Jádro skupiny, která začala fungovat v roce 2007, vytvořili absolventi Sébastien Armengol, Jonas Séradin, Lucho Smit, Sébastien Wojdan, Moïse Bernier a Elice Abonce Muhonen. Po devíti měsících se zrodila v rámci rezidencí v Metz, Chambéry, Montpellier, Langueux, Marseille, Bourg-Saint-Andéol pohybová inscenace Risque ZérO, která měla premiéru v září 2008, a na Letní Letné se představila v roce 2012. Inscenace do své derniéry dosáhla 250 repríz!
Lucho Smit – běh po padajících židlích Foto archiv
Jeden ze zakládajících členů Lucho Smit přijel do Čech, aby tu ve světové premiéře představil svůj sólový projekt pod názvem L’âne & la carotte – Osel a mrkev. Tato novocirkusové inscenace svědčí o dispozicích a všestrannosti umělce, který ve svém projektu propojil artistické dovednosti všeho druhu (od žonglování, přes pozemní akrobacii, balanční kuchařskou show až po rozmanité verze vzdušné akrobacie). Jak sám prozradil, původní ambicí bylo ve dvaceti minutách představit dvacet cirkusových čísel, které mapují historii tradičního cirkusu, takže mj. obsahují chůzi po laně, akrobacii na visuté hrazdě, jízdu na vysoké jednokolce, či proskakování hořícím kruhem, kovbojské číslo, pád střemhlav z akrobatické šály. To vše je propleteno autorským filozofickým esejem, úvahou nad smyslem umělecké tvorby, nad smyslem světa a jedince v něm.
Lucho Smit suverénně ovládá arstistické discipliny Foto archiv
V rozhlasovém interview řekl: „Používám i úplně obyčejné židle, na kterých jsme sedávali ve školách. Jsou z kovu a ze železa a snadno se rozbijí při nějaké nešikové manipulaci. Baví mě hrát si s nimi, stavět je na sebe, hledat rovnováhu podobně, jako ji hledáme v životě. Zároveň vždy můžete na pyramidu z židlí přidat ještě jednu. To je také pro cirkus velmi typické – zvládnete nějaký prvek se čtyřmi míčky, ale dokážete to i s pěti? Je to podobné jako v životě, jakmile něčeho dosáhnete, honíte se za něčím dalším. Ženete se pořád dál a výš a stále rychleji. A v tom vnímám paralelu mezi cirkusem a každodenním životem. Proto se ta inscenace také jmenuje Osel a mrkev. Osel se za ní pořád honí, ale nikdy na ni nedosáhne.“ Představení začíná pozvolna, když nenápadný kluk ve svetru obhlíží řadu židlí sestavených do důmyslné konstrukce, a tak máme zprvu dojem, že jde jen o náhodného pozorovatele. Do toho zní (bohužel jen částečně srozumitelné) úvaha; komentář k bláhovosti lidského konání, Trochu příliš natahovaný začátek, který má jistý lehce nostalgický humor, končí tím, že protagonista přeběhne po linii židlí, které se za ním jako domino s rachotem řítí k zemi, a na konci zůstane viset nad tou spouští na laně. Pak následuje mix rozmanitých artistických dovedností, včetně klaunérie i ohňových efektů, či upečená omeleta . Lucho nevynechá ani interaktivitu, na chvíli dá příležitost k exhibici i muži z publika.
Lucho Smit balancující na vratkých židlích vysoko nad zemí. Foto archiv
K vrcholu však začneme stoupat až ve chvíli, kdy pomocníci začnou stavět kolem manéže klec A v té kleci máme následně možnost sledovat „lidské zvíře“, totiž člověka, který se snaží překonat sám sebe. Tady názorně tím, že postupně staví na sebe židle, a po nich se drápe výš a výš ke kupoli cirkusového stanu. Celé představení je vlastně abecedou artistického umění, v němž si můžeme vybírat jako v bonboniéře, který kousek nám zachutná, a který nás naopak zanechá lhostejnými. Chvílemi je to zábavné, při zdolávání komínu ze židlí se tají dech, ale přijdou i „dramaturgické“ úvahy, že leccos by se dalo vypustit. Celou show provází voice-over, úvahy artisty, které jsou jeho vnitřním hlasem, ale zároveň pochybovačným hlasem diváků…
Plakát k inscenaci Osel a mrkev.
Závěrečná scéna, kdy artista stále rychleji utíká za mrkví bimbající na konstrukci, jíž má upevněnu na zádech, je sice až příliš polopatickým vysvětlením názvu, ale zároveň zajímavou metaforou (marnosti) veškerého lidského snažení. Zdá věřit tomu, že Lucho opravdu chce od cirkusu odejít, je na divácích.
Komentáře k článku: Letní Letná Light No. 2
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
