Léto s Formanem
Po Janu Werichovi, Medě Mládkové a Martě Kubišové sáhli tvůrci Letní scény Musea Kampa po další celebritě – a pod stručným, ale výmluvným názvem Forman nabídli publiku průvodce životem světoznámého filmaře. Takřka tříhodinová inscenace ve zkratce a na chronologické ose pojednává stěžejní události, které Miloše Formana formovaly od dětských let po pražské natáčení Amadea. Scenáristka Daniela Sodomová a režisérka Adéla Laštovková Stodolová dobře věděly, co dělají: na představení zabydlené osobami se slavnými jmény – od Jiřiny Jiráskové, Jany Brejchové a Věry Křesadlové přes režiséry Ivana Passera, Alfréda Radoka po Carla Pontiho a Bibi Andersson – se davy jen pohrnou.
Miloš Forman (Marek Adamczyk) slaví oscarový úspěch FOTO PETR KADLEC
Často je to redukce značná, která Formanův životní příběh spíš zatemňuje – třeba když se v jedné větě dovídáme, že scénář Taking Off přijal Universal a ve druhé vzápětí říká Ivan Passer: Miloši, průser. A Jean-Claude Carrière dodá: Na ten film nikdo nepřišel. O důvodech neúspěchu a výjimečnosti tohoto snímku v americkém prostředí ani slovo. A někdy je divadelní story v rozporu s fakty. Formanova otce dostala do nacistického kriminálu odbojová činnost v armádní Obraně národa a ne jenom udání závistivého kolaboranta. Po srpnu 1968 nepobýval Josef Škvorecký s českými filmaři v Paříži. Po Radokově vyhazovu z Laterny magiky dokončil exportní program i Miloš Forman, nikoli pouze Roháč se Svitáčkem. A stěží uvěřitelné je také hysterické Formanovo psychické zhroucení v New Yorku. Ptal jsem se na to Miloše Formana v rozhovoru v Divadelních novinách. Odpověděl: Já jsem se do ničeho nehnal. Žil jsem na dluh v newyorském hotelu Chelsea a většinu času jsem trávil v posteli při sledování černobílé televize. Slzičku v oku jsem zamáčkl snad jenom jednou. Byly Vánoce a na jednom televizním kanále vystupoval jakýsi hudební soubor. Zpívali koledy doprovázené záběry krbu s hořícími poleny – v ten okamžik jsem se tak nějak litoval. (Rozhovor Forman autorizoval.)
Jistě, divadelní inscenace není dokumentární pořad a autorka scénáře nestála za závěsem při Formanových konverzacích s jeho ženami či spolupracovníky. I fikce je v ní přípustná, pokud má dramatickou hodnotu. A na tu ne vždy předloha dosáhne. Působivé jsou konfrontace dětského Formana s jeho dospělým alter egem a návrat malého Míly na jeviště po tragické smrti Formanova bratra, jímž – bez patosu – končí první polovina, má silnou citovou naléhavost. Originální je též finále, v němž slavný režisér „natáčí“ v Praze Amadea, provedené v operní stylizaci a zpívaných dialozích.
Zato hrubé karikatury komunistických činovníků nebo „oživlých“ hasičů z Formanova filmu Hoří, má panenko jsou možná k popukání, ale je to jen prvoplánový drastický humor, který o době, v níž se vše odehrává, příliš nevypovídá. Krátké záběry autentických hasičů z Formanova snímku, promítané na bílé věže z kostek, pak této scéně nastavují – jak se kdysi říkávalo v Československé televizi – nepříjemné zrcadlo. Problematická je i mluva jednotlivých postav, která se pohybuje od pokleslé hovorové češtiny k řeči téměř knižní. Passer: Metoda cinema verité čechiše štýlo… Forman: Tak si to zrežíruj sám. Já jsem úplně na sračky… A Forman jindy ještě jinak: Film je umění tvůrčí syntézy… Některé situace dokreslují písně, není jich moc, ale všechny jejich texty jsou za hranicí literatury. Když herečka ztělesňující Věru Křesadlovou zpívá Bábadu twist, bábadu twist / Bába hluchá, táta nadává / Pod dubem, za dubem, za dubem / Buben, duben, už tam budem…, jste na pochybách, zda tohle textařské klopýtání nemá být náhodou parodie.
Text na jevišti oživuje na pětadvacet alternujících herců a z obou představitelů hlavního hrdiny je přesvědčivější Marek Adamczyk. Jeho Forman je složitější bytost než přímočarý, stále nervní Miloš Patrika Děrgela. Má v sobě kromě vášně i špetku rozvahy a klidu, který byl pro jeho předobraz tak typický. S jistým půvabem zosobňuje intelektuálku Jiráskovou a krásku Brejchovou Kristýna Jedličková, Kryštof Krhovják jako Ivan Passer nabízí víc podivínství než uměřený Jan Vlas z druhé alternace… A dětské role, jichž se zhostili bratři Hruškovi a bratři Třískalovi, jsou přitažlivé už proto, že je hrají děti. Dotek lidskosti, řekl by Jan Werich. Krátce charakterizovat celý herecký tým by znamenalo rozepsat recenzi v neúměrné délce, snad postačí, když napíšu, že všichni herci profesionálně dodržují obrysy postav, které jim režisérka načrtla.
Adéla Laštovková Stodolová inscenuje předlohu v neustálém pohybu a šťastným nápadem je ilustrovat jednotlivé sekvence skupinou tanečníků, kteří v choreografických kreacích posouvají děj a vytvářejí most mezi časovými skoky. Škoda jen, že ve své formálně promyšlené kompozici režisérka sem tam vsadila na laciný efekt. Když malý Vašík Havel na poděbradské škole léčí mladíky Formana a Passera z deprese po únorovém komunistickém převratu zvoláním Nebojte se, ještě se dožijete jejich pádu a zvedne přitom paži ve známém havlovském gestu z listopadu 1989, vzbudilo to pochopitelně při obou premiérách velké „oživení v sále“. Podobně nadšené reakce vyvolaly křepčící socialistické manekýny – muži navlečení do dámských trikotů.
Vcelku je Forman na Kampě opulentní podívaná, hlubší výpověď o životě a tvorbě Miloše Formana ovšem naleznete jinde. Není totiž pravda, že dramatický příběh jeho života není obecně znám, jak se píše v programu. Už několikrát vyšla skvělá autobiografie Co já vím, kterou Miloš Forman vytvořil s Janem Novákem, posluchači mají k dispozici též její audioverzi, již namluvil Hynek Čermák. A existují také Příběhy Miloše Formana z pera A. J. Liehma a formanovská kapitola ve Škvoreckého knížce Všichni ti bystří mladí muži a ženy.
Letní scéna Musea Kampa, Praha – Daniela Sodomová: Forman. Režie Adéla Laštovková Stodolová, choreografie Simona Machovičová, hudba Petr Zeman, scéna a kostýmy David Janošek. Premiéry 18. a 19. června 2024.
Komentáře k článku: Léto s Formanem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
