Divadelní noviny > Názory – Glosy
Letní teatrologické rokování
Divadelní festival Mikulov – Moravský Parnas Johanna Georga Gettnera připomněl na přelomu července a srpna už po osmé zdejší bohatou uměleckou tradici spjatou zejména s dvorským divadlem za éry rodu Dietrichsteinů od druhé poloviny 17. století. V časech ztížených pandemií organizátoři festival rozšířili o první ročník odborné konference zaměřené na dějiny divadla. Půldenní Letní teatrologické sympozium s cílem popularizovat badatelské zajímavosti či zvláštnosti z aktuálních teatrologických výzkumů uspořádal prvního srpna Kabinet pro studium českého divadla Institutu umění – Divadelního ústavu ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově v prostoru zámecké saly terenny.
Potenciál geografické křižovatky vybízející k neformálnímu letnímu setkání odborníků z Prahy, Brna, Olomouce, popřípadě i Vídně a Bratislavy, byl zatím jen nepatrně naznačen. Právě chabé povědomí o chystané akci mezi českou vědeckou komunitou, spojené s nevyhlášením call for papers, je nutné organizátorům sympozia vytknout. Aktuální výsledky svých výzkumů prezentovali jen pracovníci Divadelního ústavu v Praze, které doplnili Magdalena Jacková z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Stanislav Bohadlo, vedoucí Kabinetu barokních studií při Hudební katedře Univerzity Hradec Králové a duchovní otec uměleckého souboru Geisslers Hofcomoedianten, tradičního účastníka mikulovského divadelního festivalu.
Sympozium uvedli zastupující vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla Věra Velemanová a organizátor mikulovského divadelního festivalu Miroslav Lukáš. Poté zahájila moderátorka celého programu Kristýna Sýbová první blok přednášek věnovaný staršímu divadlu. Lukáš účastníky seznámil s divadelními dějinami Mikulova a současným stavem výzkumu tamního zámeckého divadla. Ve svých výzkumech příkladně uplatňuje současnou přeshraniční spolupráci a produktivnost transnacionálního přístupu k divadelním dějinám – kontextuálně zmínil pobyty významných německých a českých osobností v regionu a citoval slova Alfonse Muchy, který krátce před svou smrtí v roce 1935 vyzval v Mikulově k česko-německému přátelství. Magdalena Jacková, zabývající se raně novověkým divadlem v českých zemích, představila netypickou jezuitskou hru Brevis Fortunae Faber s hlavními hrdiny panem Bumbálkem a jeho ženou Malenkou. Výběr exempla o jednodenním králi naplnil intenci sympozia představit kuriozity ze svých výzkumů. Stanislav Bohadlo se na závěr prvního bloku zabýval alegorickými významy dnes již téměř neexistujícího cyklu ctností a neřestí čtyřiceti trpaslíků na labském nábřeží před hospitálem v Kuksu. Pokusil se doložit doposud přehlíženou sarkastickou nadsázku a společenskou kritiku, kterou soubor soch obsahuje.
Po diskusní přestávce dostaly prostor témata z dějin divadla 19. století. Klára Škrobánková na příkladu španělské tanečnice Pepity de Oliva poukázala na dávný magický vliv mediální propagace a self promotion. Berenika Zemanová v příspěvku o chorobách umělců zdůraznila stěžejní vliv dobové sociální stratifikace na osudy herců a zmínila propastné rozdíly v platech a ke konci století rostoucí počet hereckého proletariátu, který nemohl dosáhnout na sociální zabezpečení. Upozornila na přehlížené a přitom zásadní aspekty hereckého povolání.
V závěrečném bloku věnovaném 20. století vysvětlila Věra Velemanová princip objet trouvé v umělecké činnosti scénografa Libora Fáry, zvláště se dotkla poněkud nejasné hranice mezi hledáním předmětu jako uměleckého artefaktu a pouhou kleptomanií. Pisatel této zprávy představil soubor osmadvaceti posledních rozloučení, který nalezl v pozůstalosti divadelního kritika Josefa Trägera. Ten ve svých projevech, nikdy nevydaných – avšak pečlivě k vydání koncipovaných –, v období komunistického režimu houževnatě usiloval vrátit význam dobově přehlíženým, či dokonce zavrženým osobnostem, jakými byli František Langer, Vlasta Burian či Jiří Frejka.
Ačkoli sympozium nemělo jednoticí téma, bylo možné v příspěvcích zřetelně identifikovat spojující prvky. Nadčasový motiv ctností a neřestí – ambivalence a oscilování mezi osobními a uměleckými cíli, vlastním prospěchem a společenským posláním – pak byl společným rysem všech přednášek. I příspěvky zacílené na konkrétní historické postavy či díla byly přinejmenším signifikantní dobovou marginálií nebo naopak zkoumanou dobu přesahovaly. Ukázalo se, jak důležité je navzájem komunikovat a inspirovat se. Nakonec příliš nevadilo, že převažovali badatelé z okruhu pražského Kabinetu pro studium českého divadla, letní Mikulov s takřka středomořskou atmosférou byl příjemným místem k úvahám a diskusím, na které v průběhu běžných pracovních dní nezbývá čas ani chuť. Má-li se však tato akce stát skutečně tradičním letním setkáním divadelních výzkumníků, je třeba ji víc otevřít a zapojit další vědecká pracoviště. A přizvat rakouské kolegy, což bylo v plánu už letos. A sladit sympozium s Perspektivami teatrologie, které by se po roční pauze měly konat v květnu příštího roku v Praze.
Komentáře k článku: Letní teatrologické rokování
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
